Od konkurenčních politiků to vnímám jako nervozitu a neschopnost přinést skutečná témata, která občany zajímají a jako strach říci něco konkrétního. Když jsem na billboardech, v našem Zpravodaji či při setkání s občany prohlásil, že „Mám rád naše psy, ne jejich hovna!“, tak jsem tušil, že ne všem se bude líbit tento slovník. A opravdu. Ozvala se řada mravokárců, někteří psali, že na sebe chci upozornit. Ano, vím, že onen výraz není ve Slovníku spisovné češtiny. Ale já se nebudu přetvařovat, nejsem kavárenský či salónní politik. Jsem člověk z masa a kostí, kterému něco vadí a chci to změnit. Můžeme donekonečna mluvit o psích exkrementech, ale to si nechme do kabinetů zoologie. Můžeme se bavit o výkalech, ale zase je to takové opatrné našlapování kolem neřešeného problému.

Vím, že většina pejskařů jsou slušní lidé a po svém miláčkovi uklidí. I těm přece musí vadit, že někteří neukáznění občané kazí pověst všem. A také určitě nejsem sám, komu vadí tento léta neřešený nešvar. Mnoho politiků o tom dlouho a vzletně mluví, mnoho politiků slibuje, jak situaci vyřeší, roky utíkají a nic se neděje. V minulém roce se v Praze 5 zbytečně investovaly 4 milióny korun do úklidu psích výkalů. Ani pokuty příliš nezabírají. Když ráno vyjdu z domu a šlápnu do psího exkrementu, věřte, že mě to hovno pěkně zkazí celý den. Nejen v tomto případě, absolutně nehodlám naskočit na vlnu takzvané politické korektnosti. Budu věci vždy nazývat pravými jmény. Nechci být starostou Prahy 5 proto, abych se zdobil řetězem a leštil kožené křeslo. Jsem občan jako vy, spousta věcí mě štve a snažím se to změnit. Chci, abyste mi rozuměli.