Naše hnutí neexistuje dlouho, v podstatě jenom pár měsíců. Síla, která ho ale pohání, v naší společnosti rostla už několik let.
Když si lobbisti napsali zákon na míru, aby udrželi statisíce lidí v exekučních pastech, už to byl stavební kámen pro Přísahu.
Když vaše děti dostávají horší vzdělání jenom proto, že žijí v menším městě, už to je stavební kámen pro Přísahu.
Když politici zrušili zdravotní péči v krajích, kam z Prahy nedohlédnou, už to byl stavební kámen pro Přísahu.
A když vláda v čase největší krize posílá peníze kmotrům, firmám se sídlem v automyčce na Ukrajině a překupníkům s čínskými respirátory, tak to byl stavební kámen pro Přísahu.
Nejsme jako jiná hnutí nebo strany. Nemáme ani korunu ze státního rozpočtu. Nestojí za námi žádný miliardář a ani já rozhodně žádný miliardář nejsem.

Když jsem v lednu poprvé předstoupil před novináře a oznámil vznik našeho hnutí, řekl jsem, že jsme si s Tomášem na to vzali půjčku. Půjčku na rozjezd, aby v tom byly naše peníze a aby nás nemohl nikdo vlastnit. A taky jsem řekl, že finance bude první věc, na které nás začnou napadat. A měl jsem pravdu.

Novináři, komentátoři a i všichni ostatní politici se nechtějí smířit s tím, že za námi nikdo nestojí. Že nás nikdo nevlastní. Ráno ve své schránce najdou naše volební noviny a hned se ptají kolik to stálo. Pořád pátrají, “kdo za tím je?!” Oni ale nevidí naše dobrovolníky, kteří jsou od pěti ráno na nohách, aby ty noviny stihli před prací roznést. Oni nevidí naše koordinátory, kteří si mezi okresy přehazují stohy novin z auta do auta, oni nevidí mapy, kam si značíme, kde všude jsme už byli. Oni vidí jenom Šlachtovy noviny v jejich schránce.

Takže jednou provždy. Jsme za tím my. Lidé téhle země, kteří chtějí spravedlivé Česko.
Vy mě znáte. Celý život jsem pracoval pro stát, bojoval za lidi a bránil je před zlem. 30 let jsem neukradl ani korunu, nešel nikomu na ruku a nikdy neuhnul.
Mí vrstevníci často žili jiné životy. Plnili si sny o velkých penězích, o cestování po celém světě, o řízení obřích firem, o získávání moci. To jsem já nikdy nechtěl. Vždycky jsem chtěl jenom jedno. Stejné zacházení pro všechny lidi. A já vím, že drtivá většina z nás, chce to samé.
Stejná pravidla pro všechny.
Stejnou spravedlnost pro všechny.
Jednoduše a důsledně vynutitelnou.
Každý, kdo říká, že jsem jedna velká neznámá, i po tom, co jsem celý život strávil na očích veřejnosti, si jenom nechce připustit pravdu.

A ta pravda je, že oni mají strach. Všichni do jednoho. Vláda, opozice, mafie. Stejně jak ho měli v roce 2016, kdy zničili náš Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.
Já strach nemám. Víte proč? Protože vím, co chci.
Nepotřebuji létat na Mars a zlepšovat věci, co nikoho netrápí. Chci začít od základů. Chci Česko, ve kterém platí jeden metr na všechny a ve kterém si nikdo nemůže spravedlnost koupit. Ve kterém to, kolik berete a kde žijete není důležité, protože jediná důležitá věc je vaše důstojnost a respekt. Chci nejdřív ucpat díry a pak řešit, jak se plavit dál. Považuji za nemorální, aby stát lidem zvedal daně, když si nedokáže udělat pořádek ve svých vlastních řadách a pochytat všechny lumpy, kteří už ani neskrývají, jak našimi zákony pohrdají.
A já to chci hodně, takže si můžete být jistí, že pro to udělám všechno, co bude v mých silách. Už teď mám za sebou kampaň v teplotách od mínus 12 do plus 33. Už teď mám za sebou 70 000 kilometrů po naší republice a šest měsíců na cestách. A ještě ani zdaleka nekončím. Půjdu do každé vesnice, do každého města, do každého kraje, co mi budou síly stačit. Budu stát na návsi, na náměstí a před nádražím a mluvit s každým člověkem, co půjde kolem. A víte proč? Protože chci spravedlivé Česko.