Pro ParlamentníListy.cz, kromě kritiky postoje ministerstva kultury k vyrovnání s církvemi, představil Jan Mládek zároveň projekt, na jehož základě si bude moci každý občan zjistit, zda i jeho majetek není církvemi nárokován.

Kritika ministerstva mě přinutila precizovat argumenty

„Jsem velmi rád, že se pan náměstek Mikeš k té věci konečně vyjádřil,“ říká Jan Mládek. Jak dodává, náměstek Mikeš mu slíbil, asi před půl rokem, že přijde do družstva FONTES RERUM debatovat církevní restituce, pak mu ale prý do toho "něco vlezlo".

„Beru to ze strany pana náměstka jako dodatečné zapojení do diskuze družstva FR o církevních restitucích. A to je dobře, neboť platí anglické přísloví: lépe později než jindy,“ usmívá se Mládek.

Tisková zpráva ministerstva postoj Jana Mládka nezměnila. „Musím ale přiznat, že mne pan náměstek přinutil precizovat argumenty. A to je vždy užitečné,“ dodává.

Ministerstvo argumentuje tendenčně, říká Mládek

Podle Mládka jde především o otázku upřesnění vlastnictví – co katolická církev vlastnila či nevlastnila 25. února 1948. „Pan náměstek Mikeš je poněkud tendenční v této otázce a tak se to pokusím vysvětlit,“ dodává. Katolická církev byla podle něj nepochybně majitelem nemalého majetku v roce 1948. Její vlastnická práva však měla dvě velmi významná omezení:

1. Katolická církev mohla užívat plodů vlastněného majetku, ale prodávat (zastavovat) jej mohla jen se souhlasem státu. „To byl výsledek reforem rakouského imperátora Josefa II., které nikdo v Československu nezrušil, až do února 1948,“ konstatuje Mládek.

2. Plody vlastněného majetku byly účelově vázány na pastorační, vzdělávací, sociální a zdravotnické aktivity. Katolická církev neměla možnost volně nakládat s penězi získanými z vlastněného majetku, a například je investovat na burze.