Řetězce, které jsou v tvrdém konkurenčním boji, již nyní říkají, že to povede k poklesu objemu českého zboží. Prostě se budou orientovat na zahraniční dodavatele. To jim věřit můžeme i nemusíme. Pravdou ale je, že dnes velké řetězce mají v rámci potravinářského sortimentu více než dvě třetiny zboží od českých dodavatelů. Pokud se to změní, doplatí na to jedině oni – zboží sice dodají za možná lepších podmínek, ovšem v menším objemu. Nebo skončí s dodávkami úplně. Druhou otázkou je, zda opravdu má stát regulovat vše. Není lepší dát prostor vlastnímu názoru, postoji? Nejsme přece ovce, za které má někdo rozhodovat o tom co, za kolik a kde nakoupí. 

Pokud chce stát opravdu podporovat domácí producenty, pak existuje řada možností – od odstraňování bariér v podnikání přes účinnou a cílenou marketingovou podporu až po dotační politiku. Jenže v tomto ohledu uplatňuje vláda zcela opačnou politiku. Podnikání neustále komplikuje dalšími a dalšími povinnostmi, vytváří džungli norem a předpisů, v které se nevyznají ani úředníci, a dotace dokáže poslat jen velkým hráčům. V tomto kontextu je zákon o významné tržní síle částečně úsměvný, spíše ale k pláči.