Nebývá zvykem, aby řečníkem při protestních akcích studentů, iniciativ kritizujících reformy a podporujících alternativy, nebo dokonce při demonstracích odborářů byl významný vysokoškolský funkcionář. Profesor Stanislav Štech, prorektor Univerzity Karlovy pro rozvoj, si ale hned v prvních dnech po volbách v roce 2010 uvědomil, že proti nově sestavené koalici a jejímu programu je nezbytné něco dělat.

„Po prostudování programu vlády bylo jasné, že tato tzv. reforma, zejména pokud jde o vzdělávání a veřejný sektor vůbec, bude mít všechny rysy, které jsem už znal ze svých cest i z doporučení Světové banky či OECD. Bylo mi jasné, že se jedná o zcela mechanickou aplikaci toho neoliberálního konceptu vyhladovění a likvidace veřejného sektoru a přípravy k jeho privatizaci. Protože jsem věděl, jak to vypadá v zemích západní Evropy nebo i v USA v některých sektorech, tak mi bylo jasné, že musím začít něco dělat,“ říká pro ParlamentníListy.cz profesor Štech.

Šetření je pozitivní morální hodnota, a tak lidé nereptali

Uvědomoval si, co se bude dít, a předvídal kroky, které přinesou prudký pokles financování, a to nejen ve vzdělávání.  „Krize, která nastala, tomu dala velmi vhodné podmínky. Já rozumím lidem, kteří měli důvěru v Nečasovu vládu, protože ta krize umožnila jakési morální krytí toho neoliberálního receptu,“ upozorňuje prorektor Univerzity Karlovy na takřka nezmiňovaný fakt.

Když se totiž lidem řeklo, že musíme šetřit, protože je prázdná kasa, tak i ta nejchudší babička, které nezvyšují důchod, pokýve hlavou, že šetřit se musí. „To je pozitivní morální hodnota. Proto krytí touto krizí vedlo k tomu, že vláda mohla připravovat reformy relativně v klidu první rok, možná rok a půl. A teprve teď dochází lidem, když to všechno sečtou, že to je hra, která vede do pekel,“ konstatuje profesor pedagogické psychologie Stanislav Štech.

Nikdo neřekne, jaké škody do budoucna nynější škrty napáchají

Vláda svými kroky ohrožuje všechny oblasti, v nichž by měl ve společnosti fungovat silný veřejný sektor. „Ať vezmete cokoli, od zdravotnictví přes sociální péči a důchody až ke vzdělání, tak všude narážíte na to, že veřejný zájem něco stojí nás všechny a samozřejmě vláda v každé z těchto oblastí viděla šanci, jak tzv. ušetřit. Znamená to takzvaně ušetřit, protože to není skutečné šetření. Nikdo totiž neříká, jaké jsou odhady škod, které některá opatření za pět nebo deset let způsobí,“ zmiňuje profesor Štech to, čím se vláda ani trochu nezabývá.

„Ekonomicky nejzávažnější je ten slavný důchodový tunel, o tom není pochyb, ten takzvaný druhý pilíř,“ pojmenovává pro ParlamentníListy.cz prorektor UK Stanislav Štech dosavadní nejhorší krok Nečasovy vlády. Ale nezapomíná ani na psychologický či sociální důsledek opatření koaličního kabinetu. „Lidé se začnou cítit čím dál tím víc jako izolované jednotky, ne jako členové nějakého společenství. To se někdy označuje jako vytvoření situace, kdy každý vede válku s každým za uchování svých individuálních zájmů. Takže tohle je nejhorší efekt, který ta opatření vyvolávají,“ dodává Stanislav Štech.

Předčasné volby nebudou mávnutí kouzelného proutku

Vysokoškolský funkcionář a pedagog se do Nečasovy vlády zostra pustil i na statisícové demonstraci na pražském Václavském náměstí, kterou pořádaly odbory i občanské iniciativy s cílem dosáhnout odstoupení vlády. „Předčasné volby jsou něco, co samo o sobě není nějakým mávnutím kouzelným proutkem nebo kouzelným řešením, ale v danou chvíli je to zcela legitimní požadavek,“ míní profesor Štech.

Před námi jsou dvě věci. Jednak uvědomění si, že změna myšlení z ekonomicky chladného, které činí z lidí kalkulačky, je běh na dlouhou trať. „Jde spíš o to lidem naznačit, že něco není rozškatulkováno jen na rok, dva, nebo tři a jenom v termínech HDP, ale dát nějaký výhled na deset patnáct let dopředu s tím, že se bude vytvářet, a to je druhá podmínka, situace co největšího konsensu,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz prorektor UK Stanislav Štech.

Konsensus by měl nahradit dosavadní válcování

Měly by tak skončit války jedněch proti druhým, takže se při naprosto zásadních věcech, jako je  důchodová nebo zdravotnická reforma, bude hledat kompromis a společný jmenovatel. „Je jasné, že to bude třeba nějaký hybrid. Ale přece není možné, aby tady někdo převálcoval nějakým výrazně vyhraněným konceptem, jako to udělala tahle koalice, nejen názory, ale i potřeby a zájmy 60 nebo 70 procent lidí téhle země,“ tvrdí profesor Štech s tím, že druhým úkolem je najít a podpořit takové strany nebo uskupení, které budou vnímat nezbytnost konsensu v zásadních věcech.

Předčasné volby ale nově vytvořená koalice silou 105 hlasů ve sněmovně odmítla a někteří poslanci k tomu použili i zdůvodnění, že nemohou pustit komunisty k moci. „Čím víc tím zkoušejí strašit, tak se to stává směšnějším. A naopak to posiluje ty, kteří jsou politicky na jiné straně. Často mluvím s mladými a oni berou komunistickou stranu jako historický fakt. Podle nich jsou trapní ti, kteří se odmítají bavit o krizových stránkách toho, v čem žijeme, pod záminkou, komu se tím nahrává. Často citují Donutila z Pelíšků a jeho ´Komu tím prospíváš?´,“ poznamenává Stanislav Štech.

Štětinovi by neušlo, pokud by KSČM byla nedemokratická

Sám vysokoškolský profesor vnímá rostoucí preference KSČM v průzkumech či diskusích na webech především jako protestní hlasy, protože mnozí ani program strany neznají. Navíc ani nejde o nedemokratickou stranu. „Jsem přesvědčen, že je do té míry sledovaná a kontrolovaná nejen senátory Štětinou a Mejstříkem, ale i jinými, že kdyby tam byly náznaky nějaké nedemokratičnosti, tak by to bylo okamžitě zveřejněno,“ domnívá se profesor Štech.

Ten loni v červnu obdržel francouzské vyznamenání – Řád Akademických palem. Insignie důstojníka tohoto řádu profesoru Štechovi osobně předal francouzský velvyslanec v České republice Pierre Lévy jako výraz uznání za jeho významné přispění k posílení česko-francouzských vztahů. A jako by měl vzhledem ke svým veřejným aktivitám vysokoškolský pedagog krev francouzských revolucionářů.

Ve Francii je intelektuálem jen ten, kdo se i veřejně angažuje

„Vystudoval jsem československou sekci francouzského lycea v Dijonu. Byl jsem vyslán ne jako prominentní dítě, ale právě naopak jako člověk z dělnického prostředí. Tím, že jsem tam byl ve velmi citlivém věku – od šestnácti do devatenácti let – a současně to byla zajímavá a citlivá doba konce šedesátých a začátku sedmdesátých let pro Francii jako zemi, tak ta zkušenost je samozřejmě velmi silná,“ přiznává pro ParlamentníListy.cz Stanislav Štech, že ho život ve Francii ovlivnil.

A to platí nejen pro francouzskou literaturu, ale i pro to, co sám nazývá povinností intelektuála. „Intelektuál není jen ten, kdo má brilantní znalosti a argumentaci, ale člověk, který považuje za svoji povinnost to předávat a veřejně se angažovat. To je naprostá samozřejmost. Francouzi říkají, že bez toho angažování nemůžeme mluvit o intelektuálovi, to je jenom mudrc nebo vědec. A tohle já považuji za samozřejmou definici, a proto si myslím, že ve mně nějaký vliv Francie je,“ říká závěrem profesor Štech.