Dovolte mi, abych vám stručně představil Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tímto návrhem zákona se do českého právního řádu implementuje evropská směrnice o platebních účtech a evropské nařízení o mezibankovních poplatcích za karetní transakce. Návrh zákona přináší několik důležitých změn, které posilují postavení spotřebitele na trhu platebních služeb. Při uzavření smlouvy budou spotřebitelé dostávat standardizovaný dokument, v němž budou uvedeny poplatky, které banka v souvislosti s platebním účtem požaduje. Pomocí tohoto dokumentu budou moci klienti snáze srovnávat jednotlivé nabídky. Každoročně budou spotřebitelé dostávat celkový přehled všech poplatků, které za předcházející rok své bance v souvislosti s platebním účtem zaplatili. Banky budou povinny používat ve svých sazebnících a obchodních podmínkách jednotnou terminologii, což usnadní orientaci klientů.
Budou existovat pravidla pro provozování internetových stránek, které srovnávají poplatky za vedení platebních účtů. Spotřebitelé budou mít možnost si snadno převést účet do jiné banky, přičemž jim zůstane zachováno nastavení trvalých příkazů a inkas. Cílem je, aby spotřebitelé mohli banku jednoduše změnit, jestliže v jiné bance dostanou lepší nabídku. Další změnou bude povinnost bank nabízet tzv. základní platební účet za přiměřenou cenu. Na základní platební účet bude mít nárok každý spotřebitel legálně pobývající v Evropské unii bez ohledu na státní příslušnost, bydliště, minimální příjem či jiné omezující podmínky. Návrh zákona počítá s tím, že přiměřenost ceny za základní platební účet se bude posuzovat podle obsahu konkrétního účtu, a to především s ohledem na cenu obvyklou na trhu.
Dalším důvodem předložení novely je přizpůsobení českého právního řádu evropskému nařízení o mezibankovních poplatcích. Toto nařízení stanoví maximální přípustnou výši tzv. mezibankovních poplatků a některé další povinnosti v souvislosti s prováděním karetních transakcí. Nařízení je přímo účinné, návrh zákona pouze stanoví pokuty za jeho porušení a určuje příslušné orgány dohledu, jimiž jsou Česká národní banka, Česká obchodní inspekce a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
