Václav Klaus (zřejmě i jako ekonom) pochopil, že zavedení druhého pilíře by vedlo k další devastaci státního rozpočtu a jediným vítězem celé akce by byly penzijní fondy, kterým by Nečasův kabinet zajistil pravidelný bezstarostný přísun finančních prostředků, a to mezi 15 až 25 miliardami korun ročně.
Právě o tyto prostředky by byl ochuzen státní rozpočet, čímž by se snížil objem prostředků na výplatu stávajících důchodů. Navíc by se v roce 2014 otevřel prostor pro další ekonomické mičurinství vlády, které by mělo asi následující podobu:
Ministr Kalousek by předstoupil před občany, aby jim oznámil, že se základní sazba DPH musí zvýšit na 25 (61? 120?) procent, aniž by jim vysvětlil, kam "uschoval" prostředky z letos zvýšené DPH, které byly podle jeho zaklínání určeny na financování důchodové reformy. Ministr Drábek by škrtl další nepotřebné výdaje, třeba zbytky sociálních dávek handicapovaným.
Premiér Nečas by pak s ustaraným výrazem řádného hospodáře, kterým tak často maskuje naprostou bezradnost, občanům opět sdělil, že finanční rovnováze je třeba obětovat vše, včetně občanů.
Naštěstí se tomu všemu Václav Klaus svým posledním (i když trochu opožděným) krokem postavil s veškerou vehemencí. Jeho poněkud vyčpělý obraz státníka, který nedovolí, aby jeho poddaným, tedy občanům země, bylo ubližováno, dostal najednou poněkud zářivější barvy.
Otázkou zůstává, čím se tento státník řídil, když podepisoval zákony o zvýšení DPH a proč podepsal zákony o změnách ve zdravotním systému. A jaké pohnutky měl tento, znenadání tak konsensuální státník, když držel ve funkci ministra školství Dobeše?
Bylo by krásné věřit důvodům, které Václav Klaus uvedl. Vzhledem k jeho předchozímu působení a krokům to ale nějak nejde. Budoucnost nám ukáže, zda byly jeho motivem zákulisní zájmy reprezentované jeho oficiálními i neoficiálními poradci, zdali si připravuje půdu pro budoucí plodnou spolupráci s Milošem Zemanem, zdali jen pokračuje ve „smažení“ Petra Nečase a ODS nebo zda prostě prozřel.
Pokud bude prezident stejně prozíravý u zákona o církevních restitucích (na kterých v odborné a politické sféře ani ve společnosti také neexistuje konsensus), ozdobí alespoň závěr svého působení ve funkci dvěma vety, o jejichž užitečnosti pro zemi není pochyb a řada lidí je ocení. Je jenom škoda, že prezident nekončí svůj mandát častěji.
Andrej Babiš, předseda hnutí ANO 2011
