Evropská unie usiluje o to, aby do roku 2050 dosáhla nulové úrovně emisí, tak jak jej stanoveno v její Zelené dohodě a zakotveno v Klimatickém zákoně. Přestože Česká republika uznala Klimatický zákon, oněch třináct legislativních návrhů nazvaných „Fit for 55“ jde mnohem dále než to, co Evropská unie přijala a na čem se dohodla.
Přitom je to jedině EU se svým zhruba devítiprocentním podílem na celosvětové produkci CO2,, kdo chce podniknout drastický krok k omezení své uhlíkové stopy. EU však nemůže dosáhnout ničeho bez účasti největších znečišťovatelů, například Číny nebo USA, kteří odpovídají za 27 a 15 procent celosvětových emisí CO2.
Navzdory těmto skutečnostem Evropská komise nadále předkládá nebezpečné návrhy, například návrh na zákaz spalovacích motorů v roce 2035 nebo na zavedení emisních povolenek pro dopravu a individuální bydlení. Kvůli nevhodné legislativě a spekulacím se cena emisních povolenek vymkla kontrole, což má za následek prudce rostoucí ceny elektřiny. V důsledku toho a v souvislosti s rychle rostoucími cenami zemního plynu, vyvolanými většinou mocenskými hrami mezi jednotlivými státy, může být mnoho Evropanů ohroženo energetickou chudobou.
Namísto sjednání dlouhodobých kontraktů s Ruskem se evropští politici horlivě snaží zablokovat tranzitní kapacitu plynovodů Nord Stream 2 a Opal s poukazem na obavy z budoucí závislosti EU na Rusku. Dámy a pánové, možná to bude pro vás novinkou, ale my už jsme závislí na ruském zemním plynu a budeme na něm nadále závislí nejméně po dobu příštích dvaceti až třiceti let. Žádný jiný způsob, upřímně řečeno, neexistuje, jelikož EU potřebuje ročně 400 miliard krychlových metrů zemního plynu, ale vyrábí pouze 50 miliard.
Návrhy „Fit for 55“ neberou na zřetel podmínky a dispozice jednotlivých členských států, ani poměr průmyslu k HDP. Evropská komise nepředkládá žádné hodnocení dopadu těchto návrhů, ani žádná oponující stanoviska. Nevíme, zda tyto cíle nejsou příliš ambiciózní. Nemáme představu, kolik bude stát taková transformace, ani zda si ji můžeme dovolit. To není dohoda, nýbrž ideologie. Bez odpovědí na tyto otázky se Zelená dohoda stane evropskou zelenou sebevraždou.
Pro jednotlivé členské státy je zcela zásadní zvolit si vlastní energetický mix k dosažení uhlíkové neutrality. Česká republika se nemůže spoléhat výhradně na obnovitelnou energii – naše krajina a klimatické podmínky to prostě neumožňují. Jedinými prostředky, pomocí nichž může Česká republika dosáhnout nulové emise CO2, jsou jaderná energie a zemní plyn. Zejména jaderná energie představuje čistý, bezpečný, spolehlivý a nenákladný zdroj elektřiny a členské státy EU a Evropská komise by to měly uznat.
Zelená dohoda může přinést obrovské sociální, hospodářské, politické a geopolitické náklady. Náklady, které by mohly vyvolat ohromné napěti ve společnosti a mezi spojenci, otevřít dveře radikálům a ohrozit naši demokracii. Zelená dohoda by mohla být odpovědná za ztrátu konkurenceschopnosti EU, za zbídačování rodin, rostoucí nezaměstnanost, astronomické ceny energií, za rozpad průmyslu a nakonec i za zhoršení životního prostředí, které hodlá chránit.
Zelená dohoda prostě chce příliš mnoho, příliš brzy a za jakoukoli cenu.
S ohledem na současnou situaci na trhu, na rostoucí ceny energie a komodit, na narušení dodavatelských řetězců a nedostatek zboží se domnívám, že je nezbytné stanovit realistickou strategii pro uplatňování Zelené dohody – musíme spočítat její náklady, posoudit její dopad, stanovit individuální cíle a poskytnout členským státům EU maximální flexibilitu.
Tato konference se skutečně koná v pravý čas. Nedávný vývoj pro nás představuje naléhavý signál k tomu, že musíme začít přistupovat k zelené politice bez ideologie, kriticky a racionálně a musíme prosazovat změny postupně a hospodářsky, politicky a sociálně udržitelným způsobem.
Děkuji vám za pozornost.
