Jednání prezidenta Miloše Zemana s ministryní financí Alenou Schillerovou nad návrhem státního rozpočtu už roky připomíná setkání dvou flašinetářů opakující stále stejnou odrhovačku. Covid – necovid, růst – nerůst navrhuje ministryně Schillerová každoročně obří deficity neodpovídající možnostem naší ekonomiky a destruující veřejné finance. Stejně tak je tomu s rozpočtem na příští rok, ve kterém je navržený deficit ve výši 390 mld. Kč mimo chápání kohokoliv ekonomicky gramotného. V postcovidovém roce měla být zahájena konsolidace veřejných financí a ne zaseknuta další rekordní dluhová sekyra, která nás pomalu bude vyřazovat ze skupiny racionálněji hospodařících evropských zemí.

Stejně jako v minulých letech má pokračující rozvracení veřejných financí spláchnout věta prezidenta Zemana a ministryně Schillerové o rekordních investicích, které ale vláda obvykle nedokáže z papíru přenést do reálného života. Tahle opakující se zoufalá rétorika nemůže rekordně rychlé tempo zadlužování ČR ospravedlnit.