Na jedné straně zastánci církevních restitucí a na straně druhé odpůrci. Plamenná debata mezi oběma tábory byla tento týden navíc rozdmýchána tím, že socialisté vyvěsili své plakáty, na nichž ruka politika podává pytel peněz církevnímu hodnostáři. Do života politiků spolu s tím pak vstoupila ještě e-mailová protirestituční kampaň, která byla spuštěna na stránkách Hnutí za přímou demokracii. Díky ní pak politici dostávají stovky a tisíce mailů, které dokonce blokují i síť obou komor Parlamentu.

„Já mám ten samý problém, ale trošičku naruby. Já jsem totiž také zavalen e - maily, ale mne se lidé tázají na něco jiného: jsem dotazován, zda bych vedl spory související s připravovanou diskriminací vůči ostatním restituentům a s veřejnou podporou církevních subjektů proti jím ´konkurujícím´ subjektům, například proti nadacím, soukromým školám atd.,“ překvapil ParlamentníListy.cz advokát Hrádela, který se jako jeden z mála právníků vyjadřuje veřejně právě k církevním restitucím. Je sice jejich odpůrcem, ale tvrdí, že pokud zákon parlamentem projde, zároveň s tím se nastartuje i boom soudních tahanic. O své „kšefty“ tak budou mít postaráno zejména advokáti.

„Pokud totiž bude schválen navržený zákon, pak se o svou budoucnost nemusí bát církve, subjekty s nimi spojené a advokáti,“ poznamenal Hrádela. Jenže právě na hrozbu soudů poukazuje i ČSSD, která chce zabránit schválení zákona o církevních restitucích stůj co stůj. ČSSD míní, že žaloby mohou „létat“ z různých stran.

„Potenciální restituenti, potomci šlechty kolaborující s nacisty, se již v této chvíli soudně (u domácích i mezinárodních soudů) domáhají přibližně 100 tisíc hektarů zemědělské i lesní půdy. Dá se očekávat, že pokud by uspěli, objeví se další obdobné požadavky v rozsahu zhruba dalších 100 tisíc hektarů. To vše ale již bude provedeno nikoliv novým zákonem, ale skrze soudy, u kterých se budou domáhat rovnosti před zákonem vůči katolické církvi,“ poznamenal k tomu nedávno například ekonomický expert ČSSD Jan Mládek.

Vždyť došlo k prodeji Nové scény dříve vydané Voršilkám!

Jenže to není vše, kde poměrně známý advokát přikyvuje názorům levice. Rozdurdila jej totiž slova historika Jaroslava Šebka, který tento týden  v rozhovoru ParlamentníchListů.cz řekl, že církve jsou v hospodaření se svým majetkem dobrý hospodář. "Církevní majetek je zvláštní druh majetku, který církev musí využívat především jenom pro kultové a jiné obecně prospěšné záležitosti. Třeba s ním nemůže obchodovat na burze a podobně,“ poznamenal Šebek.

Hrádela mu ale v tom oponuje.

 „Tvrzení, že církevní majetek je zvláštní druh majetku, který církev musí využívat především jenom pro kultové a jiné obecně prospěšné záležitosti, platilo pouze do začátku 90. let minulého století. Minimálně od přelomu 18. /19. století církev nemohla sama rozhodovat o církevním majetku, tj. o majetku určeném nejen pro náboženské, ale i sociální a zdravotní účely. Pokud by autorova teze o zvláštním druhu majetku platila i nyní, pak by nemohlo dojít například k prodeji Nové scény Národního divadla, dříve vydané Voršilkám,“ zdůraznil Hrádela.

Podle něj jsou názory Šebka v rozhovoru "kontroverzní už od první věty".

ROZHOVOR ParlamentníchListů.cz s Jaroslavem Šebkem ZDE

Byla tu povinnost úhrady

„Pokud církev při hospodaření s církevním majetkem podle pana docenta prokázala schopnosti dobrých hospodářů, pak nevím, proč v minulosti a to i včetně Rakouska - Uherska  stát bránil neúčelnému nakládání s církevním majetkem, proč existovala zvláštní povinnost úhrady v případě nemožnosti placení některých církevních závazků?“ reagoval dále advokát a sypal ze sebe i konkrétní příklady.

„O tom, jak nyní církevní představitelé hospodaří, by mohli hovořit věřitelé zkrachovalé Římskokatolické farnosti Trmice, která je v konkurzu (blíže k hospodaření a nakládání s církevním majetkem hovoří například studie Univerzity Karlovy)…Stejně tak lze pouze spekulovat o výsledcích škol, nebo nemocnic, které by získávaly shodnou podporu jako subjekty církevní. Nikdo rozumný nezpochybňuje, že vše dobré, co dělají církve, je třeba podporovat. Neměla by se však tato podpora odlišovat od podpory poskytované na obdobné účely necírkevním subjektům,“ poznamenal  právník na konto historika.

Šebek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, který byl zveřejněný v pátek 10. 8., kromě jiného také připomněl výrok Ústavního soudu, jímž se ohánějí nyní zejména strany koalice.

„I Ústavní soud řekl, že církev má vlastnická práva. Je to tedy myšleno na církevní instituce, nikoli církev jako celek. Podle tohoto principu se, předpokládám, bude majetek vydávat. Vlastnický církevní subjekt musí prokázat, že byl v době 25. února 1948 vlastníkem, to je zcela zásadní. Tady církevní instituce musí zcela jednoznačně a prokazatelně dokázat, že toho 25. února 1948 ten majetek vlastnila a z toho by se mělo vycházet při uplatňování majetkového narovnání s církvemi,“ řekl Šebek.

Kde vzal, že církev má vlastnická práva?

„Zajímavý je autorův výklad rozhodovací praxe Ústavního soudu a jejích dopadů i tvrzení, že není nutné vést debatu o církevních restitucích. Existuje řada otázek, o kterých se debata nevede,“ reagoval na to Hrádela.

„O tom, zda církevní majetek měl charakter veřejného majetku či ne, lze též diskutovat i s přihlédnutím například k vystoupení českých biskupů po druhé světové válce ještě před Únorem 1948 či k judikatuře soudů předcházející Únoru,“ doplnil pak advokát k úvaze.

Podle Hrádely si ovšem musíme úplně ze všeho napřed vymezit, co to je vůbec církevní majetek, což je nejzákladnější otázka.

„Právě proto, že lidé si neuvědomují obsah termínu ´církevní majetek´, každý hovoří o něčem jiném. Problémem je, že tento majetek nebyl velmi často ani později ve vlastnictví církve či spíše jejích součástí,“ poznamenal.

Majetek vlastně církvi nepatřil prakticky nikdy

„Byl to majetek, který sloužil církevním účelům. Ale církevní účely nebyly pouze bohoslužebné. Církev zajišťovala ve středověku, ale i v pozdější době, celou řadu důležitých sociálních funkcí a státních úkolů, kterým daný majetek sloužil. V jejím rámci se praktikovalo vzdělávání, či zdravotní a sociální péče nebo charita. Jinými slovy, pokud hovoříme o církevním majetku podle rakousko-uherského práva nebo podle práva českého, které u nás platilo ve středověku, můžeme konstatovat, že tento majetek vlastně církvi nepatřil prakticky nikdy. I tvrzení, že patřil církevním právnickým osobám, je diskutabilní,“ uzavřel pak kandidát na děkana plzeňské právnické fakulty.

Boj o církevní restituce jej prý jako právníka začal zajímat ve chvíli, kdy se začala podávat trestní oznámení na státní a církevní činitele. "Zajímalo mě to z profesního hlediska. Proto jsem se do problematiky ponořil a vytvořil rozsáhlou historickou analýzu všech událostí, sledoval statistické údaje a zkoumal dobové právní prameny. Sleduji i současný mediální boj,“ doplnil Hrádela, jenž se kdysi ucházel i o post děkana plzeňské právnické fakulty.