Čau lidi a vodáci zvlášť! Jedno dvě pivka při sjíždění řeky jsou podle mě ok, ale nemůžeme to úplně rozvolnit. Proto jsme na vládě nepodpořili návrh, aby se úplně zrušily pokuty za alkohol na vodě. Ono plácat se v opičce pod jezem není úplně fajn. Takže to chceme udělat jako v jiných evropských zemích. Zavést toleranci na množství alkoholu v krvi. A stejné podmínky dát i lyžařům, aby si mohli dopřát svařák mezi ježděním a taky cyklistům po pivku na zahrádce. Prostě žádná prohibice, ale rozumná míra. Jako se vším v životě.

No nic, trochu jsem se při tom psaní o vodě, pivu, lyžování a svařáku zasnil. Je čas na moje hlášení. Takže tady ho máte.

Pracovní týden mi začal už v neděli. Finský premiér Juha Sipilä mě pozval do Helsinek. Finsko je mimochodem jediná zem, která se při hlasování o uprchlických kvótách zdržela. Všechny ostatní státy nás přehlasovaly. Proti byla jen Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. A samozřejmě i během mojí návštěvy Helsinek přišla na migraci řeč. Ale všechno popořadě.

Poprvé mě na služební cestě doprovázela moje paní. Z toho se stalo obří téma. Protože je blonďatá a svítí v davu, lidi si jí všímali stokrát víc než toho, že s námi letěla početná podnikatelská skupina. Takže úplně zapadlo, že jsme přivezli k jednacímu stolu zástupce Škoda jaderné strojírenství Plzeň, aby s Finy jednali o dodávkách při modernizaci jaderných elektráren Loviisa a Hanhikivi. Nebo to, že náš výrobce nemocničních a pečovatelských lůžek Linet, který je mimochodem úplná špička v Evropě, přijel jednat o dodávkách pro finská zdravotnická zařízení. Vzali jsme taky lidi ze Škoda Transportation, která v rodišti finského premiéra koupila firmu a vyrábí příměstské vlaky. No a nemůžu zapomenout na ERCTech, což je skvělá česká firma s patentem na přeměnu staré suti na betonové tvárnice. Už měli prezentaci ve Finsku a potom v OSN, myslím, že se skvělým úspěchem.

Ale všechno tohle je pro některé lidi nuda žejo, radši se zabývali tím, proč se mnou letěla manželka. Já vám povím proč, pokud budete číst dál. Pro začátek vám můžu prozradit, že všechny naše finské partnery překvapila, jak má dobrou angličtinu i tím, jak výborně byla připravená. Nevím, která paní premiérová před ní naši zem takhle reprezentovala.

Dvojdeňák začal neformálně. Potkali jsme se s krajanskou a česko-finskou podnikatelskou komunitou. Byly tam významné osobnosti, které mezi Českem a Finskem obchodují, investují nebo se prosadili ve Finsku, ať už v oblasti vědy, školství, umění, sportu a tak podobně. Takže jsem si mohl potřást rukou nejen se špičkovými manažery a obchodníky, ale třeba i s šéftrenérem české běžkařské reprezentace Ilkka Jarva nebo s největším soukromým dovozcem českého piva do Finska panem Teemu Lehto a s dovozkyní našich škodovek paní Maija Koskela. Potkal jsem i paní Helenu Lehečkovou, která vydává české pohádky ve finštině a učí český jazyk a literaturu na helsinské univerzitě.

Jak možná víte, svou knížku “O čem sním, když náhodou spím” jsem nechal přeložit do angličtiny. Rozdávám ji, aby naši partneři v zahraničí viděli, že máme vize a plány, co chceme jako národ dosáhnout. No a rozdával a podepisoval jsem ji i v Helsinkách. Šla docela na odbyt.

Hned další ráno začalo Česko-finské obchodní fórum. Na něm se potkali všichni naši byznysmeni s těmi finskými. Přijel i pan premiér Sipilä. Oba jsme měli na začátku projev a odpovídali na otázky z publika.

Myslím, že jsme si s finským premiérem padli do oka. Máme toho docela dost společného. I Juha Sipilä byl podnikatel, než vstoupil do politiky. I on chce do vlády přinést know-how z byznysu, to znamená efektivitu a hospodárnost. Do parlamentu se dostal v roce 2011 a stejně jako my, ani on neměl s politikou moc zkušenosti. Shodli jsme se, že nejsme lidi, kteří by ovládali politické hry. I on říká, že je spíš na řešení problémů. Chtěl by zmenšit vládu, aby víc připomínala správní radu nebo představenstvo. Je to velký sympaťák a domácí kutil. Sám si postavil dřevěný domek a svoje auto vlastnoručně upravil na dřevoplyn. Právě z téhle jeho záliby se zrodil celý byznys. Založil firmu na výrobu dřevoplynu.

Přesunuli jsme se pak na Aalto University, kde nás čekali zástupci univerzit, ministerstva školství, výzkumu a podnikatelské sféry. Téma bylo finské vzdělávání. Ve Finsku je celkem 12 státních a 2 soukromé univerzity. Hlavně mě zajímalo, jak se Finům daří propojovat školství s praxí. Třeba konkrétně tahle univerzita v Aalto dopadla v mezinárodním srovnání jako 10. nejlepší ve spolupráci s průmyslem. Část výuky mají přímo ve firmách, a když budují výzkumné týmy, tak je skládají z akademiků i lidí z praxe.

Jinak budova univerzity je fakt zajímavá, navrhl ji slavný finský architekt Alvar Aalto. Spousta dřeva, kamene, čisté linky, prostě skandinávský styl.

Juha nás potom pozval do své rezidence Kesäranta. Fotky jsem vám sem dával. Je to něco jako naše Kramářova vila. Akorát u moře s molem, na kterém se dá krásně meditovat při pohledu na hladinu. Není to žádná top secret věc. Když jsme si povídali, v klidku kolem nás pádloval pán na kajaku.

Na Finech se mi líbí, že skoro každou politickou schůzku začínají větou: „Nebudeme se radši bavit o hokeji?” My jsme si s Juhou slíbili, že až se Češi s Finy střetnou ve finále, potkáme se i my dva na tribuně v Kodani. No jo, nakonec oba naše týmy vypadly.

Pak přišel oběd. Naservírovali nám lososa jako předkrm, soba jako hlavní chod a dortík s rebarborou. Oběd byl samozřejmě pracovní, takže jsme během něj probrali migraci, azylový systém, euro, spolupráci V4 se severskými zeměmi, školství, hybridní hrozby, turismus.

Dozvěděl jsem se i spoustu zajímavostí. Juha mi třeba ukázal svůj elektronický řidičák. Prostě měl v mobilu svoje identifikační údaje. Když dostane pokutu, hned to v něm vidí. Za tři pokuty v jednom roce se řidičák zneplatní. Za rychlost tady můžete dostat flastr v přepočtu padesát tisíc korun.

Jo a vyměnili jsme si knížky. Vtipné je, že zatímco já dal Juhovi “O čem sním, když náhodou spím,” on mi věnoval “Finské noční můry.” Je to o tom, co všechno Finy děsí. Třeba to, když je na ulici osloví cizí člověk. Nebo, že když přijdou pozdě do kina a zjistí, že mají lístky doprostřed řady, tak radši odejdou, než aby se ptali cizích lidí, jestli je pustí. Prostě introverti jako řemen.

Jak jsem psal, na Finsku mě hrozně zajímá jejich vzdělávání. A to samozřejmě začíná na základkách. Jeli jsme se podívat na ZŠ Aurinkokivi ve Vantaa, kde nás kromě učitelského sboru čekala i paní starostka. Každá třída má kolem čtyřiceti až padesáti dětí a s nimi jako jeden tým pracují dva nebo tři učitelé. Všichni studenti mají zadarmo počítač od města, který si ale neberou domů, je to jejich pracovní nástroj během vyučování.

Co je skvělé, že tráví maximum času venku.Mají k dispozici moderní velké hřiště a 25 minut dlouhé přestávky mezi hodinami, aby se na něm mohli proběhnout, zrelaxovat, načerpat energii. U nás je to bohužel opačně. Držíme žáky co nejvíc uvnitř a pod kontrolou. Žádné relaxační zóny, multifunkční školní dvory nebo venkovní učebny. To bychom měli změnit.

Viděli jste video, co jsem už sem dával, a na něm, jak si děti hrají s roboty, rozvíjí projekty na počítačích a dokonce háčkují. To mi připomnělo, že jsem na škole taky háčkoval. Ale tajně pod lavicí. Moje barevné výtvory pak maminka sešila dohromady a vznikaly tak pestrobarevné deky. Lidi je docela kupovali. Co ale ve videu nebylo vidět, že ve Finsku se učí průřezově. To znamená, že nemají jako u nás nejdřív jazyk, pak matematiku, pak biologii. Místo toho jdou po tématech. Takže třeba když se baví o oceánech, zapojí zároveň zeměpis, biologii, historii. Priorita jsou i jazyky. Na školách se kromě finštiny běžně používá švédština, angličtina, ve vyšších ročnících přibírají další, třeba španělštinu, ruštinu, němčinu, francouzštinu. S dětmi jsem se bavil v angličtině a byly suverénní.

Jak děti tak učitelé tady mají větší svobodu než u nás. Nejsou svázaní osnovami, učitelé se soustředí na to, co zrovna považují za důležité. Nemají nad sebou žádnou inspekci.

Byl bych docela rád, kdyby někdo z Finska přišel posoudit náš vzdělávací systém a třeba nám poradil s jeho modernizací. Povolání učitele je ve Finsku ze všech nejpopulárnější, i když má jen o něco víc než průměrný plat. Zato u nás bere většina uchazečů o studium pajdák až jako poslední možnost. Není to jen o penězích. Prestiž, svoboda a možnost být v práci kreativní, je asi to, proč je učitelství ve Finsku tak populární.

I moje Monika měla od rána nabitý program. Něco z něj jsem už dával na Facebook v pondělí. Byla na prezentaci Asociace malých rodin, která sdružuje samoživitele, hlavně nastávající maminky bez partnera a rodiče se střídavou péčí. Mají i centrum pro rozvádějící se rodiče. Jasně, je to smutné téma, ale Finové se mu postavili čelem. Provázejí lidi rozvodem, dávají právní rady a taky poskytují psychologickou pomoc, aby dítě nezažívalo zbytečný stres. Letos tahle organizace slaví 50 let od vzniku. Organizuje výlety, tábory pro děti a podobně. Bavila se i se zástupci sdružení Save the Children, která se specializuje na pěstounskou péči, adopci a ochranu dětí. Pak šla na oběd s ombudsmanem pro práva dětí a šla se podívat do komunitního centra pro seniory.

Jsem na Moniku pyšný, jak naši zem reprezentovala. Všichni chválili nejen její angličtinu, ale i to, že byla výborně připravená. Jako ředitelka nadace s největším rozpočtem v Česku byla schopná srovnávat, jak co funguje u nás a ve Finsku. Oba jsme nasáli spoustu informací a postřehů, byl to fakt užitečný dvojdeňák. A myslím, že jsme otevřeli i hodně dveří pro další spolupráci. A protože už je to fakt dlouho, co byl v Česku vrcholný finský politik, pozval jsem k nám na návštěvu nejen pana premiéra Juha Sipilä, ale i pana prezidenta Sauli Niinistö.

Radši sem ani nebudu psát, kolik jsem ve Finsku vypil kafe. Snažím se mírnit kvůli tlaku, ale Finové ho prostě milujou.

No a zpátky na domácí věci. Jsem skoro na konci třetí strany, takže už je asi fakt čas. Psal jsem vám, že ministerstvo financí spustilo web s dražbami státního majetku, který jednotlivé úřady nepotřebují. Do té doby byly informace o tom, co je k mání, rozstrkané na stovkách webů. No a před chvilkou jsem dostal čísla, jak se www.nabidkamajetku.cz daří. Oproti předchozímu týdnu se zvýšil počet návštěv o 723 procent.Celkem už se něj podívalo 140 tisíc lidí. Jo, a to všechno, aniž by se utratila jediná koruna na propagaci.

Když jsme u těch korun, pozval jsem si ke stolu generálního ředitele O2 pana Jindřicha Fremutha, abych se ho zeptal, proč máme zrovna my Češi jedny z nejdražších mobilních služeb. Cena volání a internetu je u nás fakt zoufalá. Přitom jak O2 CZ, tak T-Mobile CZ a Vodafone CZ patří v rámci nadnárodních skupin k těm nejziskovějším. Svým mateřským firmám v Nizozemsku, Německu a Británii posílají miliardy ročně na dividendách. Počkám ještě na výsledky schůzek s ostatními dvěma operátory a budu vás informovat, jak proti předraženým cenám zakročíme.

Vládní a další věci jsem už na Facebook dával: od zvýšení odměn pro sportovce, vědce, studenty, pedagogy, přes setkání se zástupci mise amerických investorů až po schůzku s řediteli všech nemocnic. Což je teda něco, co přede mnou za těch 29 let novodobých českých dějin žádný premiér ani ministr zdravotnictví neudělal. V komentářích se mi ozvala spousta sestřiček, doktorů i dalších lidí, kteří pracují ve zdravotnictví, takže jak dopíšu tohle, budu se zodpovědět co nejvíc dotazů.

Možná jste viděli fotku z návštěvy maršálka polského Sejmu Marka Kuchcińského. Bylo by skvělé propojit Varšavu, Ostravu a Brno rychlovlakem. Ještě předtím ale musíme dostavět tu zakletou D11 k polským hranicím. Brzdí ji, jako spoustu jiných úseků, ekologičtí teroristi, tak jsem se ptal Marka, jestli s nimi mají stejný problém. Bohužel jo.

Co mají ale úplně jinak, je příjÍmání zahraničních dělníků. Představte si, že na území Polska oficiálně pracuje milion Ukrajinců. Všechno to řeší místní úřady práce, kam podnikatelé hlásí své požadavky. Dělníci pak nepotřebují víza, stačí, že rozhodne úřad práce. Podobné zjednodušení bychom taky potřebovali. Naše firmy škrtí nedostatek zaměstnanců.

A teď z jiného soudku. Předával jsem cenu Arnošta Lustiga. Každý rok ji dostane jedna osobnost za zásluhy o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot, hlavně statečnosti, lidskosti a spravedlnosti. Letos ji získal Paul Rausnitz, devadesátiletý podnikatel a majitel přerovské Meopta - optika, s.r.o.. Pro mě má tahle každoroční akce zvláštní význam. Dodnes mám schovaný dopis od pana Lustiga, ve kterém mi děkuje, že jsem mu pomohl s vydáním jeho knihy.

A v sobotu do Brna! Já a slovenský premiér Peter Pellegrini jsme slavnostně zahájili výstavu “100 let Re:publika 1918-2018” A taky dodrželi slib, co jsme si dali v Bratislavě, že skočíme na pivo. S Peterem jsem se chtěl vyfotit na zahradě vily Tugendhat pod stromem, kde Klaus s Mečiarem domluvili rozdělení Československa. Jak už jsem vám psal, strom dávno uschnul a pořezali ho. Ale potkali jsme skupinku zvědavých Angličanek na výletě, tak jsme jim vysvětlili, co se na tomhle místě stalo.

Myslím, že Češi a Slováci mají po rozdělení ještě lepší vztahy než předtím. A spousta z nás cítí, že jsme pořád spolu. Na mezinárodním poli určitě. Společně vystupujeme v Evropě a společně bojujeme za naše zájmy.

Výstava ke 100 letům založení našeho společného státu je opravdu nádherná a určitě se na ni běžte podívat. Zvlášť expozice “Alfons Mucha: Dva světy” mě nadchla. Muchova Slovanská epopej je dílo nevyčíslitelné hodnoty.  Obrovská plátna mistr maloval dlouhých 18 let. Zaslouží si vlastní pavilon v Praze. Je to jeden z našich investičních plánů.

V Brně jsem byl i na Občanských konzultacích - to je ta série debat o Evropské unii, jak jsem vás na ni zval před týdnem. V sále bylo plno, přišli lidi od středoškoláků po seniory. A bavili jsme se klasicky o migraci, euru, fondech, práci v unii, V4ce. Taky jsem se potkal se zaměstnanci Brněnského výstaviště, letos tenhle unikátní podnik slaví 90. let.

Byl to prostě super den. Být mezi lidmi mě vždycky nabíjí energií. Dokonce mi jedna paní řekla, že vypadám líp než v televizi. No já myslím, že v televizi vypadám hrozně, takže v reálu to může být jedině lepší.

Tak uvidíme, třeba mi to vydrží, hned zítra sedáme s vládou do busu a jedeme za vámi na Vysočinu. Moc se na vás těším. Mějte se krásně.