Zveřejňuji další část překladu článku Davida Goldmana "Sleepwalking Into War With China", kriticky hodnotící cestu Nancy Pelosiové na Tchajwan. První část jsem zveřejnil před třemi dny (ZDE).

ZDE najdete originál ZDE Goldmanův životopis.

Pokud vás zajímají další podobné články a čtete anglicky, přikládám ještě link na New York Times (ZDE). Napsali jej ředitelka asijského programu v German Marshall Fund s analytikem American Enterprise Institute. Záměrně volím americká média a instituce, protože pro zdejší černobílé ideology bude obtížnější je dehonestovat jako “pročínské”, což je jejich obvyklá taktika, zrcadlově kopírující metody propagandistů minulého režimu. Je také asi zbytečné dodávat, že v českých médiích hlavního proudu si nic podobného nepřečtete.

A nyní už “Náměsíčný pochod do války s Čínou”, část II:

To, co činí návštěvu Pelosiové tak provokativní, je její ústavní postavení, coby další osoby v pořadí po viceprezidentovi v prezidentském nástupnictví. Návštěva amerického viceprezidenta by byla, dle diplomatického protokolu, rovna diplomatickému uznání a tedy by překročila červenou čáru. Návštěva toho dalšího v pořadí se této červené čáry dotýká.

Naše (USA) diplomatické vztahy s Čínou jsou založeny na šanghajském komuniké z roku 1972, které konstatuje:

„Čínská strana potvrdila svou pozici: otázka Tchajwanu je klíčovou otázkou, bránící normalizaci vztahů mezi Čínou a USA. Vláda Čínské lidové republiky je jedinou legální vládou Číny. Tchajwan je čínskou provincií, kterou čeká dlouhý návrat zpět do vlasti. Osvobození Tchajwanu je čínskou vnitřní záležitostí, do níž nemá právo se vměšovat žádná další země. Americké ozbrojené síly a vojenské základny musí být z Tchajwanu staženy. Čínská vláda pevně odmítá jakékoliv aktivity, mající za cíl ‚jednu Čínu, jeden Tchajwan‘ nebo ‚jednu Čínu, dvě vlády’nebo ‚dvě Číny‘ nebo ‚nezávislý Tchajwan‘ nebo prosazovat, že ‚postavení Tchajwanu je věcí budoucího rozhodnutí‘.“