Od samého počátku, tím jak byla Fialova vláda sestavena, jsem si nesliboval žádný zázrak, narušení statusu Quo, vymanění ze začarovaného kruhu. Již složení nesourodých, ideově a politicky vzdálených subjektů jistě dávalo tušit, že se bude jednat o spolek dosti nesourodý, dysfunkční a neakceschopný.

Nic se nezměnilo k lepšímu ani náhodou, celé angažmá vlády je přehlídka ztraceného času. Tento Fialův kabinet lze označit za to nejhorší a nejmarnější, co tu od listopadu 1989 bylo.

Naše ekonomika je přeregulovaná, předotovaná, je zde silně předimenzovaná státní správa, neúnosná a přebujelá byrokracie, složité a vysoké daně, za tři roky ani krůček k racionálnímu řešení, které má hlavu a patu, je srozumitelné směrem k veřejnosti a funkční v oblasti hospodářské politiky státu.

Využití nedalekého vojenského konfliktu (který určitě nikoho netěší) k potírání, potlačení a nálepkování oponentů, to je již hanebnost, svoboda slova je v naší zemi ohrožena, to je silně znepokojivý a alarmující stav. Vytváření tohoto prostředí a nesnesitelné atmosféry musí skončit. Toto je zvláště nepěknou vizitkou této vlády.

Zahraniční politika submisivních kývačů na jednu stranu, rozzuřené čivavy na medvěda na tu druhou, je spíše tragikomedie, než cokoliv jiného. To nemluvím o prezidentovi, který evidentně ani neví, o čem mluví, je jen prostředníkem a tlumočníkem momentálních názorů jeho okolí.

Jsem rád, že končí Piráti ve vládě, na druhou stranu jakým způsobem tam končí, je dalekosáhlým svědectvím, co je ten Fiala jako člověk vlastně zač.