Čau lidi, dneska začnu hlavně pro Pražáky. Tak snad se na mě vy ostatní nebudete zlobit. Ale tohle říct musím. Vám všem. Je to důležité. Jsem rád, že Vám můžu představit Petra Stuchlíka. Petr je úspěšný muž v nejlepších letech. Má za sebou Harvard. Přesněji Harvard Business School. Tuhle nejstarší a nejuznávanější obchodní školu na světě absolvoval třeba i bývalý starosta New Yorku Mike Bloomberg nebo prezident George W. Bush. A samozřejmě by se jich našlo víc. Petr vybudoval z nuly firmu s miliardovým obratem. Fincentrum. Možná znáte. Možná i Vám zlevnili hypotéku nebo pojištění.

Petr žije v Praze dlouhé roky, vydobyl si v ní úspěch, a teď by se jí za to rád pokusil odvděčit. Když jsme s kolegy přemýšleli nad nejvhodnějším kandidátem na pražského primátora, někdo zmínil jeho jméno. Potěšilo mě, že další člověk z byznysu, který má bohaté životní zkušenosti a nepotřebuje se živit politikou, je ochotný obětovat svůj pohodlný život a vydat se napospas médiím. A ještě do toho dát své peníze.

Petr žije v Praze 23 let a má ji prochozenou skrz naskrz. Díky tomu poznal, s jakými problémy se Praha potýká. Začínal tady jako osmnáctiletý student Vysoké školy ekonomické. Nejdřív na Chodově, na koleji Blanice, pak na koleji Strojnická na Praze 7 u Výstaviště, pak zase na koleji na Jarově. Bydlel v Bořivojově ulici na Žižkově, na rohu Bělehradské a Rumunské, takže hodně dobře ví, co to je rušná ulice. Taky ví, jaké peklo někdy může být dojíždění do města, protože několik let bydlel v Dolních Chabrech na Ulčově. Teď žije na Starém městě, dvě minuty chůze od magistrátu.

Takže Prahu zažil ze všech možných úhlů. Jak sám říká, chtěl by sem přitáhnout víc turistů, kteří jezdí za kulturou a míň těch hlučných, kteří jezdí na rozlučky se svobodou a pak nad ránem zvrací Pražanům na domovní dveře. Sám koupil a tím zachránil jediné pražské soukromé rádio s vážnou hudbou. Když se ho na to lidi ptali, řekl, že Vídeň, Salzburg i Praha jsou Mozartova města. Ty první dvě na tom umí dokonale vydělávat. Mají skvělý kulturní marketing. Praha se to konečně musí naučit taky.

Jako ředitel obří firmy procestoval celý svět. A mohl se inspirovat, jak to chodí v Berlíně, Rotterdamu, Londýně, Paříži, Dubaji… Je hrozně důležité, aby náš nový primátor měl tenhle mezinárodní rozhled. Byl schopný vidět možnosti, jak posunout Prahu dál. Vždyť i v mé knížce píšu o tom, že potřebujeme odvážné vize, investovat do kultury, lákat turisty na památky i moderní projekty, které nikde na světě nemají šanci vidět. Petr to chápe dokonale.

Těch důvodů, proč Petrovi Stuchlíkovi věřím, je víc.

V byznysu je známý jako rozený lídr, motivátor, autor překvapivých řešení. Zároveň je to člověk s obrovským záběrem. Vyzná se v matematice, astronomii, miluje hudbu, umí pilotovat letadlo. Byl schopný svou firmu nejen vybudovat, ale provést ji těžkými obdobími a krizemi. Takového člověka teď v čele Prahy potřebujeme. Minule jsme vyhráli jen těsně, takže tady byla čtyři roky extrémně křehká koalice, ve které se prosazovaly změny fakt těžko. Zvlášť, když zástupci Zelených odmítali stavět. Když jsme nastoupili, padlo na nás dědictví z minulosti. Nevýhodné kontrakty, o které bylo potřeba město očistit. O tunelu Opencard a skutečném tunelu Blanka slyšeli lidi v celé republice.

Já věřím, že v dalším období to bude fungovat líp. A hlavně, že se příštímu vedení podaří zrušit nehorázné odměny v dozorčích radách pražských firem.

Takže dámy a pánové, tady ho máte. Úspěšného byznysmena, vzdělance a filantropa na vrcholu sil. Který je navíc odhodlaný dát našemu městu maximum energie. Ještě než vůbec o nějaké nabídce kandidovat na primátora věděl, rozhodl se zbavit byznysu, který dvacet let budoval. Jak sám říká, chce se posunout do další životní fáze a svoje schopnosti a know-how dát do služeb Pražanům.

A teď pro vás mám dobrou zprávu, která se týká všech, nejen lidí z Prahy. Naši kolegové na ministerstvu financí vypracovali předpověď, že česká ekonomika dál poroste skvělým tempem 3,2 procenta letos a 3,1 procenta příští rok. Škoda, že firmám chybí zaměstnanci, mohli jsme na tom být ještě mnohem líp.

Co je důležité, tuhle předpověď si nikdo nevycucal z prstu, ale poprvé v dějinách ji posoudil i nezávislý Výbor pro rozpočtové prognózy. A ten naše výsledky potvrdil. Schválně si přečtěte, co o tom na Facebooku píše naše paní ministryně financí Alena Schillerová. Z novin se totiž tyhle pozitivní věci moc nedozvíte… Odkaz vám dávám do komentářů. Je to další vynikající zpráva, která přichází jen týden poté, co naší zemi mezinárodní agentury zvýšily rating. Ale o tom jsem vám už psal v předchozím hlášení.

I když jsou všechny tyhle statistiky a hodnocení fajn, musíme být opatrní a hlavně začít zásadně snižovat provozní náklady státu.

A taky bych chtěl vyvrátit jednu lež. Možná jste slyšeli, že hodláme neziskovkám sebrat 3 miliardy korun. Je to nesmysl. Všechno, co hodláme udělat, je prostě podrobná analýza výdajů. Na neziskovky včetně samosprávy jde 18 miliard ročně. Ani se neví, kdo to číslo vymyslel. Trvalo tři měsíce, než se odborníci z Úřadu vlády a ministerstva financí dobrali k podobným údajům. Organizace, které se zabývají sportem, kulturou nebo školstvím a sociální politikou by se ani neměly nazývat neziskovky. Je potřeba je vyčlenit a sledovat zvlášť. Takže opakuju: chceme jen vědět, jestli se ty peníze vynakládají účelně a nezneužívají se. A taky analyzujeme, jak a kde se za posledních pět let peníze zvyšují a kde snižují. Blíží se rozpočet, tak je to dost logické. A média už jsou plná katastrofických zpráv. Naprosto nesmyslných. My totiž nevíme, jak ta analýza dopadne, chápete, proto ji děláme. Opakuju pro média: analýza proběhne!

Plánoval jsem vám napsat, jaký jsem měl zbytek dovolené, ale na začátku týdne jsme se všichni dozvěděli tu smutnou zprávu o smrti našich vojáků v Afghánistánu. Takže jsem dovolenou zkrátil o dva dny a vrátil se s rodinou do Prahy, abych mohl vzdát našim hochům poctu. O momentech na Letišti Václava Havla, kam vládní speciál přivezl ostatky, se mi nechce moc rozepisovat. Hlavně kvůli příbuzným padlých. Bylo to smutné. Spolu s panem prezidentem a kolegy Vondráčkem a Hamáčkem jsme rodinám kondolovali. Sám mám čtyři děti, bylo mi to hrozně líto, až se mi tlačily slzy do očí.

Ale takový je svět, ve kterém žijeme. Kdyby se mezi námi nenašli lidé ochotní riskovat život za vlast, tak žádná vlast nikdy nevznikla a neudržela se při životě. A v dnešním globalizovaném světě to znamená operovat i mimo území České republiky. Musíme se smířit s faktem, že i terorismus je globální. A je potřeba bojovat proti jeho kořenům, i když jsou třeba na druhé straně zeměkoule. Hezkou úvahu napsal pan podplukovník Otakar Foltýn na webu armády: “Smrt našich vojáků v Afghánistánu je samozřejmě stejnou tragédií jako úmrtí dělníka sraženého na D1 nebo smrtelný úraz řidiče sanitky, jemuž bezohledný řidič nedal přednost. V něčem je ale smrt vojáka, policisty nebo hasiče ve službě přece jen jiná: z položení života ve službě vlasti se může stát symbol, který společnost spojuje. Absolutní, definitivní, společný všem, kdo tvoří stát, v jehož službě padli. V takových okamžicích se ukazuje, zda má společnost stále zdravé jádro, které cítí symboliku oběti pro druhé.” Dávám vám odkaz na celý článek do komentářů.

Hned z letiště jsem jel do práce, kde mě čekaly hory pošty a podpisových knih. Dva dny jsem třídil poštu, četl články a analýzy o migraci, o Frontexu. Kolegové byli samozřejmě na dovolené a já měl kancl pro sebe. Takže jsem si mohl udělat větší pohodu a chodit bez bot. A taky jsem se konečně dostal k mailům, na které jsem si doteď nedokázal najít čas.

Tak a teď už jdu na vaše otázky. Od pondělí se mi pracovní týden rozjíždí už zase naplno. Mějte se fajn.