Ne nezbláznil jsem se, tohle všechno, a ještě mnohem víc jste ode mě četli v týdenních hlášeních, které dělám každou neděli. Někdy i v sobotu, to je pravda. Někteří z vás je čtou od úplného začátku a já si toho hrozně cením. A samozřejmě každého, kdo mě sleduje.

A teď si poslechněte, co se stalo. Měl jsem mžik a říkám kolegovi, ať zkusí spočítat, kolik jsme těch týdenních hlášení už udělali. Tak si představte, že jsem měl dobrou intuici. Prý už jich bylo 99. To znamená, že to píšu už dva roky a vy právě čtete hlášení s číslem 100! Ty brďo! Doufám teda, že to kolega dobře spočítal, jinak… víte co.

Tak a teď to hlášení číslo 100.

Klima. Některé z vás tohle téma zajímá úplně nejvíc ze všeho. Aspoň podle komentářů, které jsem si před časem četl. Když naše země odmítla podepsat uhlíkovou neutralitu do roku 2050, strhl se hrozný řev. Nejvíc mě mrzí, jak brutálně někteří komentátoři překroutili moje výroky, i když jsem naprosto střízlivou analýzu napsal sem na Facebook. Byla fakt obšírná a dokonce bych řek, že i na moje poměry dlouhá, tak se jim to asi nechtělo číst a přemýšlet nad ní.
Tu pasáž nemůžete přehlédnout, začíná slovy “KLIMATICKÝ ARMAGEDDON!”

Těm, kteří vytrhli z mého projevu o klimatu pár vět, aby pak měli v novinách šťavnaté titulky, vzkazuju: Stojím si za vším, co jsem řekl. Nejen proto, že to mám podložené fakty a čísly, ale taky proto, že mnou řízená vláda reálně maká na lepším životním prostředí a pomáhá lidem.

Všechny koncepční vládní materiály týkající se změny klimatu a přípravy naší země na něj, včetně tisíců konkrétních projektů vznikly až po roce 2014, když na Ministerstvo životního prostředí přišel náš Richard Brabec. Do té doby nikdo nic nedělal!

Příští týden spolu jedeme na tři dny do terénu a já vám pak napíšu, jaké projekty pro lidi máme nachystané v rámci adaptace na klimatickou změnu. Hlavně boj se suchem.

A tenhle týden jsme se spolu s ministrem Brabcem potkali s panem Janem Rovenským z Greenpeace Česká republika a Jiřím Koželouhem z Hnutí DUHA - Přátelé Země Česká republika. Mluvili jsme hlavně o klimatické změně, uhlí, uhlíkové neutralitě i elektromobilitě.

Je jasné, že nemůžeme mít na všechno stejný názor. Že ale musíme mít jasnou představu, jak bude pokračovat další snižování spotřeby fosilních paliv, hlavně uhlí, v tom se stoprocentně shodnem.

Věděli jste, že pouhé dvě uhelné elektrárny v Česku mají dohromady skoro stejnou produkci CO2 jako úplně všechny osobní auta, která jezdí na našich silnicích? Neuvěřitelné, že? Dvě elektrárny versus 5,5 milionů aut. Takže nám je jasné, kde máme rezervy.

Richard Brabec a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček už založili expertní uhelnou komisi, která se ještě do konce léta poprvé sejde a začne řešit, kdy a za jakých podmínek v Česku skončí Doba uhelná.

Na druhé straně chceme udržet energetickou soběstačnost a bezpečnost a taky samozřejmě únosnou cenu energií pro všechny lidi. A tomu bude odpovídat plán na další odstavování uhelných bloků elektráren.

Prostě, snižujeme a budeme i dál snižovat naše emise uhlíku. Jak už jsem několikrát potvrdil, plníme závazky z Pařížské dohody i klimaticko-energetického balíčku Evropské unie.

A máme i plán, jak snížit emise uhlíku dokonce o 80 % do roku 2050. I když to nebude vůbec jednoduché a bude to znamenat doslova revoluci ve spoustě oblastí našeho života.

Jo a mimochodem, pánové z Greenpeace a Hnutí Duha nás pochválili za skvělý program Nová zelená úsporám. O něm jsem vám toho tady napsal už plno.

To, čemu se říká, uhlíková neutralita v roce 2050, je teď oblíbené téma. My jako vláda ale nechceme žonglovat procenty a čísly. Naopak považujeme za samozřejmé a odpovědné vůči lidem vysvětlit, co všechno se v jejich životech bude muset změnit, abychom uhlíkové neutrality dosáhli. A je snad jasné, že pro tak průmyslovou zemi, jako jsme my, to bude daleko složitější než třeba pro Lucembursko nebo Dánsko.

A když už jsme u toho klimatu, tak jsme se společně s Richardem Brabcem ještě potkali s klimatologem Radimem Tolaszem, který zastupuje naši zemi v mezinárodním klimatickém panelu IPCC. Bylo to fakt zajímavé povídání. Pan Tolasz vyprávěl o tom, proč vlastně dochází k současnému oteplování planety a jaké můžou být další dopady na svět i konkrétně na naši zemi.

Pokud by nás chtěl někdo obviňovat, že jsme popírači klimatické změny, tak je úplně mimo. Vždyť třeba právě Richard Brabec je vzděláním geolog a dokáže naprosto jasně a jednoduše vysvětlit, proč se na současném oteplování planety s vysokou pravděpodobností podílí lidská činnost.

V dějinách Země se uhlík desítky milionů let postupně ukládal do rostlin, ze kterých následně vznikla obrovská ložiska uhlí. Podobně vznikala i ložiska ropy. No a většinu toho uhlíku v podobě skleníkových plynů pak lidstvo spalováním fosilních paliv během pouhých 200 let zase vrátilo do ovzduší. Stovky miliard tun!

S panem Tolaszem jsme se shodli, že musíme především pokračovat ve snižování spotřeby fosilních paliv, ale taky, že svět nemá šanci klimatickou změnu zastavit nebo aspoň zpomalit bez spolupráce VŠECH producentů skleníkových plynů, hlavně těch velkých, jako jsou USA, Čína nebo Indie.

Ale tohle jsem už říkal na Evropské radě, psal jsem vám to do hlášení a budu o tom mluvit i na celosvětovém klimatickém summitu, který bude v září v New Yorku.

Se snižováním emisí souvisí i naše jaderná ambice. Vybudovat další jaderný blok. Určitě jste to zaznamenali, byly toho plné noviny. Tento týden jsme na vládě udělali důležitý krok a přijali usnesení, které určuje parametry vybudování dalšího jaderného zdroje.

Ano, je to tak. O dalším jaderném blok se u nás diskutuje spoustu let. Našemu ministrovi průmyslu a obchodu Karlovi Havlíčkovi stačily dva měsíce ve funkci, aby určil jasnou cestu a nechal si ji schválit vládou. Takže konec spekulací, rozšíření jádra bude v Dukovanech, kde se vybuduje nový zdroj o výkonu 1200 megawattů, investorem bude ČEZ a stát poskytne legislativní garance.

Zjednodušeně, reaktor vybuduje dceřiná firma ČEZu, pokud by ale mezi tím došlo ke změně zákonných podmínek a došlo tím k ohrožení ekonomiky nebo bezpečnosti projektu, stát přejímá rizika. Přípravou je pověřen resort ministra Havlíčka spolu s vládním zmocněncem pro jádro Jaroslavem Mílem.

Rozhodnutí jít do jádra je odvážné, ale taky nezbytné, a to jak s ohledem na zachování energetické nezávislosti naší země, tak ve vztahu k životnímu prostředí. Jádro je čistý zdroj a pokud chceme dodržet náš plán snižování těžby uhlí, na kterém jsme dnes závislí skoro z POLOVINY nemáme jinou možnost.

Ale pozor, jasně, že budeme zároveň podporovat obnovitelné zdroje. Ty se stanou během jedné generace druhým nejvýznamnějším zdrojem, který bude pokrývat až čtvrtinu naší energie. Slunce, voda, vítr, biopaliva…

Když říkám podpoříme, myslím tím hlavně menší zdroje. Včetně solárů. Vy víte, že já sám jsem je kritizoval, protože se z nich stal v minulosti obrovský tunel. Ale myšlenka získávat energii s pomocí slunce není vůbec špatná, jen jsme si ji před deseti lety nechali zošklivit. A nedivím se, že je vůči tomu dneska odpor, doplácí na to stát, spotřebitelé i firmy.

Takže z toho máme tenhle 1000miliardový tunel tradičních demokratických stran. Tisíc miliard korun zaplatíme za to, že si někteří tradiční politici a kmotři udělali kšeft pro sebe. Umíte si představit, co všechno jsme za to mohli mít?!

Chyba ale není v myšlence, ale v tom, že se naše vlády mezi roky 2005-2010 ukázaly jako největší porevoluční energetičtí diletanti. Nejenže neodhadli situaci na trhu, ale ještě se nechali ovlivnit solárními barony.

My se proto soustředíme na malé solární zdroje, rodinné domy, malé a střední firmy nebo třeba průmyslové haly, z jejichž střech se můžou díky solárním panelům stát malé výkonné elektrárny. Tohle všechno se bude kombinovat s chytrou energetikou založenou na nejmodernějších technologiích spojených s chodem domácností, firem a úřadů.

Ale zpátky k jádru. Bude to dlouhá cesta, řada zájmových skupin na nás bude útočit a budou zpochybňovat úplně všechno, co chceme pro naši zemi udělat. Osobní útoky na ministra Havlíčka začaly už teď. A protože je jasné, že budování jádra bude znamenat útlum jiných zdrojů, můžete si zkusit tipnout, kdo za nimi stojí.

My jsme ale připraveni. Nenecháme se ani zastrašit ani nikým koupit. Neděláme populistická rozhodnutí, nepřehazujeme problémy na někdy příště, ať si je vyřeší ti, co přijdou po nás. To asi víte. Stačí si přečíst nějaké z mých sta týdenních hlášení, co jsem už dal sem na Facebook nebo mou knížku “Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti.” Naší energetickou politikou plníme další slib.

A když už jsme u energetiky, ještě jedna zajímavá zpráva. Víte, kolik jsme získali do státního rozpočtu ze státních organizací ČEPRO a MERO podnikajících v ropném průmyslu? Za posledních 5 let to je už 8 miliard korun. A poslední rok dosáhly obě společnosti rekordního zisku. A víte proč?

Protože jsou dobře řízené. Hodně jsem se na ně soustředil už jako ministr financí, změnili jsme management, zavedli tvrdá úsporná opatření a firmy dnes patří k nejvíce prosperujícím státním podnikům. S ministrem Havlíčkem jsme se proto potkali s jejich šéfy, Janem Duspěvou a Jaroslavem Kociánem, kteří nám představili další strategii obou firem.

Obě společnosti totiž sehrávají důležitou roli, pokud dojde k nepředvídatelným situacím na trhu s ropou. Víte, že jsme společně skoro online sledovali, jak ministerstvo průmyslu vyřeší pozastavené dodávky kontaminované ropy z Ruska před pár týdny. ČEPRO i MERO nám významně pomohly a společně se Státní správou hmotných rezerv jsme tento zatěžkávací test zvládli na jedničku.

A jedeme dál. Řešení dětských dluhů a dětských exekucí. Tenhle týden se to konečně ve sněmovně posunulo. Poslanci podpořili návrh novely insolvenčního zákona. A co je vážně neobvyklé, zvedlo pro ni ruku všech 175 přítomných poslanců. Roky to nešlo. Je to jedna ze spousty věcí, které se pohnuly až s naší vládou. Jako třeba zlepšení postavení spotřebitelů vůči operátorům, řešení situace předlužených lidí a celkově toho marasmu okolo exekucí, který jsme zdědili od minulých vlád.

Teď se ale se mnou pojďte podívat na to, jak konkrétně řešíme ty dětské dluhy a exekuce. V našem hnutí je tahounem tohoto tématu pan poslanec Patrik Nacher a to dlouhodobě. I díky jeho práci se podařilo schválit novelu insolvenčního zákona ve zrychleném projednání, to znamená jedním hlasováním.

Díky téhle novele se budou moct lidi, kterým dluhy vznikly ze dvou třetin do jejich osmnácti let, oddlužit do tří let.

Jinak řečeno, tito mladí lidé budou zařazení do skupiny zvlášť zranitelných osob, kterými jsou od 1. června 2019 senioři a lidé se zdravotním postižením. Na ty insolvenční zákon nově myslí v tom smyslu, že jim umožňuje se oddlužit ve zkrácené době 3 let a to bez splnění určitého procenta splácené částky.

Má to ale samozřejmě podmínku, aby novelu nezneužívali chytrolíni. Musí být evidentní poctivý záměr dlužníka, který musí vyvinout maximální úsilí dluh splatit. Novela tak navazuje na další kroky, které postupně vedou k řešení letitého problému dětských dlužníků.

Chceme prosadit řešení i dalšího problému. Vemte si tuhle situaci, která není vůbec vzácná. Dítě jede načerno a dostane pokutu. Ale kašle na to, ani rodičům to neřekne. A pak, po několika letech, dostane k 18. narozeninám dárek v podobě exekuce na částku několikanásobně vyšší, než jaká byla původní pokuta.

Ve sněmovně už čeká novela občanského zákoníku a občanského soudního řádu. Podle ní za peněžité dluhy dětí do 15 let ponesou odpovědnost jejich zákonní zástupci. U těchto sporů mladých lidí ve věku mezi 15 a 18 roky budou u soudu zastoupeni advokátem a soudy nebudou moct rozhodovat pro zmeškání či pro uznání. Logické, řekli byste, ale přitom tomu dnes tak není.

Jasně, v odborných právnických kruzích tento návrh způsobil malé pozdvižení, ale zaplať pánbůh za něj. Ministerstvo spravedlnosti mezi tím připravuje svoji vlastní verzi řešení dětských dlužníků do budoucna postavenou na omezení způsobilosti k určitým právním jednáním. Ať už to bude poslanecký návrh, nebo návrh ministerstva, případně kombinace obou dvou, jsem rád, že dvacet let neřešená věc se konečně posune, že se o tom mluví, že na to upozorňujeme, že to řešíme. Ty tisíce dětských exekucí jsou ostuda.

No a pak vedle toho, tu máme ještě jeden významný problém, který se taky týká exekucí – jde o stovky tisíc neplatných exekucí. I o tom jsem vám už psal. Jeden opoziční poslanec se do mě tenhle týden pustil, že s tím nic neděláme, tak to jemu i vám všem teď v rychlosti vysvětlím.

Nejdřív o co jde. Spousta exekucí by vůbec neměla běžet. Potvrdil to Nejvyšší i Ústavní soud. Už běžící exekuce vydané na základě neplatných rozhodčích nálezů by měly příslušné soudy automaticky zastavovat. Někde se tak sice děje, ale většinou bohužel ne.

Jak ale tlačit na nezávislé soudy? Společně s naším poslancem Patrikem Nacherem, jsme připravili několik kroků. Jednak v dubnu napsal ministr spravedlnosti Jan Kněžínek dopis na soudy a popsal jim situaci s neplatnými exekucemi. Připomněl jim, že každý okresní soud má jednoho vyššího soudního úředníka právě pro výkon státního dohledu nad činností soudních exekutorů. No a právě tento úředník může identifikovat exekuce vedené na základě neplatných rozhodčích doložek a soudy je pak můžou zastavovat.

A udělali jsme ještě další věc. Na začátku června jsem poslal dopis důležitým veřejným zaměstnavatelům, jako jsou ministerstva, Česká pošta, České dráhy, Armáda ČR nebo třeba Policejní prezidium s prosbou o kontrolu exekučních titulů, na základě kterých tito zaměstnavatelé strhávají svým zaměstnancům srážky z jejich mzdy. Tím můžou ověřit, jestli jejich exekuce nespadají do skupiny neoprávněně vedených a iniciovat jejich zastavování u příslušného exekutora nebo soudu.

Jak už jsem psal, mají to dělat hlavně soudy samotné, kterým jsme už psali. Ale já chci využít všechny možnosti.

No a když už vás tady na Facebooku mám, napíšu vám, jak jde zastavit neoprávněná exekuce. Třeba budete vědět o někom, komu se tahle informace může hodit.

Takže čtěte pozorně. Dlužník sám si musí zkontrolovat, jestli exekuce, která je vůči němu vedená, nebyla nařízená na základě neplatného rozhodčího nálezu. Ten jde poznat třeba tak, že nález byl vydán rozhodcem, který nebyl uveden přímo v rozhodčí smlouvě a nebo ho nevydal jeden ze tří rozhodčích soudů zřízených na základě zákona.

Jsou to tyhle tři:
Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR
Burzovní rozhodčí soud v Praze
Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno

Úplný základ v těchto případech je, jestli se výběr rozhodce uskutečnil transparentně, což se v mnoha případech prostě nedělo. Konstatoval to i Ústavní i Nejvyšší soud. Jsem rád, že se s rozhodčími doložkami dnes už skoro nepotkáme. Přítrž jim udělala třeba novela zákona o spotřebitelském úvěru, která platí od 1. 12. 2016.

Ještě chvilku chci zůstat u tématu spravedlnosti. Tenhle týden jsem si přečetl v Blesku něco, z čeho se mi udělalo vyloženě zle. Byly tam fotky a příběh malé Lucinky, kterou při bobování potrhala v obličeji tibetská doga. Tu měl údajně majitel vypustit z pozemku, aby se vyvenčila. Lucinka si fenu pohladila po hlavě a zádech a v tu chvíli na ni doga zaútočila.

Po dvou letech soud řekl, že se jedná jenom o přestupek. Když se podívám na fotky, představím si to fyzické i psychické utrpení. Nejen Lucinky, ale i rodičů. Rozhodnutí soudu je přece už jen z laického pohledu NEUVĚŘITELNÉ!

Rodiče se nesmyslné prohry u soudu nezalekli a bojují za spravedlnost pro Lucinku dál. Před rokem podali ústavní stížnost. Doufám, že Ústavní soud o ní rozhodne co nejdřív, protože to musí být pro rodinu opravdu těžké.

Chci si o tomhle případu promluvit s ministryní spravedlnosti Marii Benešovou a znát její právní názor. Já jsem taky otec a mám i malé vnučky a je hrozné si něco takového jen představit. No nic, nebudu to rozepisovat. Lucinka a celá rodina mají můj velký obdiv a držím jim strašně palce.

Pojďme radši na jiné téma. Aplikace „Pojď do mě“ jede na plné pecky. Určitě ji znáte a videa, jak mi lidi posílají vzkazy přes telefon, jste museli tady na Facebooku vidět. Takhle se ke mně dostal i Ondřej Toman. Mluvil o tom, že u nás žije přes jeden milion lidí s hendikepem, že se tomu hodně věnuje a že přišel na to, jak by se jim dalo tady u nás pomoct. Sám si tím bohužel prošel. Ve škole i při hledání zaměstnání. A nasbíral docela dost postřehů, jak odstranit zbytečné překážky, se kterými se dnes hendikepovaní musí potýkat. A že by se rád se mnou potkal.

Hned jsme našli termín. Přizval jsem taky ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby si to poslechnul. No, poslouchali jsme oba, pečlivě asi hodinu. Ondřej mluvil o diskriminaci na školách, o zneužívání příspěvku státu na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, o fungování úřadů práce. Zajímavé. Byl fakt dobře připravený. Jsem moc rád, že jsem to mohl slyšet od někoho, kdo se s tím v životě opravdu setkal.

S Adamem Vojtěchem jsme Ondřeje požádali, ať všechno sepíše a my pak připravíme dopis pro ministryni práce a sociálních věcí, která to má primárně na starost a zkusíme s tím pohnout. Věřím, že se jeho postřehy budou hodit, zrealizují se a my tím zlepšíme život hendikepovaným občanům.

Sešel jsem se taky s naší europoslankyní a nově i místopředsedkyní evropského parlamentu Ditou Charanzovou. Určitě pamatujete na moje předchozí hlášení, ve kterém jsem psal o volbě do nejvyšších pozic Unie a co všechno jsme museli vybojovat.

Naší delegaci se povedlo obsadit řadu důležitých míst ve výborech. Jsem rád, že se nám zúročila dobře poskládaná kandidátka, že máme odborníky, kteří se dostali na důležitá místa. V pondělí ještě nebylo jisté, jak to všechno dopadne, tak jsme se bavili, co by pro Česko bylo dobré, kde by bylo fajn mít zastoupení. A to se nakonec taky podařilo.

S Ditou jsme si vyměnili názory na to, jaké jsou naše další možnosti. Ve středu se bude na zasedání parlamentu ve Štrasburku volit šéfka Komise. No a nemohli jsme se vyhnout ani podrazu paní Šojdrové, která napsala všem kolegům, aby Ditu NEPODPOŘILI při volbě místopředsedkyně Evropského parlamentu. Nepřipomíná vám to něco? Už zase Češi proti Čechům tam, kde mají bojovat společně. Je to brutální ostuda takhle si navzájem škodit. Ale paní Šojdrové to teda moc nevyšlo, jak už jsem vám minule psal, Ditu zvolili europoslanci už v prvním kole.

Taky jsem po telefonu poprvé mluvil s kandidátkou na předsedkyni Komise paní Ursulou von der Leyen. Parlament o ní bude hlasovat příští úterý, a já doufám, že to dobře dopadne. Musím říct, že je to velmi příjemná dáma a mám pocit, že si bude umět prosadit svoje. Moc rád jsem slyšel, že chce, aby Komise byla celkově dobře geograficky a genderově vyvážená a opravdu se těším, že hned jak jí Parlament potvrdí, najdeme rychle příležitost se potkat.

Pojďme dál. Sněmovna v prvním čtení podpořila náš vládní návrh na zvýšení rodičovského příspěvku z 220.000 na 300.000 korun. Jak víte, budou na něj mít nárok rodiny s dětmi do 4 let, které ještě v lednu 2020 budou příspěvek pobírat.

A taky jsme ve sněmovně schválili náš vládní návrh na navýšení důchodů. Takže od příštího roku v průměru o dalších 900 korun měsíčně víc. Platí, co jsem slíbil, průměrný důchod v roce 2021 bude 15.000 korun.

Další skvělá věc. Tenhle týden se do Poslanecké sněmovny dostala legislativa, která umožní zavést bankID. Takže pro přístup do Portálu občana a dalších služeb státu už nebudete potřebovat občanku ani datovou schránku. Stačí se přihlásit údaji, které normálně používáte ve vaší bance. Je to velký krok k digitalizaci státní správy a já děkuju našemu vládnímu zmocněnci Vladimíru Dzurillovi, našim poslancům i Bankovní asociaci, bankám a ICT Unii za jejich podporu a práci.

Ve sněmovně ale nebyla jen práce, ale taky CIMBÁLOVKA. Naši poslanci Milan Hnilička a Petr Sadovský totiž slavili narozeniny, Petr dokonce padesátku, takže jsme se večer potkali dole na čtyřce a pořádně to oslavili. Moravské víno, muzika, zahrál i poslanec Miloslav Janulík, tentokrát naštěstí ne na stole. Každopádně bylo to moc fajn, povídali jsme si o tom, kam kdo pojede na dovolenou, ale taky samozřejmě o práci. Třeba o tom, jak se nám podařilo protlačit sněmovnou vznik Národní sportovní agentury, s kterou přišel právě jeden z oslavenců Milan Hnilička.

Tybrďo, to jsem se zas rozepsal. Ještě vám chci napsat trochu obšírněji jednu věc a pak už pojedem zkratkou.

Byl jsem na egyptském velvyslanectví u příležitosti Národního dne Egyptské arabské republiky. V projevu jsem vyzdvihl naši egyptologii. Naši vědci patří ke světové špičce. Shodou okolností slaví letos Český egyptologický ústav sto let od zahájení egyptologických přednášek na Univerzitě Karlově a šedesát let od svého založení v Egyptě.

I díky našim vědcům byla zachráněna spousta památek světového významu. Objevili třeba královské komplexy panovníka Raneferefa a královny matky Chentkaus II. Taky dokumentují památky pomocí 3D skenování, satelitním snímkování, objevili jedny z prvních osídlení raných křesťanů, které zanikly v důsledku klimatické změny. Pracují taky v Súdánu. A co je zajímavé, z archeologie se i díky práci českých egyptologů stává strategický obor analyzující vývoj civilizací.

Moc se těším, že práci našich špičkových vědců příští rok představí výstava organizovaná ve spolupráci s Národním muzeem v Praze. Bude věnovaná jejich světovým objevům v Abúsíru a velkoryse ji podpoří naše česká i egyptská vláda. O výstavě jsem mluvil s egyptským prezidentem panem Abd al-Fattáh as-Sísím a doufám, že ji přijde v červnu 2020 slavnostně otevřít.

Byl jsem i na recepci francouzského velvyslanectví, fotky jste určitě viděli, slavili jsme nejdůležitější francouzský svátek Le 14 Juillet, Dobytí Bastily a taky jsme si připomněli 100. výročí česko-francouzských diplomatických vztahů. Francie je pro nás moc důležitý partner, v obchodních vztazích, ale máme i spoustu společných kulturních, výzkumných a vzdělávacích projektů, třeba naše české firmy vyrábějí klíčové díly pro raketu Arianne. Spolupracujeme dokonce i v obraně. Teď společně realizujeme výrobu unikátního obrněného vozidla TITUS, které dokáže ochránit až 12 vojáků nebo policistů před střelbou a výbuchy a pozor, bude jezdit na podvozku TATRA! Armáda ČR vyrobí 62 takových vozidel za 6 mld. Kč.

Taky chceme společně s Francií už konečně rozjet stavbu vysokorychlostních vlaků, takové TGV mezi Prahou, Vídní a Berlínem, to je už dlouho můj sen. Naše školy si s francouzskými vyměňují studenty a dokonce i my na Úřadu vlády si občas vyměňujeme úředníky, aby se vzájemně něco naučili. Do budoucna má tahle země pro nás velký potenciál. Takže se musíme pečlivě starat o to, aby všechno fungovalo a aby naše firmy a naši lidi měli vždycky ve Francii dveře otevřené. Já na tom třeba pracuju skoro na každé Evropské radě, kde sedím vedle Emmanuela Macrona, takže k tomu máme spoustu příležitostí.

Tak a teď už v heslech. Koukněte jako vždycky, co dala přes týden na Facebook Alena Schillerová. Má tam nálož informací. Třeba o rekonstrukci hotelu Thermal. Karlovy Vary si zaslouží konečně funkční a modernizovanou dominantu města.

Potkal jsem se s náměstkem ministerstva zahraničních věcí USA Davidem Halem. Byl jsem na výstavě Nezlomní, kterou mě provedla skvělá Zuzana Brikcius. Kdyby bylo na mně, hned bych ji navrhnul na ministryni kultury. I z téhle akce jsem dal plno fotek, snad vás nalákají, abyste do Obecního domu zašli taky.

Mějte se fajn.