Máme lepší nápad. Nechat počet dní dovolených na domluvě zaměstnavatele se zaměstnancem. Každý je jiný. Každému vyhovuje něco jiného. Nechceme unifikaci.

Už dnes má obrovské množství zaměstnanců 5 týdnů dovolené. Mnoho zaměstnanců má plně hrazené sick days, možnost pracovat z domova, pokud zaměstnanec chce, právo využívat auto k soukromým účelům, nebo služební telefon. Některé firmy už dokonce začínají nabízet kratší pracovní týden, ještě více dní dovolené a třeba placené studijní volno.

Co mají tyto benefity společného? Nejsou nařízené státem a přesto je firmy svým zaměstnancům poskytují! Proč to dělají, když nemusí? Jistě, protože chtějí, aby u nich zaměstnanec pracoval. Není lepšího důkazu, že se představa sociálních demokratů o tom, jak by bez zákoníku práce všichni pracovali 12 hodin denně, 7 dní v týdnů za pár korun na hodinu, míjí s realitou. Stejně tak většina lidí bere za svoji práci větší odměnu, než kolik je stanovená minimální mzda. Proč? Protože zaměstnanec se se zaměstnavatelem umí dohodnout na odměně i bez pseudochytrých rad státu.

Zároveň je třeba říct to, co na první pohled není vidět. Pokud stát zaměstnavatele donutí dát zaměstnanci povinně benefit, logicky to musí vést k tomu, že zaměstnanec dostane o něco nižší mzdu, nebo mu bude muset být krácen jiný benefit, aby v součtu "dostal stejně". Zásahem státu totiž žádné nové peníze v pokladně zaměstnavatele nevzniknou.