Čau lidi. Vlezete na koupaliště, do dětského koutku, do Alberta, dokonce i do zoo a slyšíte mluvit lidi, že už je toho moc. Že už se jim z té nenávisti všude okolo zvedá žaludek. Už si kvůli tomu ani nechtějí zapnout televizi nebo přečíst noviny. A je jedno, jestli mi fandí nebo ne. Nikomu z nich se nedivím.

Tenhle týden řečníci na Václaváku vyzvali k dialogu, aby hned nato začali provolávat, že “Babiš je h*jzl” a sklidili za to obrovský potlesk. Musely to poslouchat i děti. Potlesk dostala i nějaká paní, co mávala na tribuně chlebem, který “není z Penamu.” Pak řval celý Václavák, že chce demisi. Demisi premiéra. Tím pádem celé vlády.

Přijde vám to ještě normální?

Novináři se mě ptají, jak to zvládám, s tím vším, co se teď kolem děje. Já mám energie spoustu. V krizi jsem nejvýkonnější. Řekl jsem novináři ze sobotního Práva, ať si se mnou zkusí strávit jeden pracovní den, a když neskončí na JIPce, tak se pak můžeme bavit. Moje ochranka by mohla vyprávět. Jsem v pohodě a jedu stále 15 až 18 hodin denně, často i víkendy. Jako vždycky makám a učím se nové věci.

Proto budu psát tohle svoje týdenní hlášení jako vždycky. Plné faktů, jak pracuju pro naši zemi. Zase vás čeká několik stran informací, jak se hýbe Česká republika kupředu. Bez negace, které je tolik, že se k ní odmítám přidávat.

TAKŽE:

Přišli za mnou a ministryní spravedlnosti paní Marií Benešovou zástupci Rekonstrukce státu. To je ta organizace, se kterou jsme společně prosadili třeba skvělý a nutný zákon o registru smluv. V době, kdy se s nimi většina politiků vůbec nechtěla bavit a ti, kteří je podporovali, neměli absolutně sílu jim pomoct, jsme my zákon zvedli a protlačili ho sněmovnou. Myslím, že můžu říct, že to bylo na krev. I naši partneři v bývalé koaliční vládě říkali na veřejnosti, že to podporují, ale za zavřenými dveřmi na koaliční radě byli proti.

Bez nás by tenhle zákon nikdy nebyl a teď díky němu musí stát informovat občany, jaké uzavírá kontrakty a všichni tak máme kontrolu, jak hospodaří s našimi penězi. Jasně, že se to spoustě politiků nelíbilo, a dokonce senátoři ještě poté, co jsme ho schválili, navrhovali úplné zrušení nebo se ho snažili aspoň osekat. Díky němu jsme ale zařízli spoustu spekulací a kšeftů.

Teď za mnou přišla Rekonstrukce státu s tím, o čem jste možná už slyšeli. Říkají tomu “Sedm pojistek pro nezávislost justice”. Z nich jim jde hlavně o tu, která bere vládě možnost odvolat státního zástupce. Prý ji máme schválit ve zrychleném režimu a uklidnit tak dav na Václaváku. Nám ale nejde o to uklidnit za každou cenu několik desítek tisíc lidí, kteří mě aktivně nenávidí.

My totiž chystáme něco mnohem většího. Komplexní vládní novelu, kterou vypracoval pan ministr Jan Kněžínek. Ano, ten, kterého jsem údajně odvolal, abych se vyhnul stíhání. Pan Kněžínek je skvělý právník a vypracoval zákon, který teď převzala nová ministryně spravedlnosti, nenáviděná paní Marie Benešová, a předjednává mu podporu. Bude řešit komplexně problematiku soustavy státního zastupitelství. Tak, jak to má být.

V druhé polovině června jde zákon na vládu a když to nikdo nebude zdržovat, vstoupí novela v platnost stejně rychle, jako kdybychom tlačili poslanecký návrh ve zrychleném režimu. A znovu opakuju, bude to komplexní novela.

Se zástupci Rekonstrukce se dobře známe, seděli jsme s nimi skoro dvě hodiny, já osobně u toho byl tři čtvrtě hodiny, jak mi čas dovolil. Paní ministryně Benešová s nimi procházela bod po bodu a v ničem si zásadně neodporujeme. Souhlasíme se všemi body. Byla to velmi konstruktivní schůzka, i když jistě, těžká pro obě strany. Jako vždycky. Rekonstrukce státu je náročný partner. Jasně, někdy obě strany zvyšovaly hlas. A já chci říct, že jsem rád, že nám chtějí radit a pomáhat. I když na kamery museli říct, že to je “jen začátek rozhovoru” a že jejich požadavky nebyly splněny. Pozvali jsme je na další schůzku co nejdřív to šlo. Pokud Rekonstrukce potvrdí termín, uvidíme se zase 19. června.

A ještě, než přejdu na další téma, mám pro všechny hejtry jedno P.S.:

Pana státního zástupce Pavla Zemana jsem mohl vyměnit už dávno, kdybych to měl v úmyslu. Neudělal jsem to. Já jedu podle pravidel. Pracujeme jako normálně a schvalujeme zákony prospěšné pro naši zemi.

A teď téma, které trápí mnohem víc lidí, a které řešíme od našeho vstupu do vlády.

Jo. Exekuce.

Já a náš expert na práva spotřebitelů Patrik Nacher jsme se potkali se zástupci exekutorů, abychom probrali náš plán, jak celý systém dál polidštit. O našich dosavadních opatřeních, kterými bojujeme za práva lidí, jsem vám napsal už plno hlášení. Kdybych to měl teď a tady zopakovat, tak nepíšu o ničem jiném. Takže to dávám pro připomenutí do komentáře.

Ať si to přečtou hlavně ti, kteří nás obviňují, že někomu bereme náměty. My na rozdíl od nich pro lidi makáme, nemluvíme o tom.

Děláme všechno proto, aby někteří exekutoři přestali mít pokušení brát svoji práci jako tvrdý byznys. Takovým musíme jasně vymezit hranice a vrátit je do reality, že jejich úkolem je pouze vykonávat spravedlnost. Efektivně, ale lidsky.

Takže zavádíme princip tzv. sněhulák, který řeší vícečetné exekuce. Nešťastníci, kteří na sebe nabalují další a další exekuce budou komunikovat s jedním jím přiděleným exekutorem, který řešil tu první exekuci, ne že třeba pět exekucí vymáhá pět různých exekutorů, kteří na tom společně s právnickými kancelářemi vydělávají. Náš cíl je uspokojit věřitele, ale zbytečně nezruinovat dlužníky.

S prezidentem exekutorské komory a dalšími zástupci jednáme o dalším principu. Takzvané teritorialitě. To znamená, že každý exekutor bude moct působit pouze ve svém regionu, a ne že se bude předhánět s ostatními exekutory a snažit se na sebe nabalit co nejvíc “kšeftů.” Tím odstraníme i nebezpečí korupce, kdy se mezi sebou podmazávají exekutoři a právní kanceláře. A člověk, který do exekuce spadl, konečně přestane honit exekutora po celé republice v zoufalé snaze ukončit šílený kolotoč penále, na kterém doteď exekutoři rádi vydělávají.

Výhod teritoriality je spousta, včetně snížení počtu zbytečných exekucí a snadnějšího dohledu soudu nad exekutorem. Na druhou stranu ale odmítáme návrh, který myslí akorát na dlužníky, ale ne na práva věřitelů. Může se totiž stát, že dlužníkovi je přidělený exekutor, který z nějakého důvodu nekoná. A pak je věřitel nahraný. Musí být nějaká možnost, aby případ převzal jiný exekutor, ne aby případ blokoval někdo, kdo je určený jen na základě místa bydliště.

Sněhulák a teritorialita jsou dva principy, které jsou v jádru správné, musíme z nich ale vytáhnout to nejlepší, správně je propojit a udělat takový zákon, který zabrání vykořisťování dlužníků a zároveň ochrání věřitele. Ministerstvo spravedlnosti na něm maká.

Viděli jste video z oslav 75. výročí Dne D neboli Operace Overlord? Vydali jsme ho včera. V anglickém přístavu Portsmouth jsme si připomněli tuhle masivní akci, kterou začalo osvobozování Evropy za druhé světové války a které se zúčastnili i naši letci. V československých perutích Royal Air Force jich sloužilo 2500 a hráli klíčovou roli i v Bitvě o Británii, 500 z nich bohužel za svobodu a demokracii padlo.

Během oslav byla sice zima a vítr, ale i tak to byl úžasný zážitek. Vojenská přehlídka, akrobati z Red Arrows, příběhy lidí, kteří se operace zúčastnili. Ceremoniálu se zúčastnilo i několik válečných veteránů a britská královna Alžběta II. Mimochodem, její 93. narozeniny jsme v pondělí slavili na britské ambasádě.

Měl jsem i možnost si popovídat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. O tom jsem vám psal už v týdnu. Dál jsem mluvil s kanadským premiérem Justinem Trudeau, německou kancléřkou Angelou Merkelovou nebo francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Dále tam byli premiéři Polska, Beneluxu, Austrálie a prezident Nového Zélandu. Slovensko zastupoval místopředseda vlády. Byl jsem velice hrdý na naši historii, na to, že naši letci se zúčastnili této klíčové operace proti nacistickému Německu a následně poražení hitlerovského fašismu.

Hlavní téma neformálních hovorů s premiéry bylo obsazení postů po evropských volbách. Všichni jsme podepsali společnou deklaraci stvrzující naši zodpovědnost, aby se hrůzy druhé světové války nikdy neopakovaly. Pak jsem ještě navštívil hřbitov v Chichesteru, kde jsem uctil památku obětí války a položil věnec k hrobům sedmi československých letců.

A teď velká gratulace Aleně Schillerové. Časopis Forbes Česko ji vyhlásil 3. nejvlivnější ženou Česka. Už podruhé. Moc si jí za její práci vážím. Děkuju Vám, paní ministryně. Moc si vážím Vaší práce a obdivuju Váš klid při mediálních vystoupeních a projevech ve sněmovně, mám se od Vás co učit. Nejde jen o to, že dohlížíte na rozpočet naší země 1,6 bilionu korun, ale neustále pracujete na tom, aby se naše finance zlepšily.

Paní ministryně udělala druhý nejlepší výsledek státního rozpočtu v novodobých dějinách, když se jí minulý rok podařilo dosáhnout přebytek 2,9 miliardy korun.

Máme jedny z nejlepších veřejných financí v Evropě, co se týče přebytku i snižování státního dluhu. Alena Schillerová dotáhla EET a protlačila ji navzdory nesmyslným obstrukcím a podrazům opozice sněmovnou. Připravila spoustu důležitých zákonů, které usnadňují lidem každodenní život. Třeba směnárenskou novelu. Dotáhla řešení hazardu, takže jsme se s konečnou platností zbavili nálepky kasino Evropy.

Alena Schillerová připravila celkový balíček o daních, digitální daň, o které Bloomberg napsal, že Češi ukázali světu, jak zdanit internetové giganty. Připravuje projekt Moje daně, díky kterému si každý vyplní daňové přiznání z pohodlí obýváku. K tomu už má hotovou legislativu a teď se řeší IT. Usnadňuje život podnikatelům tím, že jim třeba snižuje úroky z prodlení, nebo že se bude vracet nesporná část nadměrného odpočtu a zjednoduší se kontrolní postupy a odstraní byrokracie.

A hlavně připravuje paušální daň, která bude znamenat revoluční zjednodušení pro živnostníky. Kdo se pro ni rozhodne, nebude už podávat daňové přiznání, ale bude platit každý měsíc najednou sociální, zdravotní a daň, a nikdy ho nebude otravovat kontrola. Díky Aleně máme i novelu zákona o místních poplatcích, která řeší Airbnb a další poskytovatele sdílené ekonomiky. S Uber jsme podepsali memorandum, ve kterém se zavázali, že budou mít dobrovolně EET a budou poskytovat data finanční správě, aby byli kontrolovatelní.

Paní ministryně taky čistí státní úřady od černých duší neboli neobsazených pracovních míst, na které ale chodí ze státního rozpočtu peníze. Začala s tím vloni a letos poslala do legislativního procesu novelu rozpočtových pravidel, kde bude zakotveno vázání peněz až na obsazení místa jednou pro vždy. Příští rok zruší 5700 černých duší a použité peníze použijeme na zvýšení platů skutečných pracovníků. Třeba učitelů nebo policistů.

No prostě, mohl bych mluvit o tom, jak Alena Schillerová maká, klidně celé tohle hlášení. Tak už toho radši nechám.

Gratuluju i Tünde Bartha, šéfce kabinetu pověřené řízením Úřadu vlády, které věnoval Forbes monumentální dvoustranu. Tünde je moje pravá ruka a trávíme spolu skoro celý pracovní den. Už čtyři roky. Takže pokud chcete vidět, jak to u nás vypadá a jaké je to se mnou dělat ve všední dny i o víkendech, určitě si Forbes kupte. Už jen to, že Tünde se mnou dokáže držet krok a ještě ji zbývá energie se se mnou hádat, vám napoví, jak je to ostrá ženská. A moc se jí omlouvám, protože když něco nefunguje, jsem na ní zlej Ale mám ji rád a ona ví, že jsem z jiné planety.

Mimochodem, v té rubrice Power Room, kde o Tünde píšou, ukazuje Forbes vždycky luxusní kanceláře důležitých lidí. Tünde má malou kancelářičku, ve které je málokdy. Většinu času sedí hned vedle mě na sekretariátu nebo na schůzkách.

Pojďme dál. Tenhle týden byl pro mě velký zážitek setkání s ministryní zahraničí a státní tajemnicí Myanmaru paní Aun Schan Su Ťij. U nich to de facto znamená pozici premiérky. Paní Su Ťij je světová celebrita. V roce 1991 dostala na návrh Václava Havla Nobelovu cenu míru. Její osud vzbuzuje velký respekt a musím říct, že na mě její noblesa velmi zapůsobila. Je v úžasné formě, jedná pohotově, vtipně a je vidět, že má Českou republiku moc ráda.

Přijal jsem jí a její vládní činitele s vicepremiérem Karlem Havlíčkem ve Strakově akademii a projednali jsme řadu oblastí spolupráce. S velkým zaujetím mluvila o kvalitě našeho vzdělávacího systému, pochválila naší inovační strategii The Country For The Future a nabídla podporu našich podnikatelů v jejich víc jak padesátimilionové zemi. Na místě jsme se dohodli, že na podzim vypravíme do Myanmaru velkou podnikatelskou delegaci, osobně udělám maximum, abych se taky zúčastnil. Druhý den jsme představili paní Su Ťij i našim podnikatelům, se kterými jsme uspořádali v nabitém velkém sále Ministerstva zahraničí byznys konferenci.

Týden jsem měl tak narvaný, že jsem nakonec nestačil dorazit na Setkání lídrů průmyslu a exportu do Betlémské kaple. Mrzí mě to, chtěli jsme tam s ministrem Havlíčkem představit první vizi nové hospodářské strategie České republiky, která by nás měla posunout do roku 2030 mezi světovou elitu. Karel Havlíček to vzal nakonec za nás oba a podle ohlasů to vypadá, že těch několik set kapitánů českého byznysu, kteří se akce zúčastnili, jsou z naší hospodářské vize nadšení.

Takže se pouštíme do dalšího velkého díla a po mezinárodním úspěchu české inovační strategie budeme v dalších měsících připravovat konkrétní kroky, které budou muset naše ministerstva v dalších deseti letech udělat, abychom se dostali tam, kam jsme kdysi patřili. Mezi hospodářské lídry.

Jsme automobilová velmoc. Nejenže automobilový sektor tvoří čtvrtinu našeho průmyslu, ale ve výrobě aut na hlavu jsme světová jednička. Bylo mi proto velkou ctí, že jsem mohl ve Španělském sále vystoupit na slavnostním galavečeru třiceti let Sdružení automobilového průmyslu.

Sešli se tu všichni nejvýznamnější činitelé z české automobilové branže, potkal jsme se i s lidmi, které jsem řadu let neviděl, byl to parádní večer, s řadou zahraničních hostů a já byl hrdý, když jsem viděl, jaký respekt naši manažeři v této branži ve světě mají.

I když jsem byl ve svém projevu pozitivní, protože ekonomická výkonnost tohoto odvětví je mimořádně dobrá, neodpustil jsem si pochyby vůči plánům evropských automobilových producentů. Pod ekologickým nátlakem začínáme být podle mě až příliš nadšení elektrickými auty. I já jim sice fandím, ale varuji před dopady, které zatím nikdo neumí přesně změřit. Nestaneme se závislými na bateriích z Číny? Nezničíme si nejsilnější pilíř našeho průmyslu? Nebudeme pouhou montovnou asijských dodavatelů? Domýšlí Evropa, jak budeme skladovat baterie? A zvládneme všechno ve vazbě na naše energetické zdroje elektřiny? Je tam prostě celá řada otázek, a proto budeme s místopředsedou vlády Havlíčkem v této oblasti velmi aktivní, budeme se potkávat se všemi klíčovými firmami a budeme chtít slyšet, jak se nové trendy dotknou pracovního trhu, naší průmyslové nezávislosti a naší přidané hodnoty.

Tenhle týden byla i konference Soukromé financování veřejné infrastruktury. To je velké téma, však už to znáte z mých předchozích hlášení. Hledáme co nejvíc zdrojů a způsobů, jak financovat opravy a stavby dálnic, silnic, obchvatů. Přišlo asi 70 zástupců veřejné i soukromé sféry. Karel Havlíček a ministryně pro místní rozvoj paní Klára Dostálová představili aktuální informace ze zmapovaných investic v Národním investičním plánu.

Evropská komise vydává pravidelné zprávy o jednotlivých zemích, ve kterých píše, co je potřeba zlepšovat. A poprvé v historii tenhle její Country report o České republice neobsahoval to, čemu se říká “negativní priority” neboli upozornění na věci, které se z rozpočtu EU nebudou financovat. NAOPAK nás Komise pochválila za konkrétní projekty, třeba místní komunikace nebo infrastrukturu pro seniory.

Dál jsme se na konferenci bavili o důležitosti využití PPP projektů, tedy spolupráci státu a soukromníků při výstavbě veřejné infrastruktury v Česku, protože jak bohatneme, musíme se smiřovat s tím, že bude dostávat míň peněz z EU.

Mimo jiné i proto řešíme Národní rozvojový fond. A proto pořád opakuju, že je potřeba, abychom měli svobodu si určit, na co peníze z Evropské unie můžeme použít. Nejen my jako vláda, ale i kraje, města a obce. Národní investiční plán je v tom klíčový.

Mezi největší potřeby krajů patří investice do silnic a obchvatů, zdravotní péče, vzdělání a kultury. Na menších městech jsou zase důležité projekty na zlepšení životního prostředí. Mapování jejich potřeb nám pomůže k co nejpřesnějšímu zacílení investic v rámci budoucího programového období. Bavili jsme se i o změnách zákonů a digitalizaci, díky kterým se urychlí stavební řízení.

Doma ve sněmovně se to zase mlelo. A tentokrát jsem si interpelace opravdu užil. Bylo jasné, že humbuk kolem takzvaného auditu opozice nepropásne a je to pro ně šance, jak dál podněcovat nenávist a šířit lži. Proto jsem hned v úterý na začátku jednání vystoupil se svým projevem. Pokud jste ho neviděli, můžete kouknout na video, je v komentáři.

Následující den bylo zase divadlo na jiné téma. Pokračovali jsme v projednávání EET, respektive dalších stovek pozměňovacích návrhů opozice. Museli jsme je, jak vyžaduje Jednací řád Poslanecké sněmovny, bod po bodu vyslechnout a pak o nich hlasovat, ale aspoň se tím přiblížilo schválení tohoto extrémně důležitého zákona. Píšu vám o něm už několikátý týden, tak se nebudu opakovat.

Není to jen rozšíření EET na další profese, ale i vyjmutí povinnosti evidovat on-line pro nejmenší podnikatele a zároveň tenhle zákon snižuje DPH u služeb s vysokým podílem lidské práce, jako jsou kadeřnice, opraváři deštníků, obuvi a podobně. A taky podporuje restaurace a hospůdky, kterým snižujeme DPH na točené pivo. DPH klesne u celé řady dalších služeb, včetně stravovacích, i na vodné a stočné z 15 na 10 procent.

A v pátek…

KONEČNĚ!

… podařilo se EET schválit. Prošlo to sněmovnou. Jasně, ještě to půjde do Senátu, kde mají opoziční strany většinu, a čekám, že nám to vrátí. Budeme je muset přehlasovat a teprve pak půjde zákon k podpisu prezidentu Miloši Zemanovi. Třetí a čtvrtá vlna EET tak začne platit nejdřív na jaře 2020.

Souhlasím s Alenou Schillerovou, že EET se stala součástí české ekonomiky a nikdo už ji nezruší. Tím jsem si jistý. Byl to krok správným směrem, narovnáváme díky ní podnikatelské prostředí, vybíráme víc na daních a poslední průzkum veřejného mínění dokonce říká, že evidenci podporuje 68 procent obyvatel naší země. Nemůžeme ale zůstat na půl cesty. To říkají i samy podnikatelské svazy a komory, stejně jako podnikatelé.

A ještě hrozně důležitá zpráva. Našli jsme řešení nedostatku peněz v sociálních službách. Krajům pošleme další 2,5 miliardy, z toho 1 miliarda půjde na rostoucí platy pracovníků sociálních služeb a zdravotních sester. Půlmiliardu dá Ministerstvo práce a sociálních věcí ze svých nespotřebovaných výdajů a druhou půlmiliardu dá Ministerstvo financí z vládní rozpočtové rezervy. Další 1,5 miliardy korun na své individuální projekty získají kraje z evropských fondů. Na sociální služby dává naše vláda nejvíc peněz v historii. Přidáváme i na ohrožené děti. Schválně si přečtěte, co o tom píše na Facebooku Alena Schillerová, má tam i graf, dávám do komentáře.

Tak jo, dál.

Přijel za mnou albánský předseda sněmovny pan Gramoz Ruçi. Řekl jsem mu, že může počítat s naší podporou vstupu Albánie do Evropské unie. V červnu budeme na Evropské radě jednat o zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií a já doufám, že se s šéfy dalších států konečně domluvíme a dáme jim zelenou.

Je pro nás strašně důležité, aby celý západní Balkán patřil do EU. Nejen, že se jim tam díky tomu bude líp žít a nebude hrozit žádná další balkánská válka, ale taky jasně ohraničíme Evropskou unii mořem a snáz se nám budou hlídat její hranice.

A fakt milé setkání bylo s Ondřejem Synkem, trojnásobným olympijským medailistou ve veslování. Kompletně se stará o zrekonstruovanou část loděnice v Brandýse nad Labem, kterou jsme spolu nedávno slavnostně otvírali. Od ministerstva školství dostali 3,6 milionu, další peníze od kraje a města. Ondřej za mnou přijel do Prahy a předal mi podepsaný dres, který vydražím pro nadaci. U toho jsme se bavili, že zkusíme hledat možnosti, jak zrekonstruovat i zbylou část jejich zázemí. Ondřej má v klubu asi 100 dětí, trenéry, sám řeší veškerou administrativu. Je super, že to, co se naučil a díky čemu uspěl, svému klubu a českému sportu vrací.

Ještě tady mám zprávu od našeho ministra dopravy Vladimíra Kremlíka. Hlavně pro Pražáky, ale vlastně všechny, kteří cestují vlakem. Rekonstrukce Negrelliho viaduktu v centru metropole viditelně pokročila do druhé půlky. I přes komplikace platí závazek stavařů, že za rok bude hotovo a po kolejích projede první vlak. Je to o měsíc dřív, než se původně počítalo. Na tuhle unikátní stavbu a technickou památku se můžete podívat v sobotu 21. září, kdy se otevře veřejnosti.

Negrelliho viadukt usnadní a urychlí dopravu z centra hlavního města do Kladna s odbočkou na Letiště Václava Havla. Celá trasa má být hotová do roku 2029. Bude elektrizovaná a povede po dvou kolejích, aby umožnila provoz vlaků, jedoucích od pražského Masarykova nádraží na letiště nebo do Kladna, v desetiminutových intervalech.

Zároveň ve zrekonstruovaných obloucích viaduktu vzniknou kavárny, prostor pro výstavy a nejrůznější podniky. Tuhle dříve dost šedivou oblast Karlína celá oprava pozvedne a zlepší život v téhle pražské čtvrti, která sama o sobě roste v kvalitě života raketovým tempem a my tomu touhle rekonstrukcí taky pomůžeme.

Celý včerejšek jsem strávil společně s ministrem Havlíčkem a Tünde na Slovensku. Bratislava v těchto dnech žije byznysem a mladými lidmi, dokonce i prestižní americký časopis Forbes se tam účastnil několikadenního setkání Globsec 2019. Spousta úžasných akcí, workshopů, setkávání úspěšných světových podnikatelů, vědců nebo novinářů s politiky a zajímavými osobnostmi.

S Karlem Havlíčkem jsme tam přijeli hlavně propagovat Česko jako zemi budoucnosti. Setkali jsme se s několika stovkami startupů, zástupci velkých společností, americkými žurnalisty z nejprestižnějších vydavatelství a samozřejmě i premiérem Peterem Pellegrinim. Pojali jsme naši prezentaci Czech Republic: The Country for the Future hodně prestižně a zpětná vazba byla vřelá. Asi jsem je zaujal, když se se mnou fotili z Izraele, Španělska, Austrálie, USA.

Nesmíme se bát ukazovat naši zem jako sebevědomou ekonomiku. A dobrá zpráva na závěr. Máme šanci uspořádat konferenci Forbes pro startupy v Praze! Domluvili jsme to s šéfem amerického Forbesu Randallem Lanem. V Bratislavě bylo 300 lidí a k nám jich má přijet 600!

A cestou domů jsme se s Tünde zastavili v Rusavě u Zlína na svatební veselici kolegy z kabinetu, kde jsme tancovali a zpívali na Haberu a Elán a domů jsme se vrátili až o půlnoci. Dal jsem patnáct panáků, jinak to nešlo. Honzovi a Markétě přeji šťastný život a hodně zdravých a veselých dětí. Ať se jím daří!

A vy se mějte fajn a přeju vám hodně energie do dalšího týdne. Děkuju, že jste se mnou. Dostal jsem plno podpůrných sms a mailů, abych to nevzdával.