Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já musím říct, že jsem úplně nepochopil, co se vlastně stalo v těch posledních pár minutách, proč nebylo možné sloučit tu rozpravu, když na tom dokonce byla předchozí dohoda, ale tak prostě budu vystupovat dvakrát, zkusím to rychle, ať vás dlouho nezdržuji.

Cílem vládní novely zákona o návykových látkách, aspoň tím deklarovaným cílem, je zvýšení dostupnosti konopí pro léčebné použití prostřednictvím umožnění exportu konopí pro léčebné použití z České republiky do zahraničí. Když si tu novelu pořádně přečtete, tak zjistíte, že vlastně ta jediná věc, kterou skutečně úspěšně plní, ač velmi zvláštním způsobem, je umožnění exportu léčebného konopí čistě tím, že prostě škrtá povinnost Státního ústavu pro kontrolu léčiv, aby zařizoval export svým prostřednictvím. Vlastně to nechává na klasických vývozních povoleních. A tím se dostáváme k tomu, co Státní ústav pro kontrolu léčiv dělá nejlépe, to je nic. Takže tohle je část té novely, kterou já musím jednoznačně pochválit.

Co už tak úplně pochválit nemůžu nebo co bych dokonce chtěl velmi důrazně zkritizovat, je, že např. zavádí velmi zvláštní konstrukci, kde zákon stanoví nějaké podmínky na udělení licence pro pěstování léčebného konopí, stejně tak stanoví podmínky pro udělení konopí k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, ale zároveň u těchto dvou institutů říká, že na jejich vydání a na vydání toho povolení nebo vydání té licence neexistuje právní nárok. To je podle mě extrémně pochybná věc, protože pokud zákon stanoví nějaké podmínky, tak prostým jejich splněním mi musí být taková licence nebo takové povolení uděleno.