Rozumnější než jednostranná sázka na jednu bateriovou cestu je zkoušet více technologických řešení. Třeba Japonci (Toyota) a Korejci (Huyndai) vsadili na vodík. To je také elektroauto, jen proud se místo z baterie získává chemickou reakcí zkapalněného vodíku s kyslíkem z okolního ovzduší.

Další alternativní cestou, kterou zkoušejí v Německu, je výroba syntetického paliva do spalovacích motorů. Jako základní surovinu zachycují v atmosféře CO2, onen skleníkový plyn, proti němuž zrovna bojujeme. A přetvářejí jej pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů na materiál, z něhož pak dělají čistý benzin do klasických motorů.

Takové soupeření různých konkurenčních technologií je přesně tím, co povzbudí pokrok a z čeho vzejde nejlepší technologie. Jako když na konci 19. století bojoval fanoušek stejnosměrného proudu Edison proti Westinghousu s jeho střídavou alternativou. V Čechách tenhle souboj vedli Křižík proti Kolbenovi.

Vítěze známe. Kýženého pokroku vpřed bylo dosaženo. Mimo jiné i proto, že žádné úřady tehdy nenařizovaly, co je správné, lepší, nebo ideologicky vyhovující.