Podle údajů představených Českým statistickým úřadem v loňském roce stoupl počet obyvatel, kteří se z hlediska příjmové stránky ocitli pod hranicí chudoby. Vládní poslanci však upozorňují, že posuzovat chudobu pouze ze strany příjmů je problematické, neboť nezapočítává třeba celkový majetek lidí.

„Jednou věcí jsou příjmy a něco jiného je majetek těch lidí. V žádném nemohu přijmout rétoriku levice ve smyslu, že tu neustále roste chudoba a lidé nemají na jídlo. Máme dobrý systém hmotné nouze, který zachycuje tyto lidi a je zapotřebí hledat vnímat, že tohle je dlouhodobý vývoj, který tu byl už za vlád sociální demokracie,“ uvedla poslankyně a členka sněmovního výboru pro sociální politiku Lenka Kohoutová z ODS.

Podívejte se na inzerci trhu práce, volná místa jsou

Ta se podle svých slov podílí na propracovávání systému sociální práce s lidmi, což by mělo obcím ukládat povinnost vyhledávat takto stižené občany a pracovat s nimi. „Mohu pochopitelně uvést jasnou výtku, že úřady práce ještě nezačaly fungovat tak, jak mají. To však nemá souvislost s tím, jestli je zvýšení procento lidí pod hranicí chudoby či nikoliv. Navíc k posouzení míry chudoby je potřeba celá řada relevantních podkladů. Podívejte se také na trh práce, na inzerci ministerstva práce a sociálních věcí, soukromých agentur a tak dále, kde je mnoho pracovních nabídek,“ doplnila Kohoutová.

Její stranický kolega a šéf zdravotnického výboru v Poslanecké sněmovně Boris Šťastný na příkladu zdravotnictví a sociálních služeb ukazuje, že naše země v těchto oblastech patří v Evropě na vrchol.

„Těžko komentovat statistická čísla, byť známá písnička statistika nuda je, má však cenné údaje. V tomto případě mohu jako člověk, který se velmi intenzivně pohybuje ve zdravotnické a sociální oblasti, zcela zodpovědně říci, že neznám v České republice případ, kdy by člověk, který je ve zdravotní či sociální nouzi, zůstal nezaopatřen či neošetřen,“ je přesvědčen Šťastný.

Bez vládních reforem by to bylo ještě horší

Ten z pohledu na oblast, které se věnuje jednoznačně, říká, že péče o nezaopatřené, staré lidí nebo nezaopatřené děti v oblasti zdravotní a sociální je u nás skutečně na evropské špičce a v České republice proto v těchto oblastech vidí spíše bohatství než chudobu.

„Každý z nás může být samozřejmě s řadou věcí nespokojen a řadu věcí je potřeba zlepšit. Na druhou stranu však v porovnání s řadou jiných evropských zemí jsem klidný. Levice toto téma může pochopitelně využívat, nicméně bez současných reformních kroků není možné zajistit, aby dostupnost péče zůstala zachována. To bychom se ocitli v dluhové pasti a pak teprve bychom na tom byli špatně,“ míní modrý poslanec.

Podle liberálního ekonoma a šéfa Svobodných Petra Macha, který dlouhoodbě vedl think-tank CEP blízký Václavu Klausovi, je potřeba brát už onen samotný údaj s rezervou. „Především je třeba říci, že změna o necelé procento je v rámci statistické chyby, takže z toho nemůžeme vyvozovat, že míra chudoby z hlediska příjmů byla větší než v uplynulém období. Samotný pojem chudoby se dá samozřejmě vnímat relativně i absolutně. Vnímáme-li ho relativně, tak si stačí říct, že určité číslo pod nějakou hranicí bereme jako chudobu. Pokud to vnímáme absolutně, tak stát stanoví nějakou hranici typu existenčního minima a nastaví, kolik konkrétní osoby potřebují peněz, aby přežily standardizovaným způsobem,“ analyzuje Mach.

Chudý je ten, co nemá na jídlo a bydlí v ubytovně

„Taková absolutní výše je pochopitelně jiná u nás a jiná někde třeba v Bolívii. Skutečnost, že existují rozdíly v příjmech, je normální. Spíše je problém, pokud stát lidem, kteří nemají možnost si vydělat tolik, zakazuje práci pod úrovní minimální mzdy, nebo když nastavuje standardy, jež jsou přizpůsobeny spíše bohatší městské populaci, potom se určité služby pro některé lidi mohou stát nedostupnými,“ konstatoval ekonom a bývalý poradce prezidenta republiky.

V tomto ohledu však může podle Macha být problém vůbec s používáním termínu chudoba. „Je otázka, jak to nazveme. Člověk, který je pod hranicí chudoby u nás, by si v některých čtvrtích v Indii připadat bohatě. Nebo že dnes je jiný průměrný standard, než byl před sto lety. Lidé mají tendenci tu chudobu vnímat relativně. Poměřují se s průměrem či třeba se sousedem. Pak když některé lidi vidíme, máme tendenci říci, že žijí bídně, ale ten pojem může dávat smysl, ale musíme ho vždycky chápat jako relativní,“ upozorňuje.

Skutečná krize nás teprve čeká

Kdo netrpí hlady a má své bydlení, neměl by podle Macha být označován za chudého. Pod hranici chudoby pak lze objektivně zařadit toho, kdo je nucen bydlet na ubytovně s mnoha dalšími lidmi, je zadlužený, má problémy vyžít a je odkázán na potravinovou pomoc.

Pravicový poslanec Michal Doktor je navíc přesvědčen, že skutečnou chudobu můžeme teprve poznat. „Klasik vychází z poznání, že vše lze relativizovat neb málokdo je schopen činit objektivní soud. Žijeme v naprosto globalizovaném světě, užíváme veškeré výhody a výnosy a zároveň zavíráme oči před dopočitatelnými náklady a pádem starých limitů. Evropa ztrácí produkční atraktivitu neb je prostorem příliš drahým, zároveň ztrácí kupní sílu neb kapacity tvořené na dluh došly svého limitu. Velké zdroje mizí v pokusech o záchranu hloupých projektů. Hrozba dramatického propadu životní úrovně teprve stojí za dveřmi,“ obává se Doktor.