"Orel much nechytá," říká Kiplingův hrdina. Krotívá mne tím jeden moudrý kolega. Většinou mu dám za pravdu. Tentokrát se mlčet nedá. Příčovy totiž hrotí mnohem vážnější spor. O tom, proč chátrá česká levice. Zda si to lajdáctví smí dopřát i teď, na prahu ničivé krize. A pokud ne, kudy z té pasti ven. Dopředu, na hrot kritických nálad, které budou už jenom sílit? V srdci široké opoziční fronty? Anebo ještě dál směrem, jímž si ubližuje - a riskuje skončit za politickými humny? 

Do Příčov dorazila celá republika. Těch lidí byla skoro tisícovka. Co když se tábory pod širým nebem, razící národní zájem už proti monarchii, rodí i právě tu? Na tváře, střídající se na pódiu, uvalila ČT embargo. Tím víc přitahují publikum nezávislých médií. Zastupovaly skoro celé spektrum, nelakující poměry narůžovo. Nepřijely se pohádat, ale spojit síly. Proti idiotské svévoli eurokracie. Hujerům nových tažení "nach Osten". Desátkům na konta cizích zbrojařů. Řeč byla i o tom, jak vyváznout z klepet cizí kolonie. Vrátit se do extraligy průmyslových mocností. Suverénních hráčů na světových trzích. Zvrátit devastaci školství a životního prostředí. Tyhle a další rebelie zněly i z úst, pro něž bývaly tabu.  

V Příčovech sklízely aplaus. Hloučku "zleva" to zvedlo mandle. Nezaplnil by ani autobus. Pygmejský má i akční rádius. Vede ho poslanec za stranu, jíž jsem členem. Za komunistu už ho nemá ani řada chartistů. I jiní šprýmaři vtipkují, že ho adoptovali Kalda a kníže s čírem. Coby svou tajnou zbraň v agónii, hrozící jejich politickým funusem. Poplašnou zprávu, že Příčovy ovanul hnědý mor, šíří i tvářička, mladší o celou generaci. "Podporu takovéto diskuzní platformy" má ze její "nepřijatelnou legitimizaci". A táže se: "Potřebují komunisté, z podstaty antifašisté a internacionalisté, k diskuzi o budoucnosti naší vlasti zastydlé nacionalisty, zakuklené neonacisty, xenofoby a rasisty? Já jsem přesvědčená, že ne. Vlastenectví bez socialismu je vyprázdněným pojmem, kterým se rádi zaklínají právě tito buržoazní nacionalisté, čímž skutečný význam vlastenectví devalvují v očích veřejnosti a působí tak rozkladně na celou společnost."

Svatá prostoto! Řídit se naše hnutí tak legračními floskulemi, socialismus je dodnes jen stohem zaprášených lejster. Jak k němu dovedlo naši zemi? Bandurskou na vlastence, co ještě netušili, že jejich cíle naplní až socialismus? Šlo na to přesně opačně. Ovládlo právě téma národního zájmu. Jeho radikálního výkladu, magnetizujícího většinu. Umění posouvat ho dál a dál, aniž ztratí její podporu. Navigovat co nejširší vlastenecký blok - a udržet v něm i reformisty, kvanta liberálů a ostatních demokratických vyznání. Dovést ho až na rozcestí, prolamující hranice sytému. Tohle umí jen marxismus, co není ochotnickou besídkou. Jedině pak dokáže oslovit širokou veřejnost. Rozrážet bariéry a získávat kvanta spojenců. Má-li kdo po ruce jen "vyprázdněné pojmy", takový cíl si klást nemůže. Pak ať nedělá z nouze ctnost. A nemate lidi topornou scholastikou, která nás karikuje jako natvrdlé magory, posedlé mrákotami úzkoprsé sekty.        

Příčovy zdobilo aranžmá, neutrální tak, jako málokde. Půvabná lékařka, která je hostila, není tykadlem žádné strany. Kdo a koho tu tedy "legimitizoval"? Marxista - Okamuru, Hampla nebo Kurase? A tihle tři i všichni ostatní na pódiu - komunistu? Česká politika se hemží poskoky "deep state". Nomenklaturou Aspen Institutu. Práčaty George Sorose. I gážisty jiných kazisvětů. S těmi všemi se chodí mudrovat do OVM. I k jiným hostitelům, zaprodaným až na půdu. Mudruje se tam natolik "státotvorně", až to štve i kvanta těch, kdo komunisty "nemusí". Podsvětí legitimizuje jen zbabělé mlčení. O blekotání, nastavujícím mu konečník, už vůbec nemluvě. Kdo z těch, co dostali slovo v Příčovech, má na hrbu jediné promile škod, padajících na vrub - štamgastů Václava Moravce? Marxista, pozvaný na příčovské pódium, se režimním monstrancím neklaněl ani tu. Mapoval degeneraci kapitalismu. Třaskavou destrukci, jíž hrozí. Rizika "řešení" krize v režii oligarchů a kolaborantů. Pilíře demokratického východiska, prosaditelného jen blokem maxima vlasteneckých sil. Tak troufalé vzpouře proti mantrám, zaclánějícím tu už tři dekády, hrozívalo bučení a pískot. V Příčovech našla podporu unisono. Kdy se k poznání, o čem je dnešní krize doopravdy, dopachtí samolibá inkvizice? Aspoň na vlastní schůzí, nemá-li na to i veřejně?