V posledních týdnech se vedla živá debata o novele zákona o pedagogických pracovnících, která obsahuje řadu smysluplných a dlouho očekávaných změn. Návrh například zavádí adaptační období pro začínající učitele, které sníží riziko brzkého odchodu mladých učitelů ze školství.

Další významnou změnou je ukotvení uvádějícího, provázejícího i třídního učitele a garance platů pedagogických pracovníků navázáním na průměrnou mzdu v ČR. Opatření mohou přispět ke zvýšení zájmu o učitelskou profesi a budou mít vliv i na kvalitu uchazečů. S ohledem na stárnoucí pedagogické sbory se jedná o důležitý systémový krok.

Novela jednoznačně zlepšuje podmínky pro výkon učitelského povolání a posiluje pozici ředitele školy. To určitě vítám. Na druhou stranu nepočítá s uzákoněním podpůrných pozic sociálního pedagoga a školního psychologa. Přitom potřeba škol mít je k dispozici narůstá každým dnem - ať už kvůli probíhající integraci ukrajinských dětí, či kvůli dopadům náročného období covidu na psychiku dětí.

V tomto jsem ale optimistou. Přínos podpůrných učitelských profesí je mezi odborníky silně vnímán, proto věřím, že se jejich systémové zavedení do škol podaří, ikdyž to nebude v rámci novely.

Na poslední sněmovní podvýbor jsme se zástupci MŠMT a odborných platforem diskutovali nejen o tom. Jak jsem očekávala, velkou pozornost si vyžádal také § 9a týkající se otevření učitelské profese. Ten usnadňuje cestu do škol pro zájemce bez pedagogického vzdělání ­– rozšiřuje okruh poskytovatelů a reguluje tyto programy. Učitelskou kvalifikací je myšleno především studium pedagogiky. Tím vznikne větší konkurence a tlak na vyšší kvalitu vzdělávacích služeb.

Musím uznat, že mám radost z toho, jak živě a zároveň konstruktivně se v odborných kruzích o našem školství debatuje. Myslím, že školy tímto zásadně posuneme dopředu. Díky za tu možnost, za práci, která mě naplňuje!