Rád bych tedy poskytl vysvětlení, které zároveň poslouží pro všechny další podobné situace (a že se jich ještě asi bohužel pár dožijeme).

Jsme jako eloinové

Nechodím na pietní akce tohoto druhu, nelepím si na facebookovou ikonu vlaječku země, která zrovna byla napadena, nepíšu si na tričko "je suis XY" (za XY dosaďte Charlie Hebdo, Paris, Bruxelles, nebo jakékoliv příští bojiště islámsko-civilizačního střetu). Ve vší úctě k obětem a v respektu vůči těm, kteří chtějí takto svoji účast projevit, připadá mi to jako dokonalá ilustrace toho, co je s naší civilizací špatně. Jsme jako eloinové z Wellsova románu Stroj času. Lenivé bytosti, pro které si sem tam z útrob země přijdou morlokové, některé z nás uloví nebo zabijí, a jediné, na co se zmůžeme, je údiv, co se to vlastně děje - abychom o pár chvil později zase žili jako předtím. Lenivě, tolerantně, sluníčkově, v očekávání, pro koho si morlokové přijdou příště. A to není jenom nadsázka - fotografie z dnešní pietní akce v Bruselu jsou vyjádřením přesně takové odevzdanosti: ať si islamisté dělají co chtějí, my si budeme dál žít po svém. Business as usual. Odevzdané oběti vlastních pochybností nad významem toho, co je vlastně v sázce: západní civilizace.

Vlastně v západní civilizaci ani moc nevěříme, že? Vyčítáme si, že jsme egoističtí, lační po blahobytu, odtržení od přírody a mystiky, myslíme jen sami na sebe, nevidíme nic, co nás prý, podle renomovaných intelektuálních a morálních autorit přesahuje. Chceme si jen užívat a být šťastni, a v hloubi duše se za to stydíme. A protože nás naše kulturní autority učí, že osobní štěstí je pomíjivou iluzí, nicotnou a malichernou ve srovnání s problémy lidstva, zvykli jsme si implicitně pokládat naši kulturu za úpadkovou - bez ohledu na to, jak velkolepých úspěchů dosáhla.