Čau lidi, teď právě jsme si zaházeli na koš s tímhle pánem. Asi ho znáte. Jestli ne, tak vás rád seznámím. Milan Hnilička. Máme pro vás teď fakt super zprávu. Milan je náš vládní zmocněnec pro sport a má hotovou novelu zákona. Když projde, tak skoro přesně za rok konečně spouštíme Národní sportovní agenturu! Přes ní půjdou všechny státní peníze na sport. A protože jich naše vláda dává čím dál víc, bude agentura přísně kontrolovat, jestli se opravdu dostávají tam, kam mají: k dětem, amatérským sportovcům, ale i k reprezentantům. Ne k lobbistům, jako za minulých vlád, kdy se o dotačních penězích vyjednávalo na hotelových barech a v pronajatých bytech.

Agentura bude podporovat boj proti dopingu, propagovat jednotlivé sporty a koordinovat všechna sportovní centra, která spadají pod školství, obranu nebo vnitro. Strašně důležitý bude on-line rejstřík sportovních organizací, sportovců, trenérů a zařízení. Konečně budeme vědět přesně, kolik skutečně máme aktivních sportovců, kde co chybí nebo naopak není využité. Takže agentura bude takový centrální mozek co se týče státní podpory sportu. Ten doteď zoufale chyběl a bez něj se sport u nás nemohl rozvíjet naplno.

Agentura bude taky spolupracovat s ministerstvem pro místní rozvoj, protože to rozhoduje o čem? No samozřejmě o investicích. Do hal, drah, areálů a tělocvičen. Letos mají třeba připravených 600 milionů na sportoviště v menších obcích. Ať má každý možnost sportovat. Bez ohledu na to, kde žije a kolik mu je.

Dokonce i poslanci opozice říkají, že je to dobrá věc. Takže věřím, že to Milan protlačí a že nakonec i ta opozice pro to při hlasování v parlamentu zvedne ruku. Vždyť jde o zdraví našich dětí a taky abychom v podpoře sportu srovnali to manko, které máme vůči vyspělým zemím.

Když už jsme u toho sportování v každé obci a každém věku, byl jsem na mezinárodních hrách seniorů v Olomouci. Už to pořádali potřetí. A bylo to skvělé. Nejmladším tam bylo šedesát let. To byla taková kategorie mladší žáci, protože jsem narazil i na vypracované atlety 80+. Respekt. Když to člověk vidí, tak fakt nemá žádnou výmluvu, proč nesportovat. Ti lidi byli častokrát v lepší kondici než generace vnoučat se zkřivenými zády nad tabletem. A jsme znova u podpory sportu, hlavně dětí, kterou naše vláda rozjíždí ve velkém.

Na akci jsem přijel schválně bez ohlášení, náš hejtman Laďa Okleštěk to chtěl udělat jako překvapení. A povedlo se. I stará garda ví, co jsou to selfíčka. Udělali jsme si jich nespočet. Fotily se se mnou i celá družstva, podepisoval jsem knížky, kterých zmizelo za pár hodin určitě dvě stovky. Nakonec jsme s hejtmanem předali ceny vítězům a povídali si.

Tolik pozitivní energie! Políbil jsem snad čtyřicet důchodkyň.

Upozornil jsem všechny, že na akci rozhodně patřím, protože jsem taky důchodce. Dozvěděl jsem se to na začátku listopadu od redaktora Blesku. Výměr důchodu jsem ještě nedostal, tak jsem zvědavý, kolik mi dají. No a to bylo taky hlavní téma, které jsme pak u stolu probírali. Důchody. Jsou strašně nevyrovnané. Jedna paní mi třeba povídá, že makala celý život, vychovala dvě děti a teď bere devět tisíc. Jiná zase, že jí chodí sedmnáct a nemůže si stěžovat. Holt jsme zdědili nedokonalý systém z minulosti. Hlavně u důchodkyň musíme ty křivdy narovnat. Důchodová reforma je jedna z priorit naší vlády. Průběžně vám píšu, jak zvyšujeme základní výměru a jak jsme razantně přidali seniorům nad 85 let. Plus samozřejmě ta sleva na jízdném na vlaky a autobusy. Však víte.

Forever Young, Být stále mlád, Für immer jung. Tyhle hity pochopíte, když vás parta seniorů vytáhne k tanci. Některé týmy měly na posilněnou i slivovici. Já jsem se z reje horké letní noci dokázal vyprostit kolem půl jedenácté v noci, ale sporťáci v nejlepších letech jeli až do hluboké půlnoci. Loučili jsme se srdečně, bylo to hrozně milé. V každém případě jsem si to užil víc než Colours of Ostrava.

A taky bylo super, že kromě českých reprezentantů přijely týmy z Polska, Maďarska, Slovenska, takže se z toho vlastně stala akce Visegrádské čtyřky. Ono se z té V4 stala docela etablovaná značka, co jsme začali společně v Evropě prosazovat naše zájmy. Řekl jsem to i v rozhovoru pro Financial Times, který se mnou přijel udělat pan redaktor James Shotter.

Je vidět, že zahraniční novináři vychází z informací, které najdou v našich médiích. Takže se člověk musí vždycky nejdřív popasovat s nějakou představou, co si o něm udělali. Ale zase musím ocenit, že James byl opravdu kultivovaný a příjemný. Mohl jsem aspoň spoustu věcí uvést na pravou míru pro zahraniční čtenáře.

Samozřejmě hned ze začátku padla otázka na sestavování vlády. James se ptal, jestli jsem po volbách čekal, že to bude trvat 9 měsíců. Opravil jsem ho, že to trvalo šest a půl. Kdybychom měli většinový systém, tak je vláda HNED. S brutální roztříštěností stran mají problém skoro v celé Evropě. Připomenul jsem mu Belgii, kde čekali na vládu 541 dní. Dokonce se tehdy mluvilo o tom, že se Belgie rozpadne na holandsky mluvící sever a frankofonní jih. Víte, že i v Německu měli se sestavováním vlády dost těžkej problém.

I když se to nedaří častokrát na národní úrovni, tak se snažíme, abychom aspoň v rámci V4 vystupovali jednotně. Řekl jsem panu redaktorovi, že nejsme nějaká nepřátelská pátá kolona v Evropské unii, ale plnohodnotný partner, který o každém problému diskutuje a argumentuje. A kterému jde hlavně o dobro Evropy jako celku. Právě proto jsme kritičtí. Chceme Evropu silnější. Aby společně chránila svoje hranice a svoje lidi. Aby společně bojovala proti kybernetickým hrozbám. Společně jednala s USA, které se snaží zavádět nová cla a hrozí obchodní válkou. Kdybychom tohoto společného ducha měli před rokem a půl, tak jsme hned po zvolení prezidenta Trumpa udělali setkání EU + USA + Rusko a začali bychom řešit krizi v Sýrii, aby se uprchlíci mohli vrátit domů. Místo toho jsme se ale hádali o nesmyslných kvótách a navzájem se chtěli žalovat.

Čili jsme hodně mluvili i o migrační krizi. O záchytných bodech mimo Evropu, o tom, že musíme jasně vymezit hranice Evropy, zahrnout do nich i západní Balkán a udělat tak z mořského pobřeží přirozenou a jasnou hranici, v rámci které se budeme rozvíjet, spolupracovat, ale kterou budeme chránit. Bavili jsme se i o evropském rozpočtu, národních pravomocích, Schengenu, Eurozóně.

Řekl jsem jasně, že vícerychlostní Evropa je nesmysl. Měli bychom budovat Evropu jako jeden celek. Proto máme řešit spíš to, jak do Schengenu dostat všechny země na našem kontinentu. A znovu jsem zopakoval, že pokud tu rychlost budeme měřit mírou zadlužení, výběrem daní a celkově růstem, tak právě naše Česká republika je rychlejší, než spousta jiných států Unie.

Těch témat bylo hrozně moc, s panem redaktorem jsme přetáhli a rozhovor trval nakonec bohatě přes hodinu. Bylo to příjemné, James mě dokonce pochválil za angličtinu. Výcuc článku, který z toho vznikl, jsem vám dával sem na Facebook. Pro ty, kdo jste ještě nečetli, hážu znovu v angličtině i češtině do komentářů.

Když jsme ještě u toho problému migrace, asi jste zaznamenali, že mi poslal dopis italský premiér Giuseppe Conte, ať se potkáme v Římě a pořádně si to vyříkáme. Ono to vypadá, že teď jde jen o těch 450 migrantů z lodě, kterou nedávno zachytili na moři. Ale pokud bychom přistoupili na jejich přerozdělení, byl by to precedens, který by motivoval pašeráky k dalšímu byznysu. Oni sledují, co děláme. Nemůžeme podporovat, aby vysílali další a další lodě. Mluvil jsem o tom i v senátu a nabídl panu premiérovi Contemu schůzku 30. července. On teď bohužel nemá čas, protože je na cestách, takže předpokládám, že se potkáme koncem srpna. Doufám, že náš postoj pochopí, i když vím, že vnitropolitická situace v Itálii je složitá. S našimi partnery v EU jsme solidární. Pomáháme finančně a jsme ochotní vyslat i naše bezpečnostní složky, pokud nás o to ostatní státy požádají. Tak jako jsme pomohli třeba Maďarsku v době největší krize.

Ještě co se týče mezinárodních věcí, tak do Prahy přijel pan José Ángel Gurría, generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Přišel nám představit Hospodářský přehled pro ČR. To je taková zpráva, kterou OECD pravidelně vydává pro každou zem a pak jeho zástupci vždycky přijdou konzultovat, co je potřeba zlepšit a jaké navrhují řešení různých problémů. Já jsem k sobě vzal Adama Vojtěcha a Richarda Brabce, protože to bylo hodně zaměřené na zdravotnictví a životní prostředí.

Ukázal jsem z terasy Hrzánského paláce panu Gurríovi Prahu. Byl nadšený. Jako všichni, kdo se můžou pokochat pohledem na Staré město a Vltavu. Jinak samozřejmě ty věci, které byly v jejich zprávě, pro nás nejsou nijak nové. Naše hospodářství hodnotí velice příznivě. Zároveň ale varují, že nedostatek pracovních míst ohrožuje růst. Rekordně nízká nezaměstnanost zní totiž fajn, ale naše firmy se nemají bez dalších lidí jak rozvíjet. O tom jsme si hodně povídali. Speciálně třeba o situaci žen s malými dětmi. Vemte si, že třeba ze všech, kteří na výšce absolvovali matematiku a přírodní vědy, jsou 59,6 procent ženy. U zdravotnictví a sociálních služeb to je dokonce 83,5 procent. No a samozřejmě když přijde mateřství, vypadávají tyhle extrémně důležité odbornice z pracovního trhu. Častokrát na tři, pět let. My jsme dali do našeho vládního programu zlepšení, která pomůžou hlavně ženám co nejlíp skloubit práci a rodinu: třeba vytvoříme flexibilní úvazky v rámci celé státní správy nebo začleníme sdílené pracovní místa do zákoníku práce.

Rozepsal bych se tady o vládních věcech, ale koukám, že už jsem zas na čtvrté stránce, tak to budu trochu krotit. Že jsme třeba schválili programy na podporu vinohradnictví a vinařství jsem vám už psal. V týdnu jsem se taky rozloučil s čínskou velvyslankyní, paní Ma Kche-čching. Dal jsem ji velkou kytici a znovu jsme si zopakovali, že musíme zapracovat na tom, aby Čína víc otevřela dveře našim firmám. Taky jsme se shodli, že obchodní válka, která teď doutná mezi USA, Čínou a Evropou je špatná pro všechny.

A Morava! Zažil jsem tu pracovní věci i super relax.

Hodně jsem vám v týdnu psal o Telči. Teď začne rekonstrukce státních zámků Telč a Uherčice za 320 milionů. Nebudu se opakovat o tom, jak důležité je mít naše národní kulturní bohatství v prvotřídní kondici. A k tomu podporovat místní rodinné firmy, hotely, restaurace. Ať mají turisté motivaci zůstat přes noc, poznávat víc naši zemi. Jsme jedna z nejbezpečnějších, nejklidnějších a zároveň nejkrásnějších na světě. Počtem památek a kouzelných zákoutí jsme unikátní, takže můžeme být zemí zaslíbenou nejen pro turisty, ale i filmové a televizní štáby z celého světa. Děláme na tom ve spolupráci s kolegy z ministerstva pro místní rozvoj, financí a kultury. Je to součást našeho velkého investičního plánu.

No a pak začaly v nedalekých Holašovicích Selské slavnosti. Strávil jsem na nich šest hodin. Bylo brutální vedro, hned jsem sundával kravatu. Ale jinak dokonalá akce. Přijel jsem na pozvání pana starosty Jana Jílka, takže mu ještě jednou děkuju. Holašovice jsou krásná historická obec. Na slavnostech se předvedli různí mistři a umělci. Řezbáři, kováři, já se zastavil taky u bylinkáře a dal mi ženšen. Prý mě postaví na nohy a udrží v chodu. A Monice poslal rýmovník. Kromě rýmy prý zahání i komáry, tak uvidíme.

A samozřejmě zase spousta focení, povídání, ochutnal jsem vynikající domácí koláčky. Atmosféra na jedničku.

Taky jsem se hrozně těšil na Colours of Ostrava. Jako každý rok. Bohužel tentokrát nevyšlo počasí a většinu času jsem byl pod střechou. Využil jsem to na schůzky. A taky si dal zmrzlinu a taky palačinku s nutelou, tvarohem a jahodama. Já vím, já vím, totální sabotáž na dietu. Ale kdybyste ji viděli. V mezerách mezi deštěm jsem si proběhl všechny pódia. Zašel jsem i na techno, i když ho teda vůbec nechápu. Jeden kluk mi tam předváděl, jak mám tancovat, ale myslím teda, že jsem do tohohle stylu ještě nedorostl.

Včera jsem myslel, že skočím na Kryštof Kemp do Mikulova, ale jednání v Lánech u pana prezidenta se protáhlo, tak jsem šel dělat poštu. A teď už sedím tady a jdu na vaše otázky. Pak přijde paní starostka České obce sokolské Hana Moučková. Chci totiž podporovat sokoly i do budoucna.

Mějte se fajn.