Jedním z hlavních cílů zákona je ochrana národních infrastruktur před rizikovými dodavateli technologií. Zavedení mechanismů pro prověřování dodavatelů je považováno za zásadní krok k posílení bezpečnosti státu, zejména pokud jde o kritické infrastruktury. Během diskuze zaznělo, že tato opatření mají potenciál zvýšit důvěru občanů v bezpečnost digitálních systémů, což přispívá k ochraně citlivých dat a národních zájmů.

Zástupci odborné veřejnosti upozornili, že posílení pravomocí NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) při rozhodování o tom, které technologie představují bezpečnostní riziko, je důležitým krokem vpřed. Tento mechanismus má zajistit, že veřejné instituce i soukromé firmy budou mít jasná pravidla pro spolupráci s dodavateli technologií, což by mělo vést k vyšší bezpečnosti kritických systémů.

Nicméně ne všichni účastníci kulatého stolu se na tomto opatření shodli. Někteří odborníci na kybernetickou bezpečnost vyjádřili obavy z přehnané regulace. Podle těchto názorů by příliš přísné podmínky mohly zpomalit technologický vývoj a odradit inovativní firmy od spolupráce s veřejným sektorem. To by mohlo mít negativní dopad na zavádění moderních technologií, zejména v oblastech, jako jsou telekomunikace a energetika.

Další kontroverzní bod se týkal zákonné možnosti, kterou nový zákon přiznává NÚKIB – konkrétně práva zakazovat rizikové dodavatele. Někteří diskutující navrhli, že tato omezení by měla být prováděna vládou, nikoli samotným úřadem. Tento přístup by podle nich mohl lépe zajistit transparentnost a politickou odpovědnost v tak citlivé oblasti.