Vážený pane ombudsmane, vážený pane předsedající, dámy a pánové, moje kolegyně a kolegové.

Debata, kterou teď vedeme, není jednoduchá, protože zastávat funkci ombudsmana, veřejného ochránce práv, není jednoduchá pozice, jednoduchá role. A já jsem se seznámila se závěrečnou zprávou, která před námi leží, a chtěla bych úplně na začátek říct, že si myslím, že ta zpráva je dobrá, že je v ní obrovský kus práce a že ji na vědomí vzít můžeme, protože chci poděkovat všem těm, kteří v kanceláři veřejného ochránce práv pracují, za tu obrovskou činnost, úsilí, které do nich vložili. A je zpracovaná, myslím velmi čitelně, pro všechny, kteří nemají rádi paragrafy, nemají rádi právní texty, takže si myslím, že je velmi dobrá.

To je první věc, kterou bych chtěla říct. Chtěla bych také poděkovat za to, že zejména v době covidu pomáhali vykrývat některé věci, které nebyly zákony podchyceny, které se týkaly zejména občanů se zdravotním postižením, které se týkaly těch, kteří jsou ve věznicích, a nebyli dostatečně ochráněni proti covidu. Týkaly se třeba i stránek ministerstva zdravotnictví, které neumožnilo, kde se tedy mohli dozvědět, jak se mají chovat, jaké mají možnosti ochrany, co všechno běží. A nebyly tam vůbec informace, které by byly ve znakovém jazyce, takže ti, kteří jsou neslyšící, tak nebyli schopni se s tím seznámit. To všechno jsou velmi pozitivní věci, které bych chtěla nesmírně ocenit.

Ale na druhé straně teď si řekněme, že ta situace veřejného ochránce práv, jak už jsem řekla, není jednoduchá. A já sama, možná, že i vy, jste dostali písemnosti, které upozorňovaly na některé věci, které nejsou podle mé zkušenosti, osobní zkušenosti s tím, jakou roli hraje veřejný ochránce práv a zda je plněna tak, jak by plněna měla být, zcela v souladu. Sama jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv v době, kdy ombudsmanem byl pan doktor Motejl. A tehdy skutečně ta kancelář, nejenom kancelář, ale veřejný ochránce práv měl napříč celou společností obrovskou podporu.

Nebylo to jenom nad 50 %, ale měl podporu větší, než tehdejší pan prezident a než celá vláda a všichni. A to proto, že vystupoval velmi uvážlivě a vystupoval tak, aby společnost nedělil, aby nejitřil věci, které jsou prvoplánově řešitelné některými zjednodušenými a populistickými výroky, ale proto, že s hloubkou poznatku o tom problému se snažil opravdu najít řešení.

A já bych jenom chtěla připomenout více těch věcí, které se objevily. Pan ombudsman hovořil o tom, že Evropská komise nedostala žádné podněty z České republiky. Já vycházím tedy z informací, které doufám, že nejsou mylné. Možná to nebyla Evropská komise, možná to bylo trošku jinak směřované, ale já tu mám stanovisko 16 organizací a několika jednotlivců, významných jednotlivců, kteří se připojili s tím, že upozorňovali na některé výroky, které nejsou opravdu – a já to slovo neřeknu – šťastné. Mohou vzbuzovat dojem, že jsou v rozporu jednak s článkem 21 Listiny základních práv EU, možná i jsou na hraně článku 10, odstavec 1 Základních práv ČR.

Říkám znovu, že mohly být na hraně a výsledek byl, že Evropská komise je znepokojena výroky českého ombudsmana. S tím, že tak, jak se uvádí v návrhu usnesení, mohou vést k tomu, že skutečně to odradí ty, kteří by se rádi na ombudsmana obrátili v duchu toho, co je jeho náplní.

Další věc, kterou jsem zaznamenala, jak už tady bylo řečeno, tak to byla kritika pana prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského, která si myslím také vzbudila opravdu velkou diskusi, když to řeknu kulantně, v celé široké veřejnosti. A je pravdou, že veřejný ochránce práv má být nezávislý, má být nestranný, ale ta jeho role je naprosto nezastupitelná. A jeho role nemá být ta, která tu společnost jitří nebo vyvolává napětí, vyvolává kontroverze, ale má být ten, kdo hledá společné řešení.