Děkuji za slovo. Nejprve bych chtěl omluvit mého kolegu pana poslance Bauera, místopředsedu sociálního výboru, který je služebně s delegací Sněmovny jako pozorovatel OBSE, pozorovatel voleb v Arménii. Já jsem toto přednostní právo uplatnil v okamžiku, jak uplatnili své vystoupení ti poslanci a ty poslankyně, kteří navrhli pozměňovací návrh a já se vlastně zhostím role, zastoupím pana kolegu Bauera. Omlouvám se těm, které jsem předběhl, ale ti žádný pozměňovací návrh, předpokládám, svůj obhajovat nebudou.

Chtěl bych začít tím a nestává se to často, že souhlasím s částí vystoupení paní ministryně, zejména s tou částí, kdy říkala, že péče ve třetím a čtvrtém stupni je práce na 24 hodin denně sedm dní v týdnu. A chci říct, že to je služba nejenom těch, kteří tu péči poskytují, ať už doma nebo v nějakých zařízeních, že to je nejen služba konkrétním občanům, ale služba také komunitě a státu jako celku. A to bychom si měli uvědomit.

Současně chci říct, že nesouhlasím s vystoupením některých mých předchůdců, kteří říkají, že nejlepší je návrh mého ctěného kolegy pana poslance Sklenáka. Jako politický realista bych řekl, že má největší šanci na přijetí. To ještě neznamená, že je nejlepší. Nejlepší je pozměňovací návrh pana poslance Bauera a vám zkusím vysvětlit proč. Proč je nejlepší a pokusím se, i když ta snaha bude možná marná, vás přesvědčit, abyste jej podpořili také. (Hluk v sále.)

Za prvé ten pozměňovací návrh zvyšuje příspěvek i na péči ve třetím stupni. Není jediný z těch pozměňovacích návrhů, který zvyšuje příspěvek na péči ve třetím stupni, ale je jediný, který je zvyšuje stejně, jako příspěvek na péči ve čtvrtém stupni. A protože vím, že ne všichni se podrobně věnujete sociální politice, tak si zkusme říci, jaký je rozdíl příspěvku na péči ve třetím a čtvrtém stupni. Máme definováno deset základních životních potřeb a skutečně vás prosím, abyste mě poslouchali. Já je teď přečtu a pak vám řeknu, jaké počty ten člověk nezvládá sám, abyste viděli, jak tenká hranice je mezi péčí ve třetím a čtvrtém stupni. Těch deset základních životních potřeb, které se posuzují v okamžiku rozhodování o tom, který stupeň bude přiznán, jsou tyto. Mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Já vím, že každému zdravému člověku to připadá jako normální, že to jsou jednoduché věci. Zdaleka to tak není. A teď v tom třetím stupni u dětí a mladistvých do 18 let jsou ti, kteří nejsou schopni zvládat šest nebo sedm těchto základních životních potřeb a ve čtvrtém stupni osm nebo devět. To znamená dítě, které nezvládá sedm z těchto deseti základních životních potřeb, má přiznán příspěvek, zda je ta jeho rodina ve třetím stupni a osm, pokud nezvládá osm ve čtvrtém stupni. Ta hranice je mimořádně malá a velmi často závisí na konkrétním posouzení konkrétního případu. Nechci dneska mluvit o problémech lékařské posudkové služby. U dospělých nad 18 let třetí stupeň je přiznán těm, kteří nezvládají sedm nebo osm a ve čtvrtém stupni devět nebo deset. To znamená rozdíl mezi třetím a čtvrtým stupněm může být například v tom, zda někdo posoudí, zda je někdo schopen vyvíjet osobní aktivity nebo ne, nebo schopen komunikace ano nebo ne. To může být rozhodující kritériem mezi třetím a čtvrtým stupněm. Proto si myslím, že je spravedlivé a sociálně správné zvýšit příspěvek ve třetím i čtvrtém stupni o stejnou částku. Proto jsem přesvědčen, že ten návrh, který předložil kolega Bauer je lepší.

Pro ty, kteří si to nemyslí, tak bych chtěl slyšet zdůvodnění, proč tomu tak není. Proč si myslí, že ti, kteří pečují o někoho, kdo má třetí stupeň, mají dostat méně, například o dva tisíce. Nebo o nic, o nulu, než ti, kteří pečují o někoho ve čtvrtém stupni závislosti. My tam ten rozdíl nevidíme a myslíme si, že je, a zopakuji to slovo, protože dlouhodobě tvrdím, že sociální přístup je výsostně pravicové konzervativní téma na rozdíl od socialistického přístupu, což je zase výsostně levicové téma, že to zvýšení příspěvků má být stejné.

Současně ten pozměňovací návrh pana kolegy Bauera nerozlišuje, kde je ta péče poskytována. Zda je to v domácím prostředí, nebo v pobytové sociální službě, nebo v dalších zařízeních typu domov, hospicová péče a podobně. Skutečně to považuji za mimořádně závažné téma a děkuji panu předsedovi, že mi sjednal pořádek v Poslanecké sněmovně.

Já jsem o tom mluvil buď v prvém nebo ve druhém čtení, jak je administrativně náročné, pokud ten člověk část času tráví ve svém přirozeném domácím prostředí a část času tráví v nějaké pobytové službě. Nebudu vás dneska zatěžovat výpočtem denin a jak je to složité. My navrhujeme, aby ten příspěvek byl zvýšen všem bez ohledu na to, kde je ta péče poskytovaná. Zase nám to přijde sociálně spravedlivé a navíc administrativně velmi jednoduché. Já myslím, že si máme říct, kolika osob se příspěvek na péči týká, jaké jsou náklady. A my jsme přesvědčeni, že náklady příspěvku na péči jsou správně investované veřejné peníze, protože zejména pokud péče probíhá v domácím přirozeném prostředí, je prostě pro stát výhodnější a levnější.

Příspěvek na péči u osob mladších 18 let v prvním stupni 12 200, já to budu zaokrouhlovat, ve druhém stupni zhruba 8,5 tis., v třetím stupni 5,5 tis. a ve čtvrtém stupni 4 700. Pokud se bavíme o zvýšení příspěvku na péči pro děti do 18 let, tak celkový počet je 10 000. Odmítám v této chvíli poslouchat argumenty o rozpočtové zodpovědnosti a o tom, že v rozpočtu na to nejsou peníze. 10 000 dětí a mladistvých do 18 let pobírá příspěvek na péči ve třetím nebo čtvrtém stupni a myslím si, že jim to máme zvednout všem stejně bez ohledu na to, jestli je to třetí nebo čtvrtý a bez ohledu na to, zda je to doma nebo například v dětském domově. Pro osoby starší 18 let jsou ta čísla jiná. V prvním stupni je to zhruba 92 tis., ve druhém stupni 105 tis., ve třetím stupni 77,5 tis. a ve čtvrtém stupni 44 tis. přibližně. Tady ty nejtěžší případy už přesahují hranici blížící se sto dvaceti tisícům spoluobčanů starších 18 let, kteří potřebují příspěvek na péči. Je to hodně, ale pořád to není tak velká skupina občanů, která by mohla nějakým zásadnějším způsobem zvýšit rozpočtové náklady.

Celkové náklady při současné výši příspěvku jsou zhruba 24,3 mld. Vzpomeňme si na návrh státního rozpočtu, 1 500 mld. jsou roční výdaje rozpočtu a k tomu 24,3 mld. příspěvek na péči. Pokud bychom to navýšili podle návrhu pana poslance Bauera a občanských demokratů, tak jsme došli k částce 9,5 mld. ročně. Jsme přesvědčeni, že ta částka nemusí být konečná, protože zejména pokud byste podpořili návrh, že se příspěvek na péči zvýší i pro pobytová zařízení, tak logicky může Ministerstvo práce a sociálních věcí snížit příspěvek na sociální služby, pokud těm pobytovým zařízením zvýšíme příspěvek na péči. Neříkám, že v celé výši, ale částečně bezesporu ano. Takže my jsme pak odhadli, že by to bylo zhruba 7,5 mld. celkových nákladů.

Teď zkusím vyvrátit několik argumentů, které bezesporu zaznívaly v dosavadních debatách a které zazní. Za prvé - rozpočtové, to už jsem říkal, 7 mld. na skutečně správnou sociální politiku jsou správně investované peníze. My jsme ve středu ukázali 40 mld. úspor. Celkově stát bude mít příští rok plus 150 mld. příjmů a někdo z vás bude s vážnou tváří tvrdit, že z těch 150 mld. se nenajde 7,5 mld. pro ty, kteří tu pomoc potřebují nejvíce a kteří si nemohou pomoci sami. 150 mld. - 7,5 mld, méně než 5 % zvýšených příjmů, meziročně zvýšených.

Druhá věc, a přiznávám, že jsme mohli být obratnější, je, že jsme dali účinnost od 1. července 2019 a může zaznít argument, že jiné pozměňovací návrhy ve čtvrtém stupni přiznávají účinnost od 1. ledna. Proto pak v rámci procedury navrhnu, aby se o našich bodech hlasovalo zvlášť. Pokud projde účinnost od 1. ledna 2019, nám to vůbec nebude vadit, naopak přivítáme to s radostí a s pochopením. Na argument, že ty peníze nejsou v rozpočtu, no nejsou a nemohou být. Přiznejme si a připomeňme si, že návrh státního rozpočtu se sestavuje a musí sestavovat podle platné legislativy, takže říkat u návrhu zákona, který ještě nebyl schválen, že peníze nejsou alokovány v rozpočtu, a tím argumentovat, je chybný postup. Legislativně správně je, že ty peníze nemohou být napsány v návrhu státního rozpočtu, protože ten zákon ještě neplatí. A žádný další argument neznám. Rozpočtový, ten jsem podle mě dostatečně vyvrátil, a ta účinnost od 1. července, jsme připraveni hlasovat o účinnosti od 1. ledna, jak obsahují různé pozměňovací návrhy.

K proceduře. Já myslím, že bychom neměli hlasovat nebo určovat proceduru, podle toho, co vyhovuje například největší vládní straně, nebo návrhu, který má největší šanci na přijetí. Pokud, a my jsme přesvědčeni, a mnozí z nás to deklarují, neprojde náš konkrétní pozměňovací návrh, jsme připraveni podpořit i jiné. Chtěl bych vyzvat, abychom hlasovali logicky, to znamená podle zvýšení příspěvku od nejvyššího zvýšení po nejmenší. Znamená to, že ti, kteří podporují nejvyšší, mohou podpořit hlasování, pokud neprojde, druhé nejvyšší. Pokud neprojde druhé nejvyšší, tak ti, kteří podporovali to druhé nejvyšší, mohou podpořit svým hlasováním třetí nejvyšší. Dneska je procedura navržena tak, že se vybere jeden návrh, který je někde, řekl bych, v druhé polovině výše zvýšení a ten když projde, ostatní jsou nehlasovatelné. A každý z poslanců pak může odpovědět na otázku, proč jste nepodpořili například návrh pana poslance Bauera, jednoduchou odpovědí: protože se o něm nehlasovalo. Tak si nechystejme tak jednoduché odpovědi. Pokud má některý návrh většinovou podporu, tak projde a je jedno, jestli se o něm bude hlasovat jako prvním nebo druhém. Jestli se o návrhu pana poslance Sklenáka bude hlasovat jako druhém v pořadí, protože má druhé nejvyšší zvýšení, hodně podobný pozměňovací návrh má paní poslankyně Gajdůšková, když se podíváte na ty výše a ne na ty ostatní body, tak přece většina bude i v tom druhém hlasování, když v prvním se nenajde.

Já jsem si udělal takovou malou tabulku. Zkusím ji najít a tam bych očekával a chci se zeptat paní zpravodajky, proč to tak není, kdy jsem si napsal, o kolik které jednotlivé pozměňovací návrhy zvyšují příspěvek ve třetím stupni a ve čtvrtém stupni. A zda navyšují příspěvek pro péči v přirozeném prostředí, nebo i v pobytových službách. Já vám tu tabulku řeknu a podle mě bychom pak takhle měli hlasovat. Náš pozměňovací návrh navyšuje příspěvek na péči ve třetím i čtvrtém stupni o šest tisíc bez ohledu na to, kde je péče poskytovaná. Druhý návrh je návrh pana poslance Sklenáka, který navyšuje příspěvek pro péči v přirozeném prostředí, domácím prostředí ve třetím stupni o čtyři tisíce a ve čtvrtém stupni o šest tisíc, to znamená kopírují návrh pana poslance Bauera i pana poslance Sklenáka ve čtvrtém stupni, kopírují návrh Senátu a vlastně ho rozšiřují.

Ale pro tu péči poskytovanou v pobytových službách, v dětských domovech a podobně je navýšení nula u pana poslance Sklenáka.

Potom je pozměňovací návrh pana poslance Třešňáka. Jestli jsem dobře počítal, ten navrhuje v třetím a čtvrtém stupni 6 000 a v třetím stupni závislosti, ve čtvrtém stupni závislosti navrhuje zvýšit příspěvek na péči v pobytových zařízeních, v dětských domovech a podobně o 1 100 korun.

Potom je návrh paní poslankyně Dražilové, která navrhuje zvýšit příspěvek v třetím stupni o 4 000 pro péči v domácím prostředí, ale pozor, je to první a jediný pozměňovací návrh, který snižuje příspěvek na péči pro ty nejtěžší případy. Já bych chtěl slyšet odpověď na otázku proč. Proč je to jediný pozměňovací návrh? Jaké jsou důvody, že se upravuje návrh Senátu a návrh je 4 000 ve čtvrtém stupni, a ne 6 000?

Pak by byl asi návrh paní poslankyně Richterové.

A návrh paní poslankyně Pekarové Adamové je vlastně jediný, který přináší systémovou změnu.

Chci jenom říct, že jsem přesvědčen, že pokud projde kterýkoli z těch pozměňovacích návrhů D, E, F, B, C, G a H, tam, kde jsou ty konkrétní cifry, můžeme hlasovat o části pozměňovacího návrhu paní poslankyně Pekarové Adamové, který se týká příspěvku v prvním a druhém stupni. To je jediný pozměňovací návrh, který se týká příspěvku v prvním a druhém stupni. A to je vlastně všechno.

Buď projevíme konzervativní sociální přístup, přidáme těm, kteří to potřebují nejvíce, přidáme jim bez ohledu na to, kde je ta péče poskytována, čímž snížíme administrativní náročnost, anebo se budeme zaštiťovat tu rozpočtovými důvody, tu důvody s účinností, tu že jeden typ péče podpoříme, druhý ne.

Chtěl bych pak ještě požádat, pane předsedo, po ukončení obecné rozpravy o přestávku na jednání našeho klubu v délce 25 minut, abychom si mohli probrat postup při hlasování při jednotlivých pozměňovacích návrzích.

Ale již teď mohu říct, že náš přístup není tak, že buď projde náš pozměňovací návrh, nebo ne. Skutečně až se budeme bavit o proceduře, já navrhuji ten logický postup a věřím, že ho všichni podpoříte, protože není důvod, abychom nehlasovali od nejvyššího zvýšení po nejmenší. A ten, který má největší podporu, či většinovou podporu, bezesporu projde, ať už o něm budeme hlasovat jako o prvním, nebo o pátém.

Co nám to ale ztíží, a to je potřeba říct, ztíží nám to jednoduchou odpověď, no já jsem to nepodpořil, protože o návrhu tu pana poslance Bauera, nebo pana poslance Sklenáka se nehlasovalo. Přece návrh změny procedury, který přinesl pan poslanec Sklenák, žádným způsobem nezvyšuje počet poslanců, kteří ho podpoří. Jenom pan poslanec Sklenák se obává, že by mohl projít jiný návrh, horší z jeho pohledu, to je legitimní pohled, a o jeho by se už vlastně nehlasovalo. Takže já tomu rozumím. Kdyby pan poslanec Sklenák dal jako první hlasování o písmenu D pana poslance Bauera a druhé jako poslance Sklenáka, tak to má tu logiku a podpořili bychom to určitě bez problémů.

Nicméně je návrh na změnu procedury. Když neprojde, podpoříme změnu procedury, kterou navrhl pan poslanec Sklenák, že to sice nebude stoprocentně logické, ale bude to dejme tomu z devadesáti procent logické, že ty ostatní už budou seřazeny podle velikosti zvýšení příspěvku.

Děkuji.