Možná budete překvapeni, ale existuje jeden finanční ukazatel, ve kterém necháváme Německo daleko za sebou: počet plateb kartou na jednoho občana! Zatímco průměrný Čech zaplatí kartou 140x ročně, průměrný Němec pouze 90x. Dodnes mě dokáže překvapit, jaký občas bývá platba kartou v Německu problém.

S Rumunskem a Bulharskem se na chvostu evropské statistiky objevuje Itálie s pouhými 60 transakcemi. Postavila se k tomu ale čelem a zavedla ZÁKONNOU POVINNOST přijímat platby kartou pro všechny obchodníky a poskytovatele služeb. Kdo v Itálii neumožní platbu kartou, vystavuje se od letošního července riziku sankce 30 EUR plus 4% hodnoty celé transakce.

Když jsem si tady s myšlenkou povinné akceptace karet nedávno prohrával, dočkal jsem se kritiky "zprava", protože omezování podnikatelské svobody, volná ruka trhu a tak. No, schválně zkuste uhodnout, jaké vlády stojí za italskými opatřeními, o kterých se bavíme. Ty, v jejichž čele stáli nejdříve Mario Monti a později Mario Draghi!

Oba úředničtí premiéři, oba celoevropsky uznávání ekonomové, které z přehnaně levicových či protitržních nálad nepodezírá asi nikdo. Oba ale pochopili, že volná ruka trhu selhává tam, kde nastupuje přirozená chuť obchodníka nepřiznat všechny příjmy finančnímu úřadu. A že podobný zásah shora může soutěž jedině posílit, protože nastaví stejné podmínky pro všechny hráče na trhu.

Vidím to podobně. A dokonce vím, kdy Česko zavede stejná opatření. V roce 2033. Proč? Prosté. Zákaz kouření v gastrozařízeních zavedla Itálie v roce 2005. V té době jsme si ještě mysleli, že to je netržní. Názor jsme ale změnili v roce 2016 a od té doby si většina společnosti neumí kouření v restauracích představit. S kartami to bude podobné, uvidíte.