Což o to, současné volební období pomalu (za rok) končí a naše první scéna nemůže zůstat bez ředitele. Jmenovat však rychle dosavadního ředitele, bez řádného a transparentního výběrového řízení, bez veřejného představení jeho koncepce rozvoje instituce, to je popřením programového prohlášení vlády ANO a ČSSD.

Není divu, že se bouří odboráři, kteří v posledních letech vyvinuli nemalé úsilí, aby se zlepšily podmínky zaměstnanců Národního divadla. Zdařilo se jim navýšit platy, přiřadit Národní divadlo v platových tabulkách vedle České filharmonie a podepsat po 4 letech kolektivní smlouvu (i když až s institutem zprostředkovatele). Toto vše však rozhodně nebylo zásluhou pana ředitele Buriana, který byl do funkce před pěti lety jmenován také bez řádného výběrového řízení.

Není divu, že se bouří i část odborné veřejnosti, která kritizovala neexistenci koncepce a uměleckého směřování i prapodivné kroky posledních let.

Dle médií prý pan ministr Staněk dal na doporučení Garanční rady. Ta však byla transformována z expertního týmu (co doporučil Buriana v roce 2013 jako jediného možného kandidáta) ještě Alenou Hanákovou (TOP09 - STAN).  A tento tým poradců (nebo alespoň jeho značná část) je těsně provázaný s Burianem již skutečně mnoho let. Vzájemným přátelstvím, ale i snahou o transformaci Národního divadla do podoby nové, veřejnoprávní instituce. Sama o sobě nemusí být nová národní instituce špatnou cestou, ale verze s parametry, které byly zakotveny v zamítnuté senátní verzi návrhu zákona, rozhodně podporu nezískala … Dostala komplexní negativní stanovisko vlády.

Dle slov pana ministra prý ředitel Jan Burian nějakou koncepci má – tak nám tu koncepci ukažte!

Skutečně nevím, co vedlo pana ministra k takovémuto rychlému a nezodpovědnému kroku, zvláště když v tiskových zprávách ministerstva čteme o sociálním dialogu. Ministr zcela pominul informaci, že se část zaměstnanců divadla nachází ve stávkové pohotovosti, i kvůli absenci koncepce a jasného směřování instituce.

V náročné době letních dovolených a zároveň probíhajících komunálních volebních kampaní jistě není čas na podrobné, objektivní seznámení se s dotčenou problematikou a se všemi zúčastněnými subjekty. Zvlášť když se dle kalendáře ministra dostupného na webu ministerstva kultury pan ministr v úřadu příliš nenachází a často jezdí do Olomouce, kde je zároveň primátorem.

A právě proto je můj otazník nad nenadálým a neuváženým krokem nového ministra ještě větší…