Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní poslankyně, také mě trošku škrábe v krku, tak doufám, že to zvládnu. Každopádně si tady dovolím reagovat na to vystoupení, resp. interpelaci týkající se aprobačních zkoušek. Vy jste tady určitě popsala tu situaci, řekl bych, poměrně dobře a je pravdou, že otázka personálního zajištění ve zdravotnictví má řadu dílčích podproblematik nejenomo tedy, pokud jde o cizince z třetích zemí, o kterých budu hovořit, ale právě i otázka zajištění vůbec do budoucna nějaké přirozené reprodukce stárnoucí lékařské populace. Nejenom té lékařské, i sesterské, ale tady jsme se bavili hlavně o lékařích.
Je třeba říci, že Ministerstvo zdravotnictví v tomto směru bylo v minulosti, řekl bych, poměrně pasivní, pokud jde o nějaké analýz toho, jak se vlastně bude vyvíjet struktura lékařské populace v budoucnu. My jsme vytvořili určitý model v rámci Ústavu zdravotnických informací a statistiky a z toho jednoznačně vyplývá, že skutečně současný počet absolventů lékařských fakult, tak jak je dnes nastaven a v zásadě se nemění, je to asi tisíc absolventů ročně, z toho 800 podle všeho jde do praxe, zbytek se někde ztratí - buď jdou do zahraničí, nebo jdou úplně mimo obor, ale 800 jde do praxe. To je v zásadně konstantní číslo. Tak tento počet nestačí na přirozenou reprodukci stárnoucí lékařské populace. To je prostě fakt, který je doložitelný na datech.
I proto jsme i ve spolupráci s lékařskými fakultami začali na tom intenzivně pracovat a chceme výrazně podpořit lékařské fakulty tak, aby mohly přijímat více českých studentů, protože problém je, že financování lékařských fakult není úplně optimální. Lékařské fakulty nedostávají dostatek prostředků na to, aby pokryly náklady na jednoho studenta medicíny. Studium medicíny stojí asi 117 tis. Kč ročně na jednoho studenta, fakulta z toho dostane asi 67 % pokryto. Zbytek právě nahrazují cizinci a dalšími jinými zdroji. Takže my chceme, aby financování fakult v tomto směru bylo lepší, aby se pokryly ty náklady a naopak se ještě ty peníze navýšily, a počítáme s tím a je na tom dohoda, že budeme navyšovat počty studentů na lékařských fakultách o 15 %. Na tomto už proběhla dohoda se všemi děkany, teď dokončujeme finální materiál s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a budeme vytvářet desetiletý akční plán na podporu lékařských fakult. Už od září dostávají lékařské fakulty navíc 135 mil. Kč od dalšího roku, aby se mohly připravit na ten větší nábor, a od dalšího akademického roku 2019/20 se budou navyšovat počty studentů, českých studentů lékařských fakult. Takže to je nějaký záměr, pokud jde tedy o české studenty, české lékaře.
Pokud jde o ty zahraniční lékaře nebo pracovníky ve zdravotnictví, tak samozřejmě s vámi musím souhlasit, jak jste tady popsala tu migraci. Je tomu tak. Je třeba si uvědomit a přiznat si, že my se do jisté míry neobejdeme v českém zdravotnictví bez zahraničních pracovníků, a je to něco, co je běžné všude. Já jsem hovořil s německým ministrem zdravotnictví, který mi říkal, že v Německu chybí 50 tisíc zdravotních sester, že je prostě zkrátka fyzicky nemají a že také hledají v zahraničí - v Makedonii a v dalších zemích. Migrace je velká a my se zkrátka musíme v tomto směru také zaměřit na to, abychom tady získávali zahraniční pracovníky, protože do jisté míry se bez nich neobejdeme, byť samozřejmě to není určitě všespásné řešení, a řekl bych, že to je spíše řešení na vykrytí nějakých problémů v konkrétních lokalitách, v konkrétních regionech.
Je pravdou, že od té písemné interpelace, na kterou jsem odpověděl a se kterou jste nebyla úplně spokojená, se situace také vyvinula. My jsme jednali se zástupci profesních komor, které jsou do velké míry možná ne úplně objektivní, je pravda, že často i velmi - řekl bych - až agresivní ve svých vyjádřeních.
Následně jsme jednali se zástupci krajů, protože kraje samy vlastně přišly s tím, že potřebují tyto pracovníky a že zkrátka není možné celý ten projekt ukončit, ten projekt Ukrajina. Já sám osobně jsem navštívil řadu nemocnic právě v těch nejpostiženějších regionech, jako je Karlovarský kraj, Ústecký kraj, kde ten problém je největší a diskutoval jsem o tom s primáři a s řediteli těch nemocnic. Oni sami zkrátka potvrdili, že za prvé ukrajinské lékaře nebo lékaře z třetích zemí potřebují a za druhé, že skutečně aprobační zkoušky, jak jsou nastaveny, jsou - neřekl bych přísné - nastaveny tak, že je složité je udělat nebo vykonat pozitivně.
Je pravdou, že my jsme na Ministerstvu zdravotnictví už připravili změnu, která vychází z novely zákona 95/2004 Sb., o postgraduálním vzdělávání lékařů. Ta novela byla schválena v minulém roce. Na základě toho byla připravena na ministerstvu vyhláška, stanovící zkušební řád a probační zkoušky, která vstoupila v platnost nebo byla zveřejněna ve Sbírce zákonů 21. 6. 2018.
To je určité první dílčí opatření, kdy cílíme na to, aby se zkvalitnil proces aprobačního řízení, protože ten největší problém dnes je v zásadě u té ústní části. Ta aprobační zkouška má písemnou, praktickou a ústní část. U té ústní části úspěšnost je asi 10 %, což je velmi nízké číslo. Studenti, nebo ti lékaři, ti školenci, se mají právě připravit na ústní část v rámci té praktické části. Doposud nebyla úplně jasná pravidla, jak má praktická část probíhat, takže touto změnou, tou vyhláškou, jsme nastavili nějaká pravidla, nějaký jasný vzdělávací program, podle kterého má praktická část být vedena, stejně tak že se musí uskutečňovat na předem schválených akreditovaných zařízeních pod přímým dohledem nebo odborným vedením příslušných zdravotnických pracovníků, tedy českých lékařů s náležitou odbornou erudicí, zkrátka aby skutečně ta praktická část měla kvalitativní parametry takové, aby připravila toho zahraničního lékaře právě na tu ústní část aprobační zkoušky co možná nejlépe, protože tam je zkrátka ten největší problém.
Druhá věc, o které hovoříte, a tam se skutečně od té doby vyvinul trošku názor Ministerstva zdravotnictví, je to, jak má být koncipována ona ústní část. Je pravdou, že dnes je situace nastavena tak, nebo ta zkouška nastavena tak, že v jeden den ten lékař musí udělat v zásadě čtyři státní zkoušky, s tím, že pokud neudělá byť jednu z nich, tak musí všechny znovu opakovat. To znamená, není možné, aby se započítala aspoň jedna, pokud ji udělá.
To je, řekl bych, nesprávné a my právě proto teď plánujeme další změny v aprobační zkoušce. Jsme už přesvědčeni o tom, že změny mají nastat a připravujeme je samozřejmě i ve spolupráci s odbornou veřejností, ve spolupráci s IPVZ, s Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, což je přímo řízená organizace, která zajišťuje aprobační zkoušky.
Skutečně jsme připraveni ke změnám ve vyhlášce, takže jednak ta změna rozdělení ústní zkoušky do více dní - to si myslím, že by velmi pomohlo - a za druhé to, že pokud ten student nebo ten lékař, ten zahraniční lékař, udělá jednu zkoušku a neudělá třeba další tři, nebo udělá dvě a dvě neudělá, tak aby zkrátka při tom dalším pokusu se mu započítávaly ty zkoušky, které již úspěšně vykonal. Myslím si, že to je poměrně logické a že by to nemělo nikterak zdegradovat kvalitu aprobační zkoušky, kterou samozřejmě obecně nemůžeme úplně snížit, nemůžeme úplně snížit nároky obsahové, to by asi nebylo správné, ale pokud jde o organizační charakter, o to, jak je to nastaveno, tam si myslím, že prostor pro změny je, plus bychom chtěli, aby v rámci aprobační zkoušky to bylo trošku více nastaveno do praktičtější roviny, aby tam zkoušeli možná primáři z nějakých okresních nemocnic, zkrátka aby to nebylo příliš akademické, byť při vší úctě nechci být nějak negativní vůči ctihodným profesorům, docentům z lékařských fakult, ale myslím si, že praktický pohled by tam prospěl. To jsou také věci, které chceme řešit, abychom tam zkrátka měli zkoušející, kteří jsou možná více z praxe třeba v okresní nemocnici.
Tyto věci řešíme, připravujeme je a určitě vás rád o nich budu informovat, až je budeme mít už na papíře. Skutečně to chceme udělat, jsme přesvědčeni o tom, že to je správná cesta. Akorát nám dejte ještě trošku času, abychom to připravili do nějaké písemné formy.
Děkuji.
