Situace je vážná zejména proto, že velké množství občanů, zejména důchodců, žen samoživitelek, dětí a dalších ohrožených sociálních skupin se nachází jen velmi těsně nad tenkou hranicí chudoby.
„Zvlášť mě trápí skutečnost, že mezi lidi s nejnižšími příjmy, mezi tu nejzranitelnější sociální vrstvu, patří hlavně ženy. A nemám teď na mysli jen seniorky, ale třeba i matky samoživitelky,“ zdůraznila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Doplnila, že další významnou skupinou, které se chudoba bolestně dotýká, jsou senioři. „Málo se ví, jaké má třeba omezení valorizace penzí dopad na stravovací návyky důchodců. To jsou mnohdy otřesné příběhy, které se ale v médiích bohužel moc neobjevují. V souvislosti s valorizační stopkou se také hovořilo o úspoře v řádu miliard. Kdo ale spočítá, jak se zhoršení stravování starých lidí promítlo do nákladů na zdravotní péči? Když tedy pomineme zjevnou amorálnost celého toho opatření,“ dodává Gajdůšková.
Situace se v posledních letech zhoršuje a kromě uvedených skupin se už také značně dotýká skupiny pracujících chudých. Podle ředitele Masarykovy demokratické akademie Vladimíra Špidly je pod hranicí chudoby 4,5 procenta pracujících obyvatel ČR. „To jsou lidé, kteří pracují na plný úvazek, a přesto žijí pod hranicí chudoby. Je to fenomén, který rychle narůstá. A nás to utvrzuje v přesvědčení, že jde o další důvod pro nějaký typ politické intervence,“ vysvětluje Špidla.
Hranice příjmové chudoby je definována jako roční příjem 116 tisíc, tedy přibližně 9,5 tisíce měsíčně. „Není to žádná nahodilá definice, ale znamená to, že když žijete pod touto hranicí, tak z důvodu nízkého příjmu jste vytlačeni z hlavního proudu společnosti do subkultury. Už zkrátka nejste občan,“ doplnil Špidla.
Zakladatel občanského sdružení Naděje Ilja Hradecký, který se zabývá bezdomovectvím, připomněl, že v Česku podle studií žije 30 tisíc „viditelných“ bezdomovců, navíc ale až sto tisíc tzv. skrytých bezdomovců, na kterých to není viditelné na první pohled, ale tvoří většinu z počtu lidí, kteří trvale žijí bez střechy nad hlavou. Podle Hradeckého je důležité, aby vládní koncepce řešení bezdomovectví a také koncepce Hlavního města Prahy byly naplněny. „Z průzkumu mezi mladými bezdomovci vyplývá, že 40 procent z nich má zkušenost s dětským domovem nebo jinou dětskou institucí. Jako prevence bezdomovectví je potřeba udržet rodiny v domácnostech a děti v rodinách. Tam, kde to není možné, by měla přijít na řadu pěstounská nebo adoptivní péče. Jen tak můžeme zabránit tomu, aby mladí, často ve velmi útlém věku, končili na ulici,“ uzavřel Ilja Hradecký.
