Piráti jsou ultralevičáci, Starostové plastelínoví pragmatici, kam vítr, tam plášť, lidovci (ne)křesťanští socialisté, horující pro islámskou migraci, Topka se už dávno přeměnila v progresivistickou levici a dnešní eurohujerská ODS má k pravému břehu také už přes celou řeku. Spojovacím tmelem téhle koalice koalic bylo a je pouze téma Antibabiš.

Jenže na tom jejich antibabišovství je nejkomičtější, že strany „bruselské pětky“ všechny největší Babišovy zhůvěřilosti ve skutečnosti podpořily nebo podporují. Jako jeden muž spolu s Babišovým ANO hlasovaly pro zločinný totalitní pandemický zákon. Stejně jako Babiš kývají na šílený Green Deal, neboli Zelenou dohodu pro Evropu. Žádnou podstatnou změnu kurzu nové vlády proto nelze očekávat. Rozdíl bude pouze v tom, že zatímco Babiš se do bruselské řiti nořil spíše neochotně či pragmaticky, nová vláda se radostně namaže lubrikantem.

Povolební nadšení v centrále koalice Spolu bylo sice veliké, ale uvidíme, jaké bude vystřízlivění. Voliči těch dvou koalic totiž dostanou přesně to, co si zaslouží. Více Bruselu, smrtící Green Deal, zdražení takřka všeho, homosexuální manželství, hafo roztodivných pohlaví a politických neziskovek, multikulti, orwellovské chvilky nenávisti, ještě více politické korektnosti a zabetonovanou Českou televizi na bruselský způsob. My ostatní to, bohužel, dostaneme s nimi.

Málokterá země provozuje tak hloupou zahraniční politiku jako Česká republika. Ta hra na jakýsi samozvaný „havlovský“ maják světové morálky je nejenom směšná, protože nic nás k zaujímání takové povýšené pozice neopravňuje, ale z hlediska českých zájmů je navíc ještě zcela kontraproduktivní. Naši západní spojenci nás sice poklepou po ramenou, ale hned druhý den obsadí námi uvolněné východní trhy. Jestliže zahraniční politika – zejména ta východní, kdy v rámci orwellovských chvilek nenávisti střídavě poštěkáváme tu na Čínu, tu na Rusko – Babišovy a Hamáčkovy vlády byla šílená, od nových mocipánů můžeme očekávat, že v tomto smyslu ještě šlápnou na plyn.

Představa, že se vážně uvažuje o tom, že by ministrem zahraničí mohl být mladý Kolář, který napřed coby starosta Prahy 6 pod rouškou lockdownu slavně odstranil Koněvovu sochu a poté se kdesi zbaběle ukryl, je natolik fantasmagorická, že horší už to snad ani být nemůže. Aby to bylo dokonalé, politického agenta/poradce by mu mohl dělat tatínek a mluvčí jeho nová českotelevizní macecha.