Máte totiž smůlu. Snažili jste, se, žili jste jako slušní lidé. Pracovali jste, starali se o děti, snažili jste se zabezpečit rodině bydlení, makali jste často směny na víc, aby byla větší výplata. Jenže pak ta jedna výplata vypadne.

Pokud se domníváte, že tomuto státu záleží na vašich dětech, které řádně posíláte do školy, a na vás, kteří jste řádně pracovali, a v situaci jste zcela nezaviněně, tak se pletete. Nemáte nárok. 

Zato mají nárok ti, kteří nepracovali nikdy, o své děti se nestarají, a z dávek si berou úvěry na auta. A bydlení jim taky platí stát. Ti se na dno nedostanou nikdy. Vám kvůli přechodné situaci stát řekne - prodejte ten byt, který jste léta spláceli. I se ztrátou. Jak něco budete mít, nemůžeme vám nic dát. Nemůžeme vám přispět na bydlení, když bydlíte ve svém. I když by podobná dávka umožnila vaší rodině přežít. 

Takže cestou do realitky, kde se budete pod cenou, a často i se ztrátou, zbavovat několik let spláceného bytu, aby vás stát nenechal zdechnout hlady, budete míjet gheto, kde všem platí bydlení stát, a všechny živí z vašich doposud řádně platcených daní (dokud jste tu měli práci). Taky je vám z toho zle?

Nejste sami. Jenže žijeme ve státě, kdy ministr financí až před nedávnem tuto situaci objevil. Prostě o ní nevěděl. Netušil, že z dávek si lze kupovat auta. Netušil, co všechno platí stát. Takže evidentně netuší ani nic o tom, že mladá, normální, bílá rodina, když se ocitne v situaci výše popsané, prostě končí. Nemůže to zvládnout, a stát ji v tom prostě nechá. Protože je prostě normální, snaživá, pracující, řádně se starající o své děti. Takové je třeba "dusit". Nechat je v tom, když se ocitne v problémech. 

Veškeré peníze a veškerou péči věnuje stát těm druhým - flákačům, nemakačenkům, těm, kteří se nestarají o své děti až tak, že s bídou dokončí základní vzdělání. A kteří prostě jen rodí. Další příživníky této společnosti. 

Takže otázka zní - proč probůh nepomáháme těm, kteří to skutečně potřebují, kde to má smysl, kde vidíme, že se doposud snažili, a kde je skutečně zachráníme před pádem na dno? Proč nám tyto mladé snaživé rodiny nestojí za to? 

A co s tím kraje? Je vidět, že ministři evidentně neví, jak se žije v jejich zemi. A kraje by jim to měly zařít říkat.  Mají také zákonodárnou iniciativu. Takže mohou třeba navrhnout, aby podpora mohla směřovat i do normálních rodin, ocitnou.-li se v nouzi, a pomoc naopak odebírat tam, kde se rodina nestará o děti. Jak prosté. 

Zatím je chování státu k normálním snaživým mladým rodinám spíše sprosté. Až neuvěřitelné. Asi jsou všichni její členové málo opálení. Kulantně řečeno. Ale země, která neumí rozpoznat,  na kom má stavět svoji budoucnost, zda na těch prvních, nebo na těch druhých, je prostě k pláči. 

NEZÁVISLÍ a MORAVANÉ prosazují rovný přístup ke všem -. v přísnosti, i v podpoře. A barva pleti s tím nemá co dělat. Každý, kdo v tomto státě pracuje a řádně vychovává své děti, si zaslouží pomoc státu v okamžiku, kdy tu pomoc potřebuje. Naopak ten, který se narodí s tím, že nikdy pracovat nebude a vydělávat na něho budou ti druzí, tu pomoc dostat automaticky nemá. Jen to je výchovné. Jen to má smysl. Jen to je fér.