Od roku 2008, kdy se stavebnictví nacházelo na vrcholu, oslabila už přibližně o čtvrtinu. Firmy na tyto skutečnosti musely zareagovat propouštěním. Zásobníky práce stavebních firem však ani v současnosti nejsou naplněny a rozpracovanost projektů uvnitř společností není dostatečná. Právě tyto faktory ukazují na fakt, že situace se v blízké budoucnosti sama nevyřeší.

Dle Kvartálních analýz českého stavebnictví publikovaných analytickou společností CEEC Research některé firmy snižují kvalitu staveb a případně kvůli realizaci zakázek za dumpingové ceny už krachují. Kvalifikovaní pracovníci odcházejí v lepším případě do jiných oborů, v tom horším na úřad práce. Investoři mají rozestavěné projekty, u kterých jim často zkolaboval dodavatel. České stavebnictví, které bylo po staletí chloubou v našich zeměpisných šířkách, se stává v očích mnoha jakousi skvrnou či nutným zlem. Málo se hovoří o tom, že tento obor stále zaměstnává 350 000 osob a jaké odvádí daně do státního rozpočtu.

Stavebnictví je obor s dlouhou reakční dobou na nové podněty. Klíčové zpomalení, které obor zasáhlo, bylo způsobeno z významné části i politikou státu v zadávání veřejných zakázek od roku 2010 a dále. Státní úředníci se na straně zadavatelů zakázek v minulosti obávali vlastních chyb a tak stavební projekty spíše odkládali a nové příliš neplánovali. Právě tyto kroky české stavebnictví silně zasáhly. Je důležité, aby vrcholový management rozhodujících státních orgánů a jimi řízených investorských organizací pracoval s perspektivou alespoň několika let. Zastavit proces přípravy staveb jde snadno, klidně během jednoho roku. Na znovu nastartování přípravy staveb se však pracuje již několik let. Nyní se ale začíná blýskat na lepší časy.

Klíčový pohled státu, zaměřený povětšinou na cenu zakázek, způsobil cenovou válku stavebních firem a z něj plynoucí propouštění. Cena však není jediným a nejdůležitějším faktorem. Kdo by chtěl opět několik desítek let jezdit po rozbitých dálnicích či silnicích jen kvůli úspoře v řádu procent oproti kvalitní stavbě.

Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Poučme se z Evropy. Příkladem mohou být vzory obchodních podmínek výstavbových projektů FIDIC (Mezinárodní federace konzultačních inženýrů) a jejich důsledné uplatnění v Česku.

Nejsme v tom však sami. Podobná situace se odehrává i na Slovensku, kde krize začala stejně jako v České Republice. Sektor stavebnictví však v tomto roce bude podle očekávání tamních ředitelů růst. Základem jsou velké státní investice v oblasti dopravní infrastruktury, které navíc spolufinancuje EU.

Jaká je cesta k řešení? Nyní volená politická reprezentace v evropských orgánech by ruku v ruce s českou vládou měla společnými silami prosazovat co nejvýznamnější podporu stavebních zakázek. Českému státu by měly přestat unikat prostředky z evropských fondů na nové silnice a jiné stavby, které v době zastavení velkých stavebních zakázek v minulosti nemohly být realizovány.

Využívejme smysluplně fondy z Evropy u nás doma, projektujme nové stavby, které zlepší kvalitu života v ČR a dejme tak zaměstnancům ve stavebnictví opět práci. Šance českého stavebnictví na zlepšení je právě v bezodkladném zahájení prorůstových opatření ze strany státu a Evropy kombinované s umístěním správných a koncepčních odborníků do rozhodujících pozic.

Lukáš Štěpánek, Kandidát ANO do Europarlamentu