Muž s mužem či žena se ženou samozřejmě nějaký smluvní svazek uzavřít mohou, nicméně manželství to prostě není. Proč? Protože samotná etymologie slova manželství to vylučuje:

„Slova manžel a manželka, na tom se všichni etymologové shodují, jsou vlastně zkomoleniny. Ve staročeštině ta slova zněla malžen a malženka a jejich dnešní podoba je výsledkem odborně řečeno přesmyku, záměny hlásek l a n. Ve slovenštině k onomu přesmyku došlo také, ale v polštině nikoli, takže tam mají slova malžonek a malžonka, což je bližší původnímu praslovanskému malžena... Malžena není malá žena, ale duálový tvar znamenající muž a žena. Malžena jsou muž a žena dohromady, prostě manželé.“ (více ZDE)

Některé věci prostě mohou vzniknout pouze kombinací různých prvků. Kupříkladu bronz také není slitina mědi s mědí či cínu s cínem, nýbrž jen a pouze slitina mědi a cínu. A tak je to i s manželstvím.

Tohle jsem si pro změnu přečetl na facebooku: „Tuzemský rum nesmí být rum, protože není z cukrové třtiny, marmeláda nesmí být marmeláda, protože to není odporná citrusová náhražka mermela (kdoule), pomazánkové máslo nesmí být pomazánkové máslo, protože co kdyby to někoho pletlo, ale manželství budeme říkat čemukoliv, protože jsme pokrokoví?“

Svět (Pánbůh, příroda, osud, vyberte si) není spravedlivý, nenaděluje všem stejně. Je to snad spravedlivé, když měříte metr padesát, a přitom byste chtěli profesionálně hrát košíkovou? Prostě máte smůlu. Je to snad spravedlivé, když vážíte přes metrák, a přitom byste chtěli být kormidelníkem v osmiveslici? Prostě máte smůlu. Máte jinou sexuální orientaci? Ano, v něčem prostě máte smůlu.

Pokrokáři se nám snaží namluvit, že tou správnou cestou je udělat z odchylky normu. Jenže manželství muže a ženy prakticky všechny společenské systémy a náboženství preferují z jediného důvodu, a tím je plození dětí. Což prostě dva chlapi či dvě ženské spolu nesvedou, i kdyby se umilovali a i kdyby svému svazku nakrásně a v rozporu s etymologií onoho slova říkali manželství. A to, že existují i bezdětná manželství nebo že i homosexuální dvojice si nějakým způsobem mohou dítě opatřit, na tom nic nemění.

Že je to nutné kvůli tomu, aby i druhá maminka či druhý tatínek, měli k dítěti svého partnera (partnerky) stejná práva? Nesmysl. I to lze zajistit jiným způsobem, než znásilňováním slovního významu staletí prověřené instituce, jakou je manželství muže a ženy. Ostatně i na tuhle věc naši předkové pamatovali. Ono už se na to skoro zapomnělo, nicméně být dítěti kmotrem není jen nějaká pocta, on je to i závazek. Závazek postarat se o dítě, pokud se rodičům (rodiči) něco stane. Ale to připomínám jen na okraj.

Podstatné je to, že v civilizovaném světě lze téměř vše, co z manželství plyne automaticky, zajistit pro stejnopohlavní svazky jiným způsobem a netřeba kvůli tomu znásilňovat definici staletími prověřené instituce. Ano, je to trochu složitější. Svět není spravedlivý a nenaděluje všem stejně.

Největším paradoxem naší doby ovšem je, že po zrovnoprávnění homosexuálních partnerství s manželstvím muže a ženy nejvíce volají právě ti samí pokrokáři, kteří nám sem zároveň chtějí masově lifrovat utečence ze zemí, kde homosexuály dodnes shazují ze střech domů.

(převzato z Profilu)