Poslanci Věcí veřejných jsou v poslední době v hledáčku policistů. Kromě Víta Bárty čelí obvinění i Otto Chaloupka. Vy patříte k jeho zarytým obhájcům. Jak podle Vás vznikl příběh s krácením platu jeho asistenta?

Když před rokem vznikla kauza kolegy Chaloupky, narovinu jsem se jej zaptal, jak to je. Odpověděl, že musel svého asistenta vyhodit pro neschopnost. Namítl jsem, že o to přeci v kauze neběží. A pan Chaloupka začal vyprávět, jak se lidé na prvních místech kandidátky dohodli, že na kampaň přispějí ze svého. Ten obnos měl být asi 37 tisíc korun. Bylo to v době, kdy VV ještě neuvolnily dost peněz na propagaci kandidátů. Jenže pan Vařeka prý prohlásil, že takové peníze nemá, proto mu Chaloupka půjčil s tím, že bude peníze splácet.

Půjčovat si na kampaň? To musí mít někdo hodně rád politiku, aby se zadlužil částkou 37 tisíc. Vám to nepřijde zvláštní?

Právě že ne. Když jsem kandidoval kdysi za SNK-ED, byli jsme na tom finančně podobně jako Věci Veřejné v té době. Tehdy krajská rada rozhodla, že první pětka kandidátů dá ze svého deset tisíc korun. To je podobná situace. Jenže poslance Chaloupku jeho asistent obvinil, že si od něj bere část asistentského platu. Zajímavý je ale postup policie.

V čem je podle Vás zajímavý?

V době, kdy jsem na poslance Chaloupku naléhal, aby mi řekl svoji verzi příběhu, jej policisté šetřili. Nakonec jeho výpovědi uvěřili a policie to asi před rokem uzavřela. Najednou byl ale k mému velkému překvapení tento mrtvý případ překlasifikován na uplácení. To je poměrně divné. Je to na politickou objednávku? Mně to tak totiž přijde. Jak je možné, že policie uzavřený případ znovu otevře?

Měli jste uvnitř Věcí veřejných nějaké indicie, které by říkaly, že se policisté znovu pustí do Chaloupkova případu?

Neměli. Já osobně policii věřím a daleko víc výhrad bych mohl mít k práci státních zastupitelství. Mám informace, že než dotažených do konce je daleko více kauz, které státní zástupce zastavil.

Už v případě Víta Bárty a jeho půjček poslancům prý napříč stranou zněly ostré výtky k Bártově diletantnskému postupu, kdy bez jakéhokoliv písemného důkazu půjčil lidem okolo sebe desítky tisíc. Můžeme očekávat, že se objeví ještě jiná kauza v souvislosti s poslaneckými financemi?

O žádném takovém případu nevím, ale tlaky na nalezení něčeho podobného jsou o to větší. Aktuálně.cz napsalo, že jsem si vzal do funkce asistenta lídra na Královéhradecku pana Hrdinu, který vedl organizaci v kraji a na jehož místě jsem se po kroužkování voliči ocitl. Mělo to prý být něco za něco. To je samozřejmě lež, pan Hrdina je mým asistentem proto, že jsem nestraník, a on zajišťuje komunikaci mezi mnou a stranou.

Jakou má pan Hrdina, vzděláním historik, kvalifikaci pro práci poslaneckého asistenta?

Na asistenta není třeba žádná kvalifikace, měl by to být člověk, který umí komunikovat s lidmi a je zběhlý nejen v politickýchj tématech, ale i po mediální stránce. To můj asistent splňuje na výbornou. Nikdy se mi nestalo, abych s ním v něčem nesouhlasil. Vázat práci asistenta na nutnost dosažení vzdělání například v ekonomii či politologii podle mne nutné není.

Vy hovoříte o skvělé spolupráci, musím se tedy zeptat na postoj pana Hrdiny během poslední vládní krize, kdy nám řekl, že se mu konfrontační politika vůči ODS a TOP 09 vůbec nelíbí. Na adresu Tomáše Jarolíma pak uvedl, že mnohem cennější je práce pro stranu v regionech, kterou on ovšem hodil přes palubu. Zařadil se tak, až do momentu vzniku platformy LIDEM, mezi její příznivce. O to jste spor také neměli ?

Neměli. Na počátcích, při společných jednáních poslaneckého klubu VV a grémia strany, jsem si říkal, proč se moji kolegové tak hádají. Občas se někdo jen tak zeptal, zda jsem Bártovec nebo Peakovec. Odvětil jsem vždy, že jsem ještě k tomu Johnovec. Jsem člověk, který s Peake problém neměl, na druhou stranu jsem loajální a dodržuji subordinaci. Pokud jsme byl zvolen za VV, budu v jejich barvách vykonávat mandát. Také zaujímám nějaké názory a dávám za pravdu tomu či onomu člověku, stranickému křídlu. Ale nejsem typ, který by komentoval někoho přes média. Raději za ním zajdu a řeknu mu, co si myslím. Stejně tak jsem přehodnotil vztah k některým spolustraníkům poté, co vyšlo najevo, jak pracuje ministerstvo dopravy. To mé mlčení vůči médiím zapříčinila i média sama. Třeba když se mě ptal pan Šťastný z MF Dnes, připadal jsem si, jako když mě vyslýchala v roce 1977 v lese StB. Alespoň od MF Dnes tak mám pokoj, protože se panu Šťastnému nelíbilo, když jsem mu řekl, že se chová jak estébáci.