“Pan Soros je starý, bohatý, zaťatý a nebezpečný…stále se domnívá, že jeho názory by měly určovat běh světa…tito lidé pumpují zdroje do vyrábění narativů…”

Ne, to neřekl žádný Číňan, ani Rus, ba ani Orbán. Tato slova pronesl před dvěma dny na Raisina Dialogue v Sydney ministr zahraničí nejlidnatější země na světě S. Jaishankar v reakci na Sorosovu kritiku indické demokracie. Česká média hlavního proudu nás samozřejmě v duchu staré dobré (a opět aktuální) autocenzury této zprávy ušetřila, protože zde se jakákoliv kritická zmínka o Sorosovi považuje za konspirační populismus, antizápadní narativ a útok na nevládní sektor.

Nicméně tato slovní přestřelka dobře ukazuje, jak dnešní Západ - v němž je Soros pouhou špičkou ledovce či spíše symptomem doby, kdy se věřilo na konec dějin - stále nechápe, kam se mezinárodní systém za 30 let od pádu železné opony posunul. Soudobý “Global South” už opravdu není zvědavý na mentorování ze strany euroatlantického civilizačního okruhu (který je v dnešním světě menšinou, nikoliv většinou) a implementaci našich politicko-společenských norem, které nepovažuje za univerzální, do jejich odlišného kontextu. Toto nedorozumění má dvě možná východiska: buďto je můžeme dále zostřovat a vytvářet tak nové konfliktní a konfrontační situace nebo se smíříme s multipolární realitou a najdeme nový modus vivendi.