„Lidem, kteří říkají, že za komunistů bylo lépe, bych vzkázal, že mají strašně krátkou paměť. V případě mladých lidí, kteří si to nepamatují, bych vzkázal, ať si zjistí informace, protože socialismus nebyl ráj na zemi. Lidé říkají, že si mohli koupit všechno, co bylo v obchodech. Ale v obchodech nebylo vůbec nic. Tam bylo jedno máslo, dvě mléka, dva chleby, pár černobílých a jedna ruská barevná televize. Lidi si skutečně mohli koupit téměř všechno, ale jen díky tomu, že nebylo vůbec nic. Dnes jsou obchody plné zboží a je jasné, že si člověk nemůže dovolit všechno, ale má výběr,“ řekl ParlamentnímListům.cz Chaloupka.
Za komunistů bylo prdlajs
Podle něho je nesmysl, že za komunistů bylo levněji. „Neříkám, že dnes je tady dobře a že je všechno v pořádku. Platy jsou nízké, protože tu je strašně velká daňová a odvodová zátěž. Zaměstnavatel vyplácí relativně slušné peníze jako superhrubou mzdu, ale velkou část sebere stát a lidem zůstane málo a kupní síla je pak menší. Tehdy bylo sice levněji, ale byly x krát menší mzdy,“ míní poslanec.
Vadí mu, že i mladí lidé nemají povědomí o komunismu. „Prý se mohlo cestovat, říkají někteří, a že to nebylo tak špatné. Cestovat se nemohlo. Tady byl kriminál zamotaný do ostnatých drátů obklíčený hlídkovými věžemi, na kterých stáli frajeři se samopaly. Byli tam vycvičení vojáci, kteří se těšili, že zastřelí někoho, kdo se snaží dostat na Západ. Byl jsem na vojně a dostal jsem se do styku s těmi pomatenými odhodlanými pohraničníky, kteří si vykládali o tom, jak se těší, až budou moci někoho odstřelit na drátech a že za to dostanou opušťák,“ zlobí se Chaloupka.
„Cestovat se mohlo maximálně někam do Maďarska, Polska, NDR, Rumunska, Bulharska, ale zase se musely dávat různé žádosti, výjezdní doložky, devizové přísliby. Když člověk do Maďarska jel, tak musel po striptýzu vyplnit celní a devizové prohlášení a vypsat, jaký má prstýnek, jaký má foťák. Když se vracel zpátky, tak zase striptýz, jestli nedováží o jeden prstýnek navíc. Cestovat se tedy nemohlo. V obchodech bylo prdlajs. Člověk nemohl odebírat zahraniční tisk. Nemohlo se sledovat zahraniční vysílání, zahraniční televize. Když se člověk stýkal s turisty ze západní Evropy, tak se vystavoval sledování policií. Můj vlastní otec musel vysvětlovat, když mu přijeli známí, kdo to byl, o čem se bavili. Tohle byl komunismus, to byl socialismus,“ říká poslanec.
Žít se dalo...
Těm, kteří komunismus chválí a zapomněli, nebo ho nezažili, by přál, aby si ho zažili znovu. „Takovým lidem bych to přál. Po takzvané revoluci z roku ´89 jsem říkal, že bych takovým lidem umožnil pokračovat na jejich vlastní kůži v tom, co prohlašovali za ráj na zemi. Dal bych jim zvláštní osobní doklady, které by platily jenom pro cestování do Jugoslávie. To, co prohlašovali za dokonalý systém, to bych jim umožnil: zákaz podnikání, protože podnikání je imperialismus, vykořisťování a kapitalismus, volné cestování do severní Koreje, Kuby nebo Číny, zákaz studia, které zakazovali oni nám. A chtěl bych vidět, jak by se na to ti lidé a jejich děti po dvaceti letech dívali,“ říká Chaloupka.
Otto Chaloupka neemigroval do USA kvůli tomu, že by v ČSSR trpěl materiální nouzí, ale kvůli svobodě a možnosti si řídit život podle sebe.
„Dalo se tu jakž takž žít. Pokud člověka nezajímala politika a nebyl v hledáčku StB a pokud byl pracovitý, dalo se žít. Mladé rodiny sice nemohly sehnat byt, ale šlo to ekonomicky zvládat. My jsme jako rodina na tom nebyli špatně. Rodiče měli krásný byt, vychovali dvě děcka, nechodili jsme špatně oblečení, rodiče nám dali, co mohli. Otec postavil nádhernou chatu, jezdil západoněmeckým autem, i já jsem ho měl. Ale to jenom proto, že jsme pracovali a že jsme si to neprochlastali. Nejvíc tehdy nadávali, ukazovali prstem a chodili udávat ti, co seděli celé dny v hospodách, všechno prochlastali a pak záviděli ostatním, že mají auto či jedou na dovolenou,“ vysvětloval Chaloupka.
Jeden velký kriminál na doživotí
Jeho důvody pro emigraci nebyly ekonomické, ale politické. „Moji rodiče měli široký okruh známých, dokonce i rodinu v Rakousku a západním Německu. A tihle lidé k nám jezdili na návštěvu. My jsme věděli, jak se žije za hranicemi. Na hranicích s Rakouskem jsme chytali rakouskou televizi. Na základě těchto návštěv z ciziny jsem zažil mnohokrát a mnohokrát, kdy si odvezli policajti otce z práce nebo z domu ve volze podat vysvětlení. To bylo jak v kriminále,“ poznamenal poslanec VV.
„Mě se pak v Americe lidi mnohokrát ptali, jak to vypadá v tom komunistickém ostbloku. A já jsem jim říkal: tak si představte obrovský kriminál se vším všudy, se samopaly, se psy, s ostnatým drátem, kde je zavřeno 15 milionů lidí. Rozdíl byl jen v tom, že v opravdovém kriminále jsou vězni za to, že něco spáchali, zatímco 15 milionů vězňů se v komunistickém Československu narodilo a někdo je oplotil. Další rozdíl je, že v normálním kriminále zloděj či vrah ví, že ho po uplynutí trestu pustí. Tady bylo doživotí. Tady byl kriminál a nebylo z něho cesty ven. Se svým tátou jsme trávili spoustu času a ten mi říkal: jestli nechceš dopadnout jako já, tak odtud vypadni´. Proto jsme odsud odešli,“ upozorňuje exulant Chaloupka.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík