Naše hnutí neexistuje dlouho, v podstatě jenom pár měsíců. Síla, která ho ale pohání, v naší společnosti rostla už několik let.
Když si lobbisti napsali zákon na míru, aby udrželi statisíce lidí v exekučních pastech, už to byl stavební kámen pro Přísahu.
Když vaše děti dostávají horší vzdělání jenom proto, že žijí v menším městě, už to je stavební kámen pro Přísahu.
Když politici zrušili zdravotní péči v krajích, kam z Prahy nedohlédnou, už to byl stavební kámen pro Přísahu.
A když vláda v čase největší krize posílá peníze kmotrům, firmám se sídlem v automyčce na Ukrajině a překupníkům s čínskými respirátory, tak to byl stavební kámen pro Přísahu.
Nejsme jako jiná hnutí nebo strany. Nemáme ani korunu ze státního rozpočtu. Nestojí za námi žádný miliardář a ani já rozhodně žádný miliardář nejsem.

Když jsem v lednu poprvé předstoupil před novináře a oznámil vznik našeho hnutí, řekl jsem, že jsme si s Tomášem na to vzali půjčku. Půjčku na rozjezd, aby v tom byly naše peníze a aby nás nemohl nikdo vlastnit. A taky jsem řekl, že finance bude první věc, na které nás začnou napadat. A měl jsem pravdu.

Novináři, komentátoři a i všichni ostatní politici se nechtějí smířit s tím, že za námi nikdo nestojí. Že nás nikdo nevlastní. Ráno ve své schránce najdou naše volební noviny a hned se ptají kolik to stálo. Pořád pátrají, “kdo za tím je?!” Oni ale nevidí naše dobrovolníky, kteří jsou od pěti ráno na nohách, aby ty noviny stihli před prací roznést. Oni nevidí naše koordinátory, kteří si mezi okresy přehazují stohy novin z auta do auta, oni nevidí mapy, kam si značíme, kde všude jsme už byli. Oni vidí jenom Šlachtovy noviny v jejich schránce.