V únoru příštího roku se rozhodne o tom, kdo po deseti letech nahradí ve funkci hlavy státu Václava Klause. Přední místo v průzkumech veřejného mínění obsazuje mezi prezidentskými kandidáty bývalý premiér Miloš Zeman. Právě na něm nenechává nit suchou aktuální vydání týdeníku Respekt. V obsáhlém článku věnuje nejvíce pozornosti jeho čtyřleté vládě. Dobu opoziční smlouvy považuje za časy, v nichž se rozmohly všechny korupčnicko-zlodějské praktiky, s nimiž se dnes tak usilovně potýkáme.

„Takový výpad vůči Milošovi Zemanovi znamená, že se skutečně jedná o vážného kandidáta a tak se samozřejmě jeho protivníci začínají bát,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz senátor ČSSD Vladimír Dryml, jenž mezi zákonodárci horní komory sehnal deset potřebných podpisů pro Zemanovu kandidaturu na Hrad.

Za Zemanovy vlády se kryly korupční skandály ODS i ČSSD

Předseda SPOZ Vratislav Mynář, jehož strana se ujala úkolu sehnat pro svého čestného předsedu mezi občany padesát tisíc podpisů, vzpomíná na opoziční smlouvu jako na pakt, kdy se vlády stejně jako všude v civilizované Evropě ujal vítěz voleb. „Byly to poslední stabilní čtyři roky vlády, které tu byly. Během nich se tu udělalo spoustu pozitivního, určitě víc pozitivního než negativního,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Vratislav Mynář.

Podle týdeníku Respekt opoziční smlouva v důsledku znamenala, že obě největší strany ODS a ČSSD kryly své špinavosti. Pojem opozice tak tehdy zcela ztratil na významu, za čtyřleté období paralyzovala Zemanova vláda policii, nasadila do ní slouhy, kteří jí pomáhali krýt korupční skandály obou stran, případně přímo pracovali pro politiky.

Opoziční smlouvu ve svém životopise Zeman raději nezmiňuje

„Opoziční smlouva se nelíbila hlavně malým stranám, které předtím vydíraly ty velké.  Druhá věc je, že z ekonomického hlediska opoziční smlouva znamenala daleko víc, než když vládla ČSSD, nebo ODS, a vidíme to i na vývoji státního dluhu. To jsou jasná čísla a samozřejmě, že týdeník Respekt reprezentuje určitý směr nevládních organizací, občanských aktivit, kterým ta smlouva vadila nejvíce, protože nemohli tolik ovlivňovat politiku ku prospěchu zase svých zájmových skupin,“ myslí si senátor Dryml.