Na billboardech je možno vidět třeba i závazek "Uklidím Prahu", slyšet úvahy o tzv. jízdném „zadarmo“, či dokonce spatřit slib "Vrátíme vám Prahu". Díky, jsou to mohutné závazky, ale mne by spíš potěšilo, kdyby se radnice a úřady městských částí vrátily ke zlepšování života obyvatel i v celkem drobných záležitostech.

Existují spousty zdánlivých maličkostí, kterými by se magistrát a hlavně úřady městských částí mohly zabývat. Jsou to namátkově opotřebované až neviditelné vodorovné dopravní značení, možná kolizní místa v silniční dopravě, čisticí a kropicí vozy nesmyslně jezdící v září po rušných tazích v době ranní dopravní špičky nebo nečitelné jízdní řády veřejné dopravy (obzvláště za tmy a vlhka). Dále se občané alespoň v některých městských částech jistě setkali i s problémem dlouhodobě zúženého nebo neexistujícího průchodu po chodníku, např. z důvodu příliš bujné vegetace.

Přitom to mohou být takové lapálie, které sice člověka štvou, ale nikdy to nepřesáhne mez, za kterou by se již rozhodl věnovat problému svůj čas, a šel či napsal či zatelefonoval na příslušný odbor městského úřadu. A kde úřad nemá podnět, tam nekoná. V Praze je to jiné než na malém městě či na vesnici, kde úřednice či úředník žije a zná tedy celou obec a její případná problematická místa; pokud něco neví, dozví se to nejpozději večer v hospodě. V Praze mnohdy úřednice a úředníci ani nebydlí v dané městské části, a i kdyby bydleli, tak jsou tyto městské části mnohdy co do počtu obyvatel a rozlohy větší, než krajská města - a celou čtvrť v její časové proměnlivosti jedinec neobsáhne.

Kdo může úředníka příslušného odboru upozornit, aby se třeba zaměřil na K+R parkoviště, které je nebezpečné, protože se z něj nedá vyjet bez akcelerace vozu formule jedna? Zdrojem informací z terénu by teoreticky mohli být pro úřady městští strážníci. Ovšem za prvé mne docela překvapila informace, že z 2500 městských strážníků v Praze je jen 500 pochůzkářů (očekával bych přesně opačný poměr). A za druhé není možné si dělat iluze o tom, že městští strážníci z vlastní iniciativy budou úředníky upozorňovat na drobné nedostatky. V popisu práce to zřejmě nemají.

Kdo tedy nejlépe může úředníka příslušného odboru upozornit, aby se šel podívat například na to, kde se důležité dopravní značení cudně skrývá za větvemi, kde v chodníku zeje nebezpečná díra nebo kde pravidelně nastává znečistění?

V každé městské části máme desítky zastupitelů. To jsou bezpochyby zodpovědní lidé, kterým kvalita života v jejich čtvrti není lhostejná. Apeluji tímto právě na kandidáty na zastupitele, aby – pokud budou zanedlouho zvoleni - nemávali rukou nad drobnými nedostatky, které na veřejných místech okolo svého bydliště vidí, ale aby tyto oznamovali příslušnému odboru úřadu, do kterého budou chodit na zasedání zastupitelstva.

Takovíto zodpovědní zastupitelé si mohou všímat problémků například v oblasti dopravy. Ne všude je ideální umístění přechodů pro chodce. Někdy jsou na opravdu nebezpečných místech, třeba s nástupním prostorem za zídkou či velkým košem na odpadky doplněným tlustým sloupem veřejného osvětlení (*), o který je navíc třeba opřen reklamní poutač. Za těmito překážkami může projíždějící řidič lehce přehlédnout malého školáka chystajícího se přejít. Některé přechody jsou doslova vražedné. Například ty, ke kterým lidé schází ze srázu či ze schodů nebo které vedou přes čtyřproudou rušnou ulici (**).

Když už to architekt či dopravní expert navrhl špatně a někdo další to zkolaudoval, neznamená to, že to tak musí zůstat donekonečna. Pokud zodpovědný zastupitel upozorní příslušný odbor úřadu městské části, pak by jeho pracovníci místo pouhého hlídat plnění regulací a nařízení, zákonů a vyhlášek od stolu a počítače zabrousili občas i do terénu a uvažovali o řešení. Vedle kancelářského administrování deseti a stamilionových investic typu stavba nové radnice či nového tunelového komplexu by úředníci řešili i sice zdánlivé detaily, ty však usnadní v souhrnu každodenní život obyvatelům čtvrti.

Pak by se již někdo věnoval tomu, že jsou někde špatně seřízená světla, která neumožní bezpečné přecházení (***). Někdo na úřadě by už věděl i o nelogických návaznostech spojů či odjezdech dvou různých linek veřejných dopravních prostředků stejným směrem ve stejný čas - a pak třeba půlhodiny nic.

Vím, že úřad městské části nemá v mnoha záležitostech pravomoc – nemůže sám od sebe měnit dopravní značení či přeštelovávat světla na přechodech. Ale může na příslušná místa (např. na správu komunikací) dát podání s žádostí o řešení. To bude mít samozřejmě mnohem větší váhu, nežli individuální podání od občana.

Zastupitelé a poté i úředníci si mohou všímat i toho, kde a kdy nastávají „pravidelná“ zpoždění linek MHD (nemám na mysli mimořádné události). Dopravní podnik by pak mohl na popud úředníka úřadu městské části zohlednit „pravidelná“ zpoždění linky v jízdním řádu. Vím ze zkušenosti, že jako prostý občan nemá člověk šanci, aby se takovým návrhem Dopravní podnik vážně zabýval.

V neposlední řadě bych se přimlouval i za tlak na větší ohleduplnost řidičů MHD. Samozřejmě ne všech, ale některých. Viděl jsem již mnohokrát babičku opírající se o hůlku a nastupující do autobusu a netrpělivého řidiče o sto šest spouštějícího zvukový signál "Opusťte dveřní prostor!". Jakmile její záda protnula rovinu dveřního otvoru, dveře zavřel a šlápnul na to. V lepším případě se babička stačila před akcelerací chytit tyče. Avšak dojít k sedačce a posadit se už nedokázala. Od řidiče mimořádně hulvátské (****). Zřejmě by však tento problém v budoucnu vyřešila konkurence v autobusové dopravě lépe než úředník.

Drobná zlepšení v souhrnu mohou ovlivnit život pražana stejně, jako velké projekty. Rád bych tedy na závěr ještě jednou apeloval na zastupitele všech stran a hnutí bez rozdílu: Buďte všímaví a i u drobných problémů dávejte podněty úředníkům. Zastupitelé by však při oznamování lapálií měli vždy dodržovat jednu zásadu: směřovat ke zlepšení života obyvatel, nikoliv ke zbytečné buzeraci majitelů soukromých budov a pozemků.

Úřednicím a úředníkům přeji, aby se snížilo množství regulací, ke kterým musí úřad vést agendu. Pak by mnoha z nich zbylo více času na tolik potřebnou terénní práci.

Pozn. pod čarou:

(*) Např. u Výstaviště, přechod u tramvajové zastávky směr Nádraží Holešovice.

(**) Jako například ten u Katastrálního úřadu na Praze 8 přes čtyřproudou silnici, kde navíc vyjíždějí autobusy z frekventované zastávky a na druhé straně auta odbočují doleva ke Katastrálnímu úřadu.

(***) Příkladem budiž Bubenská ulice blízko křižovatky s Veletržní, kde na přechodu od stanice železnice Praha-Bubny směrem k Veletržní prakticky není možno bezpečně přejít.

(****) Když to srovnám s řidiči hromadné dopravy ve Švýcarsku, tak je to nebe a dudy.

Psáno pro blog idnes.cz