Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, nedá mi, abych se jako sněmovní zpravodaj posledních dvou novel zákona o elektronických komunikacích, a to v letech 2014 a 2017 k této problematice alespoň rámcově s pár poznámkami nevyjádřil.

Musím poctivě konstatovat, že předložený vládní návrh lze samozřejmě přivítat, tedy jestli je myšlen skutečně poctivě. A jestliže ano, tak je potom lhostejno, kdo jej předkládá. Žabomyší, zejména mediálním způsobem vedené války o to, kdo komu vykrádá volební program, či kdo přišel s tou či onou myšlenkou na vylepšení zákona o elektronických komunikacích, jsou navýsost jen trapným a zbytečným divadýlkem. Narážím tak na fakt, že nyní řešíme několik velice obsahově podobných, avšak jaksi zbytečně ideologicky paralelně vedených návrhů. Jsem totiž přesvědčen, že nejspíše všichni, jak zde sedíme, jsme motivováni a vedeni stejnou snahou o snížení nesmyslně vysokých cen hovorů a mobilních dat v naší zemi, ovšem ne všichni máme stejnou šanci, že když něco předložíme, tak to legislativním procesem projde až do konce. (Někteří poslanci hlučně debatují mezi sebou.)

Možná by nebylo od věci příště opoziční úsilí tam, kde se jeví významný obsahový průsečík, sjednotit tak, jak se to povedlo např. u zákona o digitální službě.

Konkrétně ale k této novele. Například odejít od operátora po třech měsících po podepsání smlouvy bez jakéhokoli finančního postihu, nebo jej změnit za dva dny, je jistě chvályhodné směrem ke spotřebitelům, ať to předkládá kdokoliv. Určitě i některé další navrhované změny mohou napomoci funkčnosti a kvalitě konkurenčního prostředí. Bohužel možností, kam však může dotyčný nespokojený český zákazník odejít, zase tolik u nás není. A toužebně očekávaný čtvrtý operátor situaci, alespoň podle mého názoru, zásadním způsobem nenapomůže. To si zbytečně nenamlouvejme. Říká se však, že nemusí vždy jen pršet, někdy stačí, když kape. Už jen to samotné narušení stávajícího oligopolu tří operátorů, jak tady zmínila i paní ministryně, u nás je již více než nutné a potřebné. Osobně tento stav kritizuji již několik let. Činil jsem takto bohužel vždy pouze z opoziční lavice, takže reálná šance na změnu byla pramalá. Neshodl jsem se tehdy ani s bývalým ministrem financí, expředsedou hospodářského výboru a nyní náměstkem na Ministerstvu průmyslu a obchodu panem Ivanem Pilným, se kterým se právě zde na tomto místě v roce 2017 při projednávání novely stejného zákona strhla velká názorová polemika. Dnes však vláda můj tehdejší názor na nutnou modifikaci tržního prostředí v oblasti elektronických komunikací tímto svým návrhem prakticky potvrzuje.

Někdo by mohl namítnout, že oligopol operátorů tady nebyl oficiálně nikdy prokázán, jinak by se muselo dle zákona jednat. Do jisté míry je to pravda, ovšem oligopolní stav na trhu se velice těžko prokazuje. V našem případě ale lze využít např. analýzu velkoobchodního trhu mobilních služeb, kterou zpracoval Český telekomunikační úřad, která jasně dokladuje, že v České republice funguje minimálně tzv. tacitní koluze. Tento pojem znamená, že přestože operátorům nelze prokázat, že se na společných strategiích domlouvají, tak i přesto poté postupují shodně. Ale například náměstek ministra průmyslu a obchodu, resp. ministryně průmyslu a obchodu pan Očko dokonce explicitně potvrzuje, že oligopol tady skutečně je. A já k tomu dodávám, že je tedy nutno jej rozbít. A to zejména proto, abychom odstranili poškozování domácností všemocnými operátory, kteří jim účelově škrtí data.

Jako předchozí zpravodaj zákona o elektronických komunikacích jsem tady již v roce 2014 popisovaný oligopol kritizoval. Podpořil i vstup dalšího operátora, ale vláda k tomu byla slepá a hluchá. A to bohužel včetně tehdejšího vicepremiéra Babiše, který dnes tak velice chvátá, jaksi až podezřele, na vylepšení zjevně nedobrých podmínek pro naše občany. Ostatně, na něco bych se v tomto ohledu rád pana předsedy vlády zeptal, kdyby tady byl, ale on odešel, takže aspoň virtuálně a určitě mu to bude nějakým způsobem poté tlumočeno. Tedy konkrétně, pane premiére, myslíte to s těmi vašimi aktivitami ke snížení cen hovorů a přenášení dat skutečně vážně, nebo je to jen jakási z nouze ctnost a drobek od stolu vynucený nespokojenou veřejností a také, a to v neposlední řadě, blížícími se eurovolbami? Proč by jinak loni paní ministryně Nováková odvolávala svého náměstka Ondřeje Malého, které jsem nejen já, ale i odborná veřejnost registroval jako velkého propagátora snížení cen dat, a nahrazovala ho již zde zmíněným Ivanem Pilným, který obratem po nástupu do úřadu prohlásil, že snižování dat není jeho prioritou.

Přestože si pana Ivana Pilného odborně velice vážím, některé jeho výroky nejspíše v jejich až zavádějící složitosti prostě nechápu, přičemž jednou z těch nejslavnějších rad byla ta o důchodcích, jak si jistě pamatujete, kteří by si měli jít přivydělávat ke svému nízkému důchodu na sekačkách v parcích.

Každý z nás z předloženého návrhu zákona nyní určitě spolehlivě cítí, že disponuje jistou snahou vymanit se z vlivu minimálně si konkurujících operátorů, tedy subjektů pohybujících se na ekonomiky dysfunkčním trhu elektronických komunikací. Při posledních změnách tohoto zákona v roce 2017, když se prosadila například desetidenní lhůta přenosu telefonního čísla u smlouvy na dobu neurčitou, se však ještě vlivu operátorů podléhalo prakticky zcela. Jak si jinak vysvětlit fakt, že naše vláda v čele s předsedou Sobotkou a také ministrem financí Babišem navrhla společně těch v současnosti platných deset dní, když ve hře byla i mnohem kratší doba a Český telekomunikační úřad dokonce v článku 5 odst. 4 Opatření obecné povahy, OOP 10/10/2012, konstatoval, že přenos telefonního čísla nemá trvat déle než čtyři dny a dodal, že celý výpovědní proces účelově prodlužují lhůty sahající až ke dvěma měsícům. Na změnu jsme si museli počkat dva roky, respektive na změnu, která možná bude schválena, možná nebude, přičemž naši občané tak přišli nepochopitelnou laxností již této vlády ze svých kapes v celkové sumě o pěkných pár desítek, možná i stovek miliónů korun.

Dámy a pánové, jistě víte, že zástupci naší exekutivy se do řešení problémů v telekomunikační oblasti pouští již tradičně velice halasně, avšak převážně vždy jen před volbami, tehdy před sněmovními, dnes před evropskými, a poté se vždy holedbají parciálními a zcela nedostatečnými vylepšeními tohoto zákona. Vzpomínám si v této souvislosti na jeden humorný výstup, a to, když se ministr Mládek v roce 2017 vyjádřil, že rooming je elitářská záležitost pro 5 % obyvatelstva. Tehdejší ministr financí Babiš obratem reagoval, že jediné elity, kterým Mládek pomáhá, jsou jeho kámoši u operátorů, kterým věrně slouží už tři roky. Takže v tomto ohledu doufám, dámy a pánové, že nyní už operátorům neslouží žádný náš ministr a konečně se začne s hypervysokými cenami za volání a data v České republice něco skutečně a konstruktivně dělat. Ta slova "skutečně a konstruktivně" zásadně podtrhuji. (V sále je obrovský hluk a neklid!)

V rámci objektivity mě také bohužel zaráží, že tyto nyní navrhované pozitivní prospotřebitelské změny, provedené ale takzvaně nahonem, nemohou být, a také nejsou, kvalitně projednány s relevantní protistranou. Je to něco podobného, jako když Rada Evropy jedná o Rusku bez Ruska, odejme mu hlasovací práva, ale jeho členské příspěvky přesto stále požaduje. Naposled v tomto zmiňovaném roce 2017 u předmětného zákona o elektronických komunikacích nebyly podstatné vládní návrhy projednány ani v mezirezortním řízení, ani diskutovány s odbornou veřejností, alespoň podle dopisu ICT UNIE, který byl veřejně k dispozici. Stejně tak podle dopisu od Svazu průmyslu a dopravy, Asociace provozovatelů mobilních sítí či České asociace elektronických komunikací, a to z března roku 2017. A dnes se mně tato situace jeví velice obdobně, znova opakuji, proč se vždy čeká na nějaké volby, a to až do poslední chvíle. Je to přece škoda pro všechny, pro poskytovatele i pro spotřebitele, neboť o jejich vybalancovaný vztah by mělo jít především.

Děkuji za pozornost.