Vždycky jsem se na Vánoce těšil. Letos o to víc, že tenhle rok byl extrémně těžký. Nemůžu se dočkat, až si na chvilku vypnu oba mobily, budu jen tak s rodinou, sedět a poslouchat, jak si povídají.
Jako kluk jsem byl nadšený, když jsem pod stromečkem našel angličáky a známky, které jsem sbíral. Taky knížky. Zamlada jsem strašně moc četl, hlavně Karla Maye, Julese Verna, Jaroslava Foglara… Teď už dárky nechci. Kromě jednoho. Vždycky mě hrozně potěší a dojme fotoalbum, ve kterém jsou naše rodinné fotky z minulých let. Naposledy nám dala dcera Viven fotky ze svatby. Taky pravidelně dostávám ponožky a spoďáry.
A dobroty. Zamlada moje maminka pekla dvoubarevné sušenky a vařila čočkovou polévku. Dnes tyhle moje oblíbené sušenky peče Monika. V Čechách jsme gastronomické tradice spojili. Máme vždycky řízek a bramborový salát, na který se vždycky nejvíc těší Monika. K tomu čočkovou polívku, vinnou klobásu, cukroví. Řízky si samozřejmě schovávám i na pozděj. Odjíždíme 26.12. na hory a já mám co zakousnout během šestihodinového řízení.
A pohádky! Koukáme na ně celá rodina. Monika se na ně vždycky hrozně těší. V 19 na ČT1 poběží Kouzelník Žito potom Tři oříšky pro Popelku. Já mám rád ještě Pretty Woman…
A teď, když se ohlížím za tímhle svým předvánočním týdnem, musím říct, že jsem spoustu věcí zařizoval ve spěchu. Ne všechno vyšlo, ale některé se fakt povedly.