Bruselský server Politico v úterý přinesl zprávu, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová pokračuje ve svém tlaku na členské státy EU, aby do příští Komise nominovaly ženy.

Můžeme to považovat za formu kvót na složení Evropské komise.

Jako ekonom i jako zaměstnavatel se striktně stavím proti jakýmkoliv kvótám.

Každý zaměstnavatel pro každou pozici ve firmě hledá toho nejlepšího možného zaměstnance. Představa, že by zaměstnavatel protěžoval muže, protože nemá rád ženy, je absurdní, protože by tím poškozoval svůj vlastní podnik, pokud by zaměstnal jiného než nejlepšího možného zaměstnance. Žádný zaměstnavatel se nechce dobrovolně nechat připravit o zisk tím, že zaměstná muže, pokud žena se hodí na pozici lépe. Pokud na většině vedoucích pozic v korporacích jsou dnes muži, není to důsledkem záměrné diskriminace, ale je to výrazem toho, že v průměru méně žen chce tyto vrcholné posty zastávat.

A naprosto analogicky to platí i v politice a u politických funkcí. Nedostatek žen v politice není výrazem diskriminace, ale toho, že méně žen chce politickou funkci zastávat. Proto pokud Komise požaduje, aby klíčem k obsazení pozic bylo pohlaví a nikoliv schopnosti, cíleně tím poškozuje akceschopnost a odbornost Komise.

Za pozornost především stojí fakt, že Komise tak činí s tvrzením, že údajně bojuje proti diskriminaci žen. Ve skutečnosti ale právě požadavek na stejný počet pohlaví v Komisi diskriminaci zavádí. Kde totiž lidi vybíráme ne podle schopností, ale podle rasového, národnostního nebo pohlavního klíče, tam je jednoznačně diskriminujeme, jelikož tím opomíjíme jejich schopnosti. I pozitivní diskriminace je stále diskriminací, a to diskriminací majority a nejschopnějších jedinců.