Moji milí, přiznám se, že nemám povětšinou rád tzv. investigativní novináře. Nevěřím jim ani nos mezi očima. Pánové a paní Kroupa, Kmenta, Slonková, Wollner a další nehledají pravdu. Oni svou pravdu jednoduše mají. Někdy si k ní dojdou sami, někdy ji mají jako vnější zadání. Oni pak své reportáže lepí tak, aby jejich předem danou pravdu potvrdily a vybraný cíl zneškodnily.

Nevím, jestli AB spáchal dotační podvod při stavbě Čapího hnízda, nevím, jestli spáchal daňový únik při nákupu korunových dluhopisů. Trestný čin „poškozování zájmů Evropské unie“ dokonce cítím jako problematický a v českém právním řádu jako nadbytečný. Ale chci, aby to řádně vyšetřila policie a rozhodl nezávislý a spravedlivý soud.

Vidím, že děti AB do jeho kriminálních kauz nezatáhl hyenismus novinářů, ale AB sám. Taky vidím, že o hyenismu dnes mluví v souvislosti s novinářskými praktikami především ti, kterým nikdy takové praktiky nevadily a u takynovinářů z holdingu jim často hlasitě tleskali.
A musím říct, že i jen náznak podezření ze zneužití psychiatrie a ruský "pečovatel" mě lidsky opravdu děsí.

Jsem nešťastný z toho, že 29 let po listopadu 89 je v čele vlády naší země agent Státní bezpečnosti. Jsem přesvědčen, že 17. listopad se nemůže obejít bez toho, abychom si tuhle ostudu všichni připomněli.

Někde jsem před časem napsal, že vedle pádu bolševika jsem v listopadu 89 slavil příchod vlády pravidel. Respektuji, že někdo vyhrál volby, sestaví většinu a prosazuje věci, se kterými nesouhlasím. To je demokracie. Chci také, aby pravidla platila pro každého. Nejen, aby je každý dodržoval, ale také aby byla dodržována směrem k němu. Tedy například, aby každý měl právo a možnost se řádně hájit.

Andrej Babiš z mého pohledu dnes představuje nejviditelnější figuru organizovaného zločinu u nás. K útokům na své byznysové i politické konkurenty, či přímo k jejich likvidaci používá nejen svá média, ale podle všeho i své lidi ve finanční správě, policii a státním zastupitelství. Za trochu falešné považuji volání po jeho porážce ve férové politické soutěži, jako jediné možné a respektu hodné cestě jeho odchodu z politiky. On žádnou férovou politickou soutěž nevede. On hraje na jiném hřišti, s jinými pravidly, s koupeným rozhodčím.

Tohle se mi honí hlavou a na těch mých miskách vah to Andrej rozhodně nevyhrává.