Čau lidi, dneska toho bude tuna. Sorry! Tady už turek nepomůže. Tohle bude chtít něco silnějšího. Nevíte, co to berou studenti během zkouškového? ?? A to jsem od čtvrtka na dovolené na Krétě. Mimochodem, je tu moc hezky. Krásné moře, podle tenisového trenéra je na Krétě největší koncentrace jódu v Evropě. Působí to blahodárně na dýchání a celkově na tělo. Tak jsem zvědavý, co to se mnou udělá.

Tohle hlášení bude fakt dlouhý, tak vám dám na začátek malou upoutávku. Kdo se chcete dozvědět o klimatu, můžete jet hned od začátku.
Pak mám pro vás situaci kolem rozpočtu a ČSSD. Vypadá to, jak kdyby chtěli naši partneři skutečně odejít z vlády... Torpédují náš zodpovědně připravený rozpočet. Tak jen zopakuju, co řekla natvrdo naše ministryně financí Alena Schillerová. Pak mám pro vás špionážní věci. Mossad!
K tomu klasika, D1.
A pak i moje jednání s paní předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
A kauza Eurovia, brutální průvan, který udělal Karel Havlíček na Energetickém regulačním úřadu.

Tak jedem.

Klima

Zachytil jsem v médiích, asi stejně jako vy, že jsem změnil názor v pohledu na uhlíkovou neutralitu.

Nezměnil, akorát jsem po jednání s novou předsedkyní Evropské komise řekl novinářům, že na Evropské radě neproběhla odborná debata, byla to jenom vidina předvést se v New Yorku na klimatické konferenci tvrdším cílem bez debaty o dopadech na naši a evropskou ekonomiku a průmysl. Neřekli jsme hlavně, jak donutíme ostatní státy světa, aby následovaly Evropu.

Jak určitě víte, uhlíkovou neutralitu do roku 2050 jsem vůbec nepřipouštěl. Označil jsem ji za ekonomický nesmysl pro naši zemi a tu dohodu jsme proto logicky zablokovali. Teď se děje akorát to, že novináře upřímně šokuje, že jsem schopen se o ní i přesto bavit a neodmítat ji za každou cenu. No, za každou cenu… Samozřejmě, že otázka ceny je vždycky důležitá a také se k ní vrátím.

Tak fajn. Uhlíková neutralita. Od začátku totiž říkám, že kontext je širší, od začátku říkám, že musí proběhnout debata. Pořádná. Odborná, a všech, a pak se všechny státy světa do toho boje musí zapojit. Bez výjimky. Protože jestli v tom ale zůstane Evropa samotná, tak je to v rámci záchrany planety naprostý nesmysl. V tom se snad shodneme.

Něco vám řeknu. Já o tom teď hodně přemýšlím, čtu a mluvím. Už měsíce. S odborníky, aktivisty, klimatology, samozřejmě Richard Brabec. Záchrana přírody pro nás, a hlavně pro naše děti je pro mě priorita. Proto taky bojujeme za zachování vody v krajině, bojujeme proti suchu, dáváme miliardy, rozjíždíme speciální programy, jsme pořád v přírodě.

Ale taky studuju čísla. Fakta. Ta evropská versus celý svět. Je to takhle:

Zaprvé, Evropa produkuje pouze 9 % celosvětových emisí.

Zadruhé, Evropa snížila za minulý rok emise CO2 o 20 milionů tun, zbytek světa je 51krát navýšil. Na 1020 milionů tun.

Zatřetí, Evropa už párkrát zažila šílenství. Biopaliva, soláry, vždycky se rozjela plnou parou jedním směrem, a jak to dopadlo? U solárů všichni v Evropě zbankrotovali a všechno vyrábí Čína. To je jeden příklad.

A doufejme, že to samé se nestane s elektroauty. Mluví se o tom, že elektroauta jsou jediná spása, ale nedávno řekl nový šéf BMW, že je to prodělečný byznys.

A co letadla, lodě, chov skotu? Někteří fanatici už dokonce ani nechtějí mít kvůli emisím děti, teď se k nim přidal nepochopitelně princ Harry, že nechce mít víc než dvě děti, aby nezatěžoval životní prostředí, článek vydám za chvilku.

Do toho to fakt absurdní rozhodnutí Evropského parlamentu, který postupně od února 2014 až do března 2019 snižoval emise CO2 u nově vyrobených aut až o 80 %, znamená, že všechna auta se spalovacími motory vyrobená v roce 2030 by musela mít průměrnou spotřebu cca 2 litry na sto kilometrů, což samozřejmě NENÍ REÁLNÉ, a proto jsou automobilky nucené vyrábět elektroauta, aby to naředily.

A já nechci, aby celá Evropa zase narazila do zdi. A my s ní. Chci debatu. A měli by se zapojit všichni. V září na konferenci v New Yorku bychom měli najít způsob, jak donutit Čínu, Indii, Rusko, a USA, aby respektovali klimatickou dohodu z Paříže. Jinak Evropu převálcují v průmyslu, a může se stát, že ten bude mít tendenci se přestěhovat třeba do USA, kde už teď elektřina stojí 29 euro, zatímco v Evropě 55 až 60 euro za MWh, a planeta bude trpět dál úplně stejně. Možná hůř.

Ale když se shodnem, nastoupí do takové dohody Česko naplno, máte mé
slovo.

Už teď je jasné, že v roce 2050 chceme směřovat k 80 % uhlíkové neutrality. Víte, že by stačilo jen zavřít dvě hnědouhelné elektrárny, které v Česku máme a snížíme tím produkci CO2 jako kdyby u nás přestala jezdit celý rok všechna osobní auta?

Snadné, že?

Česko jde směrem k jádru, které je podle mě čistým zdrojem, s čímž souhlasila i budoucí šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, když jsem za ní teď byl v Bruselu. Na Slunce a vítr, jak si myslí Německo, to bohužel neutáhneme. Každá země by měla mít svojí energetickou soběstačnost, svůj mix a sama si rozhodovat. O to jde i mně.

A případné vyšší klimatické cíle? Jasně. Můžeme se o nich bavit. Ale je potřeba brát realitu naší země. Vždyť ještě dnes 300 tisíc domácností stále topí na uhlí a my jim významně pomáháme alespoň tím, že dotujeme výměnu nových kotlů za ty staré.

A kolik tu jezdí ojetých aut? Změnit tohle všechno, to je hodně peněz, investic. Desítky miliard. I v tom už ale máme jasnou představu.

Ale nemůžou to platit daňoví poplatníci, stačí, že už všichni platíme solární tunel tradičních demokratických stran za tisíc miliard. Řekli bychom si o dodatečné peníze mimo evropský rozpočet. Z platformy pro uhelné regiony. Jsme na to připravení, máme argumenty. To by mohlo podle mě taky zásadně pomoct. Takže ano, i uhlíková neutralita v roce 2050 je pro mne téma. Velké téma.

Co říkám, je: pojďme se o tom bavit, pojďme hlavně nepodlehnout iracionálnímu šílenství, kterého je všude plno. Bavme se nad fakty a nad daty. Bavme se o podmínkách. Bavme se o tom, že za uhlíkovou neutralitu v roce 2050 budeme chtít peníze. Samozřejmě navíc nad náš rozpočet z EU. Velice logicky a racionálně. Bude nás to totiž stát desítky až stovky miliard korun.

Německé ministerstvo životního prostředí chce od roku 2020 zavést uhlíkovou daň, což je vlastně emisní povolenka na dopravu, která by zásadně zdražila pohonné hmoty v Německu. My tyto šílené nápady odmítáme a uhlíkovou daň určitě nepřijmeme. Stačí nám ten solární tunel, o kterém jsem psal před chvílí. Za emisní povolenky náš průmysl zaplatil už 37 miliard a v příštích deseti letech bude platit 230 až 260 miliard korun.

Tak. Tímhle jsem, doufám, tu debatu vykopnul a těším se teď na všechny, kdo mi k tomu budou mít co říct.

Zpátky na začátek týdne. Pan prezident odvolal na moji žádost ministra kultury pana Antonína Staňka. Jel jsem panu ministrovi poděkovat za jeho práci. Já osobně jsem s ním neměl nikdy problémy, podle mě je to slušný člověk a vážím si ho. Taky za sebe vybral dobrou náhradu. Ministerstvo dočasně povede ekonomický náměstek pan René Schreier, což má logiku, když se teď vyjednává o rozpočtu.

Zatímco jsme s panem Staňkem odpovídali na dotazy novinářů, a myslím, že to byla dobrá tiskovka, udělala si v tu samou chvíli tiskovku ČSSD k rozpočtu.

No co byste čekali

Chybí jim tam 20 miliard, jaké si vymysleli na schůzi. Říkám si, sakra, co mi to jen připomíná? No jasně, hned mi blesklo hlavou. Špidla. Zdroje tu jsou. Politické trafiky. Plýtvání. Sekera po Sobotkovi. Státní dluh 394,2 miliard, když byl ministr financí. A ještě stačil se Špidlou utratit peníze z privatizace Transgasu 125,3 miliard, které chtěl Grégr na založení důchodového účtu.

Další rozhazování místo efektivního řízení. Paní Maláčová 11 miliard, pan Petříček 1,5 miliardy.

Nikdy nepochopí, co to je rozpočtová zodpovědnost. Šetřit na provozu je pro ně neznámý pojem. Není to prostě jejich DNA. Prostě jak řekla Margaret Thatcherová: „The problem with socialism is that you eventually run out of other people's money.” Česky: „Problém socialistů je, že jim nakonec dojdou peníze i těch druhých.“

A dojdou jim vždycky. Těch 394,2 miliard dluhu nasekal ministr financí Sobotka, když HDP naší země rostlo v průměru o 5 procent ročně. To byl naprosto bezprecedentní ekonomický růst. A byl to přímo ekonomický zločin, jakou hospodářskou politiku tehdy nastavil. a to nemluvim o privatizaci...

V letech 2014–2018, když jsme dostali na starost finance my, rostlo HDP míň, jen o 3,6 procent a nám se přitom podařilo snížit státní dluh ke konci roku 2018 oproti roku 2013 o 61,3 miliard a veřejné zadlužení kleslo o 90,6 miliard.

No. A teď jsou ČSSD naši koaliční partneři a vymysleli další přemrštěné požadavky na státní rozpočet. Na začátku týdne mluvili o tom, že chtějí 18,5 miliard navíc pro svoje ministerstva. Na středeční tiskovce to ještě nafoukli. Teď říkají, že by chtěli už přes 20 miliard! Jasně.

Přitom nepřišli s žádnými návrhy na to, kde by se dalo ušetřit, aby se jejich neustále stupňující požadavky daly z něčeho zaplatit. Klasika.

Pokud bychom na požadavky socialistů kývli, stoupl by příští rok deficit na 62 miliard! Takhle se přece řídit stát nedá. Nemůžete pořád jen navyšovat výdaje bez toho, abychom snižovali výdaje na provoz státu.

Paní ministryně financí Alena Schillerová to řekla natvrdo. Tohle je torpédování státního rozpočtu v přímém přenosu.

Přitom předběžný návrh rozpočtu, který poskládala dohromady, a připomínám bavila se o tom se všemi ministry a makala na tom s kolegy od února, bez přestávky, plní naše společné vládní priority. Máme tam výrazné zvýšení důchodů, v průměru o 900 korun měsíčně. Je tam růst rodičovského příspěvku na 300 tisíc pro rodiče dětí do čtyř let, kteří ho budou k 1. lednu aktivně pobírat.

Máme tam navýšení platů učitelů o 10 procent, aby na konci volebního období vydělávali v průměru přes 45 tisíc korun, jak jsme slíbili. Počítáme v návrhu rozpočtu taky se zrušením karenční doby, což je hlavní téma sociální demokracie, kterou jsme vždycky chápali jako nutnou daň za to, že jsme spolu vstoupili do koaliční vlády. Je tam i spousta dalších sociálních opatření.

Víte, co by bylo fakt bizarní? Kdyby právě ČSSD shodila rozpočet, který vychází vstříc důchodcům a rodinám s dětmi. To by byla opravdu sociální politika, o které se nezdálo ani zakladatelům téhle strany.

Zatím to ale fakt tak vypadá. Svými nejnovějšími prohlášeními vystavuje naši zemi hrozbě neschválení státního rozpočtu a rozpočtového provizoria. Rozpočtové provizorium by znamenalo, že se omezí nejen výdaje na provoz, ale taky na investice a růst, které jsou tady od toho, aby posouvaly Českou republiku dopředu.

Přitom náš rozpočet nejenže rekordně investuje do lidí, ale je speciálně zaměřený i na ten růst. Výdaje na investice zvedáme o 13 miliard na rekordních 135 miliard. Z této částky půjde 85 miliard z národních zdrojů. Navíc navyšujeme podporu vědy a výzkumu na 48 miliard.

Paní Maláčová požaduje pro svůj resort dalších 11 miliard. Její Ministerstvo práce a sociálních věcí ale nebylo zatím schopné doložit podrobnější vysvětlení požadované částky, analýzu financování sociálních služeb ani financování problematických IT projektů. Vůbec. A naše ministryně financí ji o to žádala OPAKOVANĚ. A dodávám, že v našem návrhu rozpočtu jsme právě sociální výdaje navýšili o astronomických 52 miliard korun

Ohledně ministerstva vnitra. Mezi lety 2013 a 2020 narostly výdaje vnitra z 54,6 miliard na 76,2 miliard korun, to dělá skok 21,6 miliard. Když to vezmem podrobněji, výdaje hasičského sboru ve stejném období se navýšily o 3,1 miliardy, výdaje Policie ČR o 14,3 miliardy. A tady je hrozně důležité říct, že rozpočet Policie, stejně jako hasičů paní ministryně nekrátila. Všichni ostatní měli jasný pokyn ušetřit na provozu 10 procent. Policisté a hasiči jako jediní ne!

Panu ministru Petříčkovi prý chybí 1,5 miliardy. To se divím, vždyť jeho Ministerstvo zahraničí přece dostává pořád více peněz. V roce 2008 byly jejich výdaje 6,78 miliardy a v roce 2020 se navrhují ve výši 7,89 miliardy, což je o 16,3 procent víc, tedy o 1,1 miliardy. Pan Petříček ale požaduje další a další peníze. I přesto, že jeho ministerstvo, stejně jako vnitro a MPSV, není schopno utrácet ani ty peníze, které v rámci rozpočtu dostávají a dochází u nich akorát ke kumulaci nespotřebovaných výdajů. Chápete to?

Ministerstvo zahraničí vykázalo k 1. lednu 2019 nespotřebované výdaje za 2 miliardy korun, tedy čtvrtinu svého rozpočtu. Neuvěřitelné! V případě MPSV dosahují nároky z nespotřebovaných výdajů ke stejnému datu 9,7 miliardy, v případě Ministerstva vnitra 3,6 miliardy.

Teď nám ekonomika zpomaluje, i když ne nijak dramaticky. Kolegové z Ministerstva financí tento týden vydali novou makroekonomickou predikci, podle které by letos HDP měl stoupnout 2,5 procent, což je pořád slušné. Příští rok by to sice mělo být o něco slabší, růst HDP by měl být 2,3 procent, i to je ještě solidní. Rozhodně bychom ale neměli nic podcenit.

Vím, že je paní Schillerová bojovnice a bude do posledního dechu o rozpočtu jednat. Namísto vzkazů přes média si s jednotlivými ministry sedne k jednacímu stolu a probere konkrétní požadavky. Bude se bavit věcně nad podrobnou analýzou výdajů jejich kapitol – nejen o neustálém navyšování. Pobaví se s nimi taky o možnostech úspor provozních výdajů, jak se to snaží dělat ministři za hnutí ANO, kterým se daří ušetřit.

V hledání úspor jde přitom Alena Schillerová příkladem. Třeba tím, jak bojuje proti mrtvým duším. Psal jsem vám o tom několikrát. Jak si úřady vydržují tisíce neobsazených míst a z těchto peněz pak přilepšují svým stávajícím zaměstnancům. Paní Schillerová tenhle nesmysl srovnává se situací, že byste místo jednoho drinku museli zaplatit dva. Ten druhý za vašeho neexistujícího kumpána.

Na úterní vládě proto Alena Schillerová předložila novelu rozpočtových pravidel, díky které se výrazná většina těchto peněz po druhém měsíci neobsazenosti zaváže. Co to znamená? Abychom motivovali pracovníky, kteří musí agendu za neexistujícího kolegu odpracovat, zůstane úřadu zhruba 50 procent nákladů spojených s tímto neobsazeným místem a zbytek se prostě zablokuje. Zavázané prostředky se pak budou moct použít na neočekávané výdaje během roku nebo na vládní priority. Motivace úřadů vytvářet mrtvé duše tím skončí a státní kasa díky tomu ušetří 1 až 2 miliardy korun ročně.

To ale není všechno. V úterý přinesla paní Schillerová na vládu taky balíček, díky kterému budeme moct účinněji zakročit proti daňovým únikům velkých ryb a agresivnímu daňovému plánování. Všichni jsme o tom slyšeli. Agresivní daňové plánování je založené na přesouvání zisku, který by se jinak vytvářel a byl daněný na našem území, do daňových rájů. O to míň peněz mají obce, kraje i stát a všem se zmenšuje prostor pro zlepšování života lidí.

Návrh paní ministryně posiluje spolupráci se státy EU v boji proti tomuto šméčkování na daních včetně vyvádění zisků do zahraničí. Agresivní daňové plánování je stále propracovanější a využívá pohyb kapitálu a osob v rámci vnitřního trhu EU. Do toho jsou zapojení i zprostředkovatelé těchto obchodů. No a proto zavádí novela nový okruh informací, které si mezi sebou budou státy automaticky vyměňovat. Říká se tomu přeshraniční uspořádání. Díky novele získají daňové orgány jednotlivých zemí informace o činnosti a transakcích podezřelých subjektů, což jim umožní účinně reagovat na snahy o obcházení daní a vyvádění zisků do zahraničí.

Ještě když jsem byl ministr financí, mezi moje hlavní priority patřil právě účinnější boj proti daňovým únikům a agresivnímu plánování. A jsem moc rád, že se Aleně Schillerové na to podařilo takhle dobře navázat. A to neříkám jen já. Hned tři nezávislé instituce v posledních dnech totiž poukázaly, že se výběr daní v České republice zlepšil.

Nejvyšší státní zastupitelství ve své nejnovější výroční zprávě za rok 2018 napsalo pochvalu Daňové kobře a taky Finanční správě za její efektivnější kontrolní činnost díky opatřením jako je kontrolní hlášení nebo EET.

A co říká ve své výroční zprávě Národní centrála proti organizovanému zločinu? Podle ní se grázlové začali odklánět od podvodů na DPH jako vystavování fiktivních faktur nebo podílení se na karuselových podvodech. I tohle se stalo díky tomu, že jsme jim přiškrtili možnosti. Zvýšili jsme kontroly finančních úřadů a zavedli kontrolní hlášení.

Teď Nejvyšší kontrolní úřad. Co říká ve své zprávě o daních v České republice? V letech 2014–2017, jak sám píše, úspěšně naplňujeme cíle boje proti daňovým únikům a lepšíme se ve výběru daní.

To, že sociální demokracie nechtěla odejít z vlády kvůli tomu trapnému divadlu s výměnou ministra kultury bylo každému jasné, takže proto teď přišli s neexistujícím problémem, který se jmenuje „nedostatek peněz pro ministerstva sociální demokracie.

ČSSD vůbec nechápe, že si na vyšší výdaje musíme nejdřív vydělat. Já se už ani nedivím, oni to nejsou schopni pochopit. Někdy mám pocit, že k tomu nemají zřejmě potřebné vnitřní ustrojení, aby mohli tuhle jednoduchou myšlenku pobrat. Neměli se to kde naučit. Fakt mě štve, kolik svých členů zaměstnávají na ministerstvech, kde odčerpávají veřejné peníze.

Údajným kolapsem hrozí nejvíc právě Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zahraničních věcí, které mají dlouhodobý a velký problém s efektivitou při vynakládání prostředků, s vykazováním a celkovou nepřehledností finančních toků.

Sociální demokraté vykládali poslední měsíc do médií, že kvůli problému na ministerstvu kultury nemůžou odejít z vlády, že svůj odchod zkusí zdůvodnit na základě požadavků na rozpočet. Problém, který ale veřejně prohlašují, neexistuje. Tečka. Výdaje státního rozpočtu v jejich rozpočtových kapitolách rostou pravidelně. Jak už jsem psal, hasičům i policistům přidávaly peníze na platy poslední tři vlády.

Ještě, než tohle téma ukončím, tak vás znova odkážu na Facebook, kde Alena Schillerová všechno hezky vysvětluje. Je to přehledné, jsou k tomu vždycky čísla a jasné argumenty. Projeďte si celý její týden. A rozhodně koukněte na video, vydávám ho za chvilku.

A teď něco úplně jiného

Mossad! Jedna z nejlepších zpravodajských služeb na světě. V tom, jak je schopná likvidovat vysoce postavené extremisty, organizátory bombových útoků, náboráře sebevražedných atentátníků a další grázly, se jí asi nikdo nevyrovná. Budí oprávněnou hrůzu. A její operace po celém světě jsou legendární. Dopadení a postavení jednoho z nejhorších válečných zločinců Adolfa Eichmanna před spravedlnost. Přivezli ho z Buenos Aires. Legendární akce. Poprava “Kata z Rigy” Herbertse Cukurse v Uruguaji. Operace Boží hněv, která na různých místech světa udeřila na organizátory masakru olympioniků v Mnichově. Doporučuju samozřejmě stejnojmenný film Stevena Spielberga. Operace Entebbe, při které bylo zachráněno 102 rukojmích v Ugandě.

Pan Tamir Pardo dělal Mossadu 4 roky ředitele, pracoval v něm od roku 1989, samozřejmě předtím sloužil v izraelské armádě IDF, a teď velice úspěšně podniká v oblasti kybernetické bezpečnosti a já ho pozval, abychom se bavili právě o téhle nové válečné frontě, která se s nástupem internetu otevřela. Izraelci jsou v tom zřejmě nejlepší na světě. A chci se s ním bavit dál a zkusit spolupráci na jednom rezortu.

Tak a teď D1

Celý týden se některá média bavila tím, že posunulo zahájení opravy dálnice D1 u Prahy a odložily noční uzavírky dálnice D1 u Mirošovic. Tak hlavně, zahájení opravy mimo víkend se odložilo na základě mé debaty s ministrem dopravy Vladimírem Kremlíkem a až následně s novým ředitelem Radkem Mátlem a bylo vyhodnoceno ze strany Ředitelství silnic a dálnic - ŘSD jako prospěšné. I když to některá média popisovala jinak, jak je samozřejmě zvykem. Náš cíl bylo neotravovat řidiče v době, kdy celá Evropa čeká nejhorší dopravní nápor v průběhu celých prázdnin.

Chtěli jsme a pomohli jsme řidičům. Doprava byla o víkendu na tomto úseku plynulá a bezpečná a bez větších problémů. Těžko si představit, jak by to vypadalo, kdyby se tisíce rodin snažilo dostat na dovolenou a zároveň byl úsek zúžený a makaly tam stroje. Vždyť hned, jak jsme v pondělí s prací začali, udělaly se kolony.

Bylo to správné rozhodnutí. I když teď řešíme, kolik bude odstávka stát. Společnost Eurovia jako zhotovitel obou staveb zveřejnila, že to bude několik milionů korun. Fantastické! Místo, aby byla solidární k řidičům, mluví jen o svých nákladech. A pokud vím, to vyčíslení vzniklých nákladů zatím na Ředitelství silnic a dálnic nepředložila a taky jí nebylo nic uznáno. Místo toho to hlásí do médií.

Pro zajímavost, náš stát se s Eurovií soudí o skoro 4 miliardy korun, mimo jiné i kvůli odpadkové dálnici D47, po které se v důsledku její „super“ práce nedá normálně jezdit a kvůli D8, kde si fakturují nějaké údajné škody. Měli by ale pochopit, že časy, kdy právník a PR agentura bývalého premiéra řídili stát v jeho neprospěch, jsou pryč.

Pojďme na evropské věci. V 8 ráno jsem se na Úřadu vlády sešel s paní komisařkou Věrou Jourovou, abychom spolu probrali, o které oblasti by se měla Česká republika v nové Evropské komisi ucházet.

Myslím, že jako eurokomisařka za ČR obstála se ctí. Měla velmi komplikované portfolio, které zahrnovalo spravedlnost, spotřebitele, ochranu osobních údajů a další složité problémy. Bojovala proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu, zasadila se o celoevropskou ochranu obětí trestných činů a úspěšně obhájila novelizaci nařízení o ochraně dětí při přeshraničních sporech. Její největší legislativní úspěch pak byl tzv. New Deal for Consumers, který pomohl všem lidem, kteří po EU nakupují po internetu.

Ohledně portfolia si myslím, že by byla zajímavá oblast digitálu. Budoucí Evropská komise chce vrhnout svoje síly hned od začátku na revoluční technologie, jako je třeba umělá inteligence. Máme rozhodně co nabídnout a tato oblast by pro nás byla zajímavá.

Tohle všechno jsem představil nově zvolené předsedkyni Evropské komise paní Ursule von der Leyenové, za kterou jsem odletěl hned po setkání s paní Jourovou.

Myslím, že je pro naši zemi docela čest, že jsme u paní předsedkyně dostali termín jako třetí členská země. Hned za Francií a Polskem. Bavili jsme se s paní Leyenovou hodinu a čtvrt na čtyři oči, byla to velice příjemná debata. Jsem moc rád, že se takhle důležité funkce ujme velmi zkušená a inteligentní politička, která rozumí regionu střední Evropy a nebude se snažit přicházet s šílenými nápady, které občas od některých našich partnerů v EU slýcháme.

Chtěl jsem se s ní sejít co nejdřív po její volbě proto, abychom probrali nejen obsazení budoucí Evropské komise, tedy kdo bude místopředseda a kdo se bude starat o kterou oblast, ale taky její plány a představy o budoucnosti EU. Taky jsem jí chtěl vysvětlit osobně některé svoje názory a postoje, protože mezi čtyřma očima je to vždycky nejlepší.

Paní Ursula mluví anglicky, německy a francouzsky, já taky, takže jsme si mohli nerušeně povídat, a ani jsme si nevšimli, že jsme o skoro 20 minut přetáhli vyhrazený čas.

V EU nás v nejbližších měsících čekají dvě zásadní otázky, na kterých se musí všechny členské státy shodnout.

První je budoucí nastavení rozpočtu EU, kterému se říká víceletý finanční rámec, protože platí vždy 7 let. Ten současný byl vyjednávaný v roce 2012 Nečasovou vládou, která teda neodvedla dobrou práci.

Pro mě je zásadní, aby se rozhodování o investičních prioritách přeneslo blíž lidem. Jsou vlády, které nejlíp ví, kam peníze směřovat. Díky tomu můžeme zajistit, že evropské prostředky půjdou hlavně na vědu a výzkum, investice, do dopravní infrastruktury, dálnice a obchvaty, na boj se suchem a klimatickou změnou a vytváření nových zdrojů vody a její zadržování v krajině, čističky, regionální rozvoj, investice do menších obcí, obnovu kulturního dědictví. A ne na měkké programy, třeba na řešení problémů s nezaměstnaností, kterou má naše země rekordně nízkou, dokonce nejnižší z celé Evropy, nebo na různé semináře, workshopy, analýzy, ze kterých nic konkrétního nepadá.

Chápu, že pro některé státy EU, třeba ty jižní, je nezaměstnanost mladých lidí velký problém. Ale je důležité, aby Brusel vnímal specifika jednotlivých členských států a zohlednil jejich požadavky.

Taky je pro mě důležité, aby bylo na užitečné projekty v evropském rozpočtu vyhrazeno dostatečné množství peněz. Podle současného návrhu na 2021 až 2027 jsme totiž kráceni skoro o čtvrtinu oproti existujícímu období, přitom ale celý rozpočet EU se zvětšuje, i přes odchod Velké Británie, kterého já osobně lituju.

Paní Ursule jsem připomněl, že tohle není jenom český nápad, ale že si to myslí většina členských států EU. Ti se sdružují v takzvané skupině Přátelé koheze a na 5. listopadu jsem pozval všech 16 předsedů vlád této skupiny do Prahy, abychom se shodli pod mým vedením, jak si nový evropský rozpočet představujeme. Pan prezident mi na tuto důležitou akci odsouhlasil prostory Pražského hradu a já jsem za to vděčný. Máme se s čím chlubit. Paní Ursulu jsem pozval na návštěvu naší krásné země, lákal jsem ji taky na kladrubský hřebčín, který se čerstvě dostal na seznam UNESCO. Schválně koukněte, kdo jste to nezaznamenali, vydávám za chvilku.

Druhé téma, které jsme s paní Ursulou probírali, byl boj proti klimatické změně. O tom jsem vám ale psal hned na začátku, takže to tady nemusíme znovu rozebírat.

Taky přišla řeč na rodinu. Je neuvěřitelné, jak paní Ursula skloubila kariéru a 7 dětí. Takže jsme probírali i rodinnou politiku a porodnost v Evropě. Paní Leyenová byla úspěšnou ministryní pro rodinnou politiku.

Myslím, že jsme si dobře porozuměli, a těším se na spolupráci s touto inteligentní a vzdělanou předsedkyní Evropské komise.

Zpátky do Prahy. Byl jsem na marocké ambasádě na oslavě Dne Trůnu neboli státního svátku Maroka. Letos je to přesně 20 let, co v Maroku na trůn usedl král Mohammed VI. A taky je to 60 let, co naše země navázaly diplomatické vztahy. Vy víte, že je mi Maroko blízké. Já tam v 80. letech pracoval a jsem rád, že tuhle zemi objevili i naši podnikatelé a čile s ní obchodujeme. Je to náš druhý největší partner v Africe. S paní velvyslankyní Hanane Saadí jsme si také pochvalovali přímé letecké spojení mezi Českem a Marokem. Od dubna fungují už dvě pravidelné přímé linky z Prahy do Marrákeše a do Casablanky. To mě moc těší. Češi do Maroka jezdí rádi za dovolenou i za byznysem a tohle jim dost ulehčilo život.

No koukám, že jsem zase přetáhl, tak pojďme rychle. Ještě chci stihnout jednání vlády, protože to pěkně rozvířil pan vicepremiér Karel Havlíček. Rozhodl se okamžitě vyměnit tři z pěti radních Energetického regulačního úřadu (ERÚ). To je jedna z nejvlivnějších tuzemských organizací, která mimo toho, že reguluje ceny energetiky, taky ochraňuje zájmy zákazníků. Ve své strategii doslova uvádí, že posiluje ochranu spotřebitelů na všech úrovních.

To, že v ERÚ není všechno v pořádku a jeho vedení straní spíš subjektům, které má regulovat, než spotřebitelům bylo veřejným tajemstvím. Ovšem nikdo se zatím neodvážil do toho říznout.

Dokud nepřišel Karel Havlíček. A ten na to vzal motorovku.

Ve spolupráci s bezpečnostními složkami připravil neprůstřelné argumenty, na základě kterých vláda okamžitě a jednohlasně rozhodla o odvolání radních a současně jmenovala tři nové.

Na energetickém trhu to způsobilo rozruch. Na jedné straně velký aplaus, na straně druhé tvrdá kritika. Nedívím se, hraje se tu o miliardy.

Já krok Karla Havlíčka podporuju. Když nastupoval do úřadu, jasně sdělil, že nebude trpět jakékoliv ovlivňování a já jsem rád, že necuknul a potvrdil, že jsme protikorupční hnutí. Bude teď pod obrovským tlakem, ale jak ho znám, jemu to spíš vyhovuje.

Taky jsme schválili nový zákon o lobbování a tím splnili další bod ze svého programového prohlášení. Dosud takový zákon v naší zemi chyběl. Definuje, co je zákonem povolené lobbování, kdo jsou lobbisté a kdo lobbovaní. Klíčové je, že zavádí jejich registr, který bude veřejně přístupný.

Mějte se fajn.