Dobré ráno, dámy a pánové,
dovolte mi, abych za předkladatele, za mne, za pana ministra Stanjuru, pana ministra Jurečku, kolegyni Pavlu Pivoňku Vaňkovou, Michaela Kohajdu, Michala Navrátila, Jana Skopečka, Jana Bauera, Michala Nového a Dlouhého poděkoval za možnost předložit tento zákon a začít ho projednávat.
Tento zákon byl připraven s podporou Ministerstva financí, kterému taky chci poděkovat za tu podporu. A já jsem si to představení rozdělil do tří takových částí, první bych chtěl zmínit to, proč to vlastně děláme, jaký to má kontext. Pak se budu zabývat těmi navrženými pravidly, tak, jak to v tom samotném tisku je, a pak bych se trochu chtěl vyslovit k proceduře, proč je to navrženo tak, jak je to navrženo.
K té první části, co se týče kontextu. My jsme tady v minulém roce poměrně rozsáhle probírali důchodovou reformu. V rámci důchodové reformy hodně rezonovalo téma zvlášť náročných rizikových profesí a toho, jakým způsobem je možné těmto pracovníkům, kteří pracují v rizikovém prostředí, umožnit dřívější odchod do důchodu, v kontextu toho, jak se nastavovalo prodloužení standardního věku odchodu do důchodu. Výsledkem toho bylo, že jsme schválili, že pro takzvanou 4. kategorii rizik, to znamená tu nejvyšší, existuje mechanismus, který v rámci stávajícího I. pilíře důchodového umožňuje, aby tito pracovníci šli do důchodu dříve v rozsahu 15 až 60 měsíců podle toho, kolik mají odpracováno směn v tomto rizikovém prostředí.
Pro shrnutí ještě důležité k tomu říct, že to samozřejmě není pro zaměstnavatele zadarmo, že u té 4. kategorie rizik podle toho počtu odpracovaných směn v měsíci je potřeba odvést až o 5 % z hrubé mzdy více na sociálním pojištění právě za toto. Za mne osobně, pokud to mám okomentovat, tak ten princip je úplně správný. Ten zaměstnavatel, který vystavuje svoje zaměstnance takhle rizikovému prostředí, které není možné kompenzovat nějakými ochrannými pomůckami, tak logicky by za to měl nést i nějaké vyšší náklady. Ty vyšší náklady obvykle spočívají ve dvou částech, v jedné části v tom, že ti pracovníci mívají vyšší mzdy, pokud jsou tam odbory, tak jsou schopné si to vyjednat, pokud ale tady máme řešit věk odchodu do důchodu, tak je samozřejmě nutné tam mít i nějaký mechanismus, který je napojen na stávající důchodový systém a sociální pojištění.
Zároveň pro kontext je asi dobré si říct, že oproti tomu původnímu návrhu, který doputoval do Sněmovny, kde bylo nastaveno nějaké tempo růstu věku odchodu do důchodu, tak zde ve Sněmovně došlo ke změně, to tempo růstu odchodu do důchodu oproti tomu původnímu návrhu se výrazně zpomalilo a je teda za mě také logické, že došlo k přehodnocení těch dalších věcí, které v rámci důchodové reformy byly, včetně toho, co vlastně dnes projednáváme, a to je povinný příspěvek zaměstnavatele pro takzvanou 3. kategorii rizik - vyňaté faktory.
Líbí se vám, jak Elon Musk vystupuje k politickým tématům?Anketa
Důležité je, že to, co máme v té 4. kategorii, tak znamená, že zaměstnavatelé odvádějí až o 5 % víc - to je dobré si pro všechny zapamatovat. To znamená, zdražuje to tuhle práci, zároveň to samozřejmě tím pádem i motivuje zaměstnavatele k tomu, aby ty své zaměstnance nevystavovali těmto pracovním podmínkám a hledali způsob, jak to není nutné udělat, a zároveň tam je důležité si uvědomit také to, že ty počty směn, které se potom projeví ve výpočtu toho věku odchodu do důchodu, tak jsou nastaveny tak, že to vychází pro toho pracovníka zhruba na 10 let práce v rizikovém prostředí, aby se mu nějakým způsobem zkrátil věk odchodu do důchodu o těch minimálních 15 měsíců. Takže pracujeme s tím, že ten věk odchodu do důchodu závisí velmi silně na tom, kolik práce v rizikovém prostředí ten zaměstnanec odpracuje.
Zároveň tady máme nějakou historii, ta historie není úplně dlouhá, máme pouze 10 let, ve kterých je to evidováno, to rizikové pracovní prostředí, nemůžeme prostě jít datově zpátky tak, abychom si dokázali říct, že někdo, kdo pracuje celý život, třeba v takovém rizikovém prostředí, tak opravdu v tom celý život pracoval. To, co jsme navrhli a slíbili v závěru projednávání důchodové reformy, bylo, že připravíme návrh, jakým způsobem umožníme pracovníkům v té vybrané části těch rizikových profesí, respektive pracujících v těch rizikových podmínkách, aby odešli do důchodu dříve, ale mechanismem přes ne I. pilíř, který je u nás nastaven velmi solidárně, a vlastně to znamená, že i za těch podmínek vyšších příspěvků zaměstnavatelů se na tom podílejí potom vlastně všichni ostatní, kteří do toho systému přispívají tak, že to navrhneme skrz ten III. pilíř, který je vlastně čistě zásluhový, to znamená, pokud ten pracovník pracuje v tom rizikovém prostředí za daný měsíc, měl by dostat příspěvek od zaměstnavatele na penzijní spoření. To penzijní spoření totiž už ze stávajících pravidel, pokud je to v doplňkovém penzijním spoření nebo penzijním připojištění, umožňuje takzvaný předdůchod, což je vlastně mechanismus toho, jak skončit s prací dříve a mít financováno nějaké období předtím, než nastane ten standardní věk odchodu do důchodu z pohledu toho člověka, tak, aby nemusel platit dál sociální pojištění. Stát za něj platí zdravotní pojištění, stává se pojištěncem státním a žije z těch úspor, které vlastně v rámci toho spoření získal.
To už je existující mechanismus, je vlastně nastaven do značné míry podobně jako to, co jsem zmiňoval před chvílí u té 4. kategorie, v tom, že ta nejdelší doba před tím standardním věkem odchodu do důchodu je vlastně pět let a máme na to vlastně funkční nástroje, které vlastně existují, fungují a dají se v tomto případě využít a jsou vlastně čistě zásluhové. Zároveň to má určité kouzlo v tom, že vzhledem k tomu, že tyto prostředky se ukládají dlouhou dobu, tak je možné z nich realizovat nějaký výnos.
Máme několik tipů strategií u toho doplňkového penzijního spoření. Konkrétně jsou tři - nějaká konzervativní, vyvážená a dynamická. Dlouhodobě už víme z výsledků, že u té dynamické strategie jsou střadatelé schopni porážet inflaci, za prvé. To je důležitá věc samozřejmě i s ohledem na výpočet předdůchodu. Za druhé, jsou schopni díky tomu z menšího množství prostředků na začátku si vytvořit větší množství prostředků za dlouhou dobu. Kdokoliv se nějakým způsobem zajímá o dlouhodobé investování, tak si to určitě dokáže i třeba konkrétně spočítat, jakým způsobem to je.
Tohle je jeden z předpokladů, ze kterého jsme u toho návrhu vyšli. Počítali jsme to tak, aby příspěvek zaměstnavatele byl dostatečný, aby v tom horizontu 10 let a více umožnil nastřádat při dynamické strategii a průměrné mzdě dostatek prostředků na to, aby daný zaměstnanec mohl odejít do předdůchodu za velmi podobného tempa nebo času, který by měl v rámci čtvrté kategorie rizik. Zároveň díky zhodnocení prostředků není nutné, aby příspěvek zaměstnavatele byl v maximální částce tak vysoký, jako je to v případě solidárního prvního pilíře, a měly by na to stačit 4 procenta.
Princip předdůchodu je totiž nastaven tak, že k tomu, aby člověk mohl předdůchod čerpat, tak musí mít naspořeno minimálně 30 procent průměrné hrubé mzdy na jeden měsíc předdůchodu. Za těchto podmínek, pokud někdo bude přispívat z průměrného či nadprůměrného příjmu, tak by mu to opravdu za 10 let mělo umožnit těch 15 měsíců. Samozřejmě v případě delšího spoření by se měl dostat někde na hranici až těch 60 měsíců, to znamená pěti let.
Důležité je říci, jaká jsou konkrétní navržená pravidla v tom zákoně. První věc je vymezení rizik. Tam jsme vycházeli z toho, co už bylo předtím dojednáno, připraveno v prvním návrhu důchodové reformy. To znamená, u třetí kategorie rizik konkrétně jde o rizika spojená s faktory vibrace, zátěže chladem, zátěže teplem a celkové fyzické zátěže při dynamické fyzické práci. Takže tohle jsme nechávali úplně stejné, vymezení kategorií se nijak nezměnilo, i ta definice byla využita z původního návrhu.
Co jsme se ještě snažili dosáhnout, je, aby výpočet byl o něco jednodušší než v prvním případě u čtvrté kategorie rizik. Proto jsme to rozdělili do tří takových skupin. První z nich je situace, kdy pracovník odpracuje do tří směn v rámci daného měsíce, pak nárok zaměstnavateli nevzniká. Je to celkem logické, protože vystavení rizikovému prostředí je pak poměrně malé a asi nemá smysl v tomto případě úplně pracovat s tím, že by se to mělo nějak složitě evidovat a vyplácet. V případě, kdy to je od tří do jedenácti směn, tak tam navrhujeme 3 procenta z hrubé mzdy, a jakmile je to více než 11 směn, tak jsou to 4 procenta z hrubé měsíční mzdy.
Zároveň v návrhu je také - abychom podmínky trochu přiblížili čtvrté kategorii rizik - rozšíření toho, v jakém rozsahu předdůchod lze čerpat. Standardně je předdůchod nastaven v rozsahu od dvou do pěti let. My tam navrhujeme rozšíření, aby to bylo od 15 do 60 měsíců, aby to opravdu časově odpovídalo tomu, co máme v rámci čtvrté kategorie rizik. Takže to je další poměrně důležitá změna, která je tam navržena a která samozřejmě tohle potenciálně zpřístupní těm, kteří mají do důchodu 10 let a pohybují se někde na této hraně.
Z pohledu procedury a účinnosti tohoto zákona, jak už tady bylo zmíněno, paní předsedající, ho navrhujeme schválit v § 90, což znamená, že by mohl být v podstatě schválen jednokolově. Navržená účinnost zákona je totiž už od 1. 7. 2025, což je dáno především doplněním důchodové reformy, kterou už máme schválenou z loňského roku. Protože jsem zaznamenal v médiích, že bude pravděpodobně veto opozice na toto zkrácené projednávání, tak určitě budu navrhovat potom dál, pokud to nastane, zkrácení lhůt na projednání tak, abychom, pokud možno, tuhle účinnost stihli.
Takže když to shrnu velmi krátce. Máme tady návrh zákona, který říká, že by zaměstnavatelé měli vybraným pracovníkům pracujícím v rizikovém prostředí ve třetí kategorii u vybraných faktorů přispívat v rozsahu 3 nebo 4 procenta, podle toho, kolik tam mají v měsíci odpracovaných mezd. Je to spočítáno tak, aby to nikoho výrazně nezvýhodňovalo, ale ani neznevýhodňovalo oproti čtvrté kategorii rizik.
Možná ještě jedna výhoda, kterou to má, je, že ti zaměstnanci samozřejmě tyhle prostředky dostávají v daném měsíci. To znamená oproti čtvrté kategorii, kde opravdu musí odpracovat 10 let a teprve pak jim vznikne nějaký nárok - já to neříkám úplně přesně, ale počty směn tomu tak zhruba odpovídají - tak v tomto případě zaměstnanec má ten příspěvek ihned. To znamená, i když nebude pracovat 10 let v rizikovém prostředí, tak má jasně dané prostředky buďto na doplňkovém penzijním spoření anebo penzijním připojištění, které mu umožňují, pokud by si tam sám ještě přidal třeba prostředky z vlastního spoření, které může čerpat dál se státním příspěvkem, aby odešel do předdůchodu, a tím pádem nemusel pracovat do vyššího standardního věku odchodu do důchodu, který samozřejmě u toho předdůchodu není krácen. Takže to je další důležitá věc a rozdíl oproti třeba předčasným důchodům.
Takže tolik za mne na úvod. Celkem se těším na diskusi. Za sebe osobně jsem přesvědčen, že tohle je opravdu rozumná cesta, kompromis jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Umožňuje jim to s nějakou vlastní zodpovědností svou situaci řešit, naplánovat si ji a ty prostředky jim zůstávají i v případě, že v rizikovém prostředí budou pracovat kratší dobu, než je 10 let, což mně osobně také i vzhledem k vývoji technologií v průmyslu dává smysl, protože podíl rizikových prostředí se samozřejmě asi v čase bude snižovat.
Děkuji za pozornost. Takhle na úvod.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
