Zákon o hazardních hrách byl předložen v souladu s legislativním plánem do konce roku 2014 (dokonce ještě o dva týdny dříve). Tato norma prošla řádným připomínkovým řízením, a to nejen mezi jednotlivými složkami státu, ale i společnostmi podnikajícími v ČR v hazardním průmyslu. Není pravda, že by MF nebylo schopno připravit kvalitní právní normu, návrh zákona o hazardních hrách je kladně hodnocen odborníky v oblasti práva ale i např. zahraničními odborníky v oblasti adiktologie.
Není pravdivé tvrzení, že daňové sazby na herny byly určeny ve výši 25 procent, ale komplex zákonů počítá pro provozování technických zařízení se zdaněním ve výši 35 procent, tedy o 15 procentních bodů více než v současnosti.
Pravděpodobné nastavení účinnosti k 1.1.2017 je zapříčiněno třemi skutečnostmi. Zákon, jak už jsme uvedli, byl předložen na sklonku minulého roku Legislativní radě vlády, avšak do dnešního dne nebyl plénem LRV projednán. Dále zde existuje povinnost předmětné právní normy notifikovat v Evropské komisi, což je proces, který může trvat až 1 rok. V neposlední řadě se v ČR setkáváme s velkým rozmachem ilegálního trhu. Boj proti němu by měl být zcela v režii Policie ČR, která však i přes četné urgence ministru vnitra (ČSSD) ponechává tuto ilegální činnost v zásadě bez povšimnutí. Bez důsledného vyřešení ilegálního sektoru nemůže nabýt účinnosti mimořádně restriktivní nový zákon.
Není vinou Ministerstva financí, že za senátora byl zvolen majitel společnosti Synot, který požádal o schůzku s ministrem financí a sdělil své názory na zákon o hazardu. Právě pro případ, aby státu v roce 2016 neunikaly nemalé prostředky na loterijním odvodu, byla připravena novela současného loterijního zákona, která by za pomoci navýšené sazby tohoto odvodu měla přinést do veřejných rozpočtů cca 2 miliardy korun. Je to právě ČSSD, za jejíž vlády došlo k fatálnímu rozbujení neregulovaného hazardu na území ČR a je to právě ČSSD, která podmínila podporu novely stávajícího loterijního zákona tím, že vybrané prostředky budou použity v resortu MŠMT.
Dále k oblasti pojištění. O tom, že je návrh poslance Šincla šit velmi zvláštní jehlou, už snad není třeba příliš hovořit. Těch nedostatků je spousta, namátkou vybírám. Návrh poslance Šincla nebere v úvahu možnost oddělení nákladové položky od provize, což umožní obcházení stanovené maximální výše pobídky, tedy vyplacení nejen pobídky ve výši 150 % ročního pojistného, ale k tomu i nákladů zprostředkovatele spojených s uzavřením pojištění, např. ve výši 30 % tohoto pojistného, čímž se příjmy zprostředkovatelů oproti současnosti nezmění. Návrh také nebere v úvahu rozdíl mezi rezervotvorným a rizikovým pojištěním, kdy u rizikového životního pojištění je taková regulace zcela bezdůvodná, protože z takovéhoto pojištění nedostanou klienti ani korunu. U rizikového pojištění prostě není odbytné z čeho vyplatit, protože se v něm nevytváří vzhledem k charakteru produktu rezerva. Na druhou stranu není logické omezení regulace pouze na životní pojištění, neboť i v neživotním pojištění jsou nabízeny produkty s charakterem pojištění obnosového (např. pojištění úrazu, nemoci, finančních ztrát). Ale toto vše každý, kdo se prohlašuje za odborníka v pojišťovnictví, musí znát. Na laskavém čtenáři pak je, aby rozhodl, zdali je návrh poslance Šincla ušit z mnoha děr záměrně či z neznalosti autora(ů).
Považuji za nutné znovu zdůraznit, že jedním z cílů návrhu vládního návrhu novely jako celku je problém přepojišťování na trhu výrazně omezit, tj. zabránit tomu, aby spotřebitelé byli nuceni ke sjednávání pro ně nevhodných pojištění, resp. aby byli nuceni k opakovanému sjednávání pojištění a neustálého placení nových poplatků za sjednaní takových pojištění, ať ze strany pojišťoven nebo zprostředkovatelů. Když už však k výpovědi pojištění spotřebitelem dojde, chceme, aby se k němu dostalo více peněz, než je tomu dnes. Oproti návrhu poslance Šincla kompromisní návrh Ministerstva financí míří na všechny způsoby, jakými si spotřebitel může smlouvy sjednat, je jedno, jestli spotřebitel pojištění uzavře přímo v pojišťovně, nebo u zprostředkovatele. Tedy chrání všechny spotřebitele stejně a oproti konkurenčnímu návrhu dává svou formulací spotřebitelům i výrazně vyšší právní jistotu.
