Čau lidi, tak pozor. Tohle není normální týdenní hlášení. Tohle je detektivka. Reálná story. Jak vám vždycky říkám, ať si uděláte kafe, tak tohle je na turka. A pořádně silného, kdysi jsme mu říkali "Smrťák".
Úterý večer. Právě skončilo nejdelší jednání v celých dějinách Evropské rady. Trvalo přes 50 hodin. Bojovali jsme o to, kdo bude dalších 5 let sedět na nejvyšších postech Evropské unie. 17 hodin denně. Díky tomu se nám podařilo to vyřešit za 3 dny. A to je zase rekordně krátký čas. Bojovalo se o hrozně moc. O to, jakým směrem se Evropa vydá, jaký vztah budou mít nejvyšší šéfové EU k naší zemi. Proto tak urputná diplomatická řežba. Proto jsem dopředu svolával ostatní premiéry našeho regionu do Budapešti a do Prahy, abychom dojednali společný postup. Dřeli jsme na tom.
S výsledkem jsem spokojený. Co, spokojený. Když si představím, kdo by teď byl kandidát na předsedu Evropské komise, kdybychom se nervali ze všech sil, tak mě fakt až mrazí. Takže jsem šťastný, co se nám povedlo.
Výsledek?
Porazili jsme nesmyslný systém spitzenkandidátů. A sám Jean-Claude Juncker řekl, že byl první a poslední spitzenkandidát v historii EU, tak snad má pravdu. S dohodnutými jmény jsem spokojený. Jsou to zkušení lidi a já věřím, že tihle lidi rozumí nejen Evropě, ale taky tomu, co potřebuje Česká republika a region střední a východní Evropy.
V Bruselu jsem sedl do letadla a doma si konečně dopřál pár hodin tvrdýho spánku. A ráno jsem otevřel noviny. Zajímalo mě, co o našem úspěchu píšou. Někteří komentátoři opět nezklamali. Na jednání v Bruselu nikdo z nich nebyl. Ani nemohl. Dělo se samozřejmě za zavřenými dveřmi, kde jsme byli jen my, 28 premiérů a prezidentů, předseda Evropské rady, předseda Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční politiku. I tak ale měli komentátoři jasno. Předháněli se v hodnoceních a spekulacích.
Jediné, co mě napadlo, když jsem si pročítal ty jejich sloupky, že byli na úplně jiném jednání než já. Nebyli tam a nebyli ani svědky všech těch přípravných jednání V4, vyjednávání s Donaldem Tuskem, kancléřkou Merkelovou, prezidentem Macronem, premiérem Contem a dalšími. To všechno probíhalo jenom mezi námi, premiéry a prezidenty, stejně jako desítky telefonátů a smsek.
Takže, když dovolíte, já vám teď vylíčím, jak to doopravdy bylo. Jak funguje diplomacie v praxi, a jak se mi povedlo spolu s kolegy odvrátit naprostou politickou katastrofu pro naši zemi.
Do Bruselu jsme, stejně jako ostatní premiéři a prezidenti, přiletěli v neděli odpoledne. Všichni jsme jednali v menších kroužcích a s politickými frakcemi, než začala večeře, která měla být v šest, ale nakonec začala až po deváté. My jsme vlastně začali už v pátek večer v Praze, kde jsme s premiéry V4 diskutovali, jak na to půjdeme. O tom jste si už mohli tady přečíst minulý týden.
V pátek jsme se dověděli, že někteří kolegové, kteří byli od čtvrtka na summitu G20 v Ósace, a kterým se v zákulisí začalo říkat „Ósaka Gang“, už domluvili, kdo má všechny nejvyšší funkce obsadit. Bez nás. Zpunktovalo to Německo, Francie, Španělsko a Nizozemí za asistence končícího předsedy Komise a jeho spolupracovníků. Podle nich by bylo nejlepší, aby post předsedy Komise obsadil spitzenkandidát za sociální demokraty Holanďan Frans Timmermans, post předsedy Evropského parlamentu kandidát za evropské lidovce Němec Manfred Weber, post předsedy Evropské Rady měl připadnout Belgii a prezident Evropské centrální banky Francii.
Hned mě napadlo: jeden Němec a dva z Beneluxu a jeden Francouz, to je fakt hodně silný kafe.
Jediná vysoká pozice EU, která v jejich dohodě nebyla obsazená, byl vysoký zástupce Unie pro zahraniční politiku. Tu asi chtěli nechat ostatním zemím, které se jejich tajné domluvy neúčastnily. Vzhledem k tomu, že je to asi nejslabší pozice ze všech pěti, a že je členských států EU celkem 27, když k tomu nepočítáme odcházející Británii, tak nám toho teda fakt moc nenechali.
Ale ještě dřív, než Evropská rada v neděli začala, se ukázalo, že tenhle “ósacký balíček” nemá skoro žádnou podporu. Nejvíc divné bylo, že ani lidovci z něj teda nebyli úplně nadšení. Nikdo moc nechápal, jak a proč to na druhé straně zeměkoule upekli.
My jsme přišli na jednání Evropské rady s jasnými prioritami.
Já byl dlouhodobě PROTI principu spitzenkandidátů a ostatní premiéři V4 jednoznačně taky. A přidali se k nám další. Na jedné lodi s námi byla hlavně Itálie, ale taky Estonsko, Lotyšsko, Malta, Kypr, Irsko, Rumunsko a Bulharsko.
Takže jsme tenhle návrh začali všemožně upravovat, ale Franse Timmermanse jako kandidáta na předsedu Komise se socialisté fakt nechtěli vzdát. Spousta z nás vůbec nechápala, kde se vlastně ten nápad, za každou cenu a na sílu tlačit sociálně demokratického spitzenkandidáta, vzal. Vždyť Evropská rada odmítla princip spitzenkandidátů poprvé už v únoru 2018, a od té doby jsme si řekli ještě mnohokrát, že to EU nepřináší nic dobrého, a že v něm vážně nechceme pokračovat. Znovu jsme si to letos potvrdili na zasedání v rumunském Sibiu i v závěrech z červnové Evropské rady. Ale jak říká můj kolega Viktor Orbán, spitzenkandidát je jako kočka, nemá jeden, ale nejmíň sedm životů, a zkouší to znovu a znovu.
Zpátky k jednání. Musím vám říct, že v neděli to teda moc hladce nešlo. Nejdřív jsme se do půlnoci dohadovali všichni najednou, pak to Donald Tusk utnul a zkoušel nás přemluvit po jednom. Bavili jsme se bilaterálně v menších i větších skupinkách a k jednacímu stolu jsme se vrátili v pondělí ve tři čtvrtě na osm ráno.
Nespali jsme vůbec.
Stále jsme se snažili najít kombinaci jmen, která by byla přijatelná pro všechny nebo aspoň pro naprostou většinu. Jenže mezi jmény se pořád objevovala hlavně ta z ósackého balíčku a premiéři ze sociálně demokratické frakce se odmítali pustit svého spitzenkandidáta na pozici předsedy Komise.
Nedávalo to smysl, vždyť sociální demokraté ani nevyhráli evropské volby. Byli druzí, oproti minulému volebnímu období ztratili 32 křesel a třeba v České republice nezískali ani jednoho poslance. Přesto u mě ČSSD lobovala, abych Franse Timmermanse podpořil, i když v Evropském parlamentu nejsou vůbec zastoupení. Nemohl jsem to udělat, protože jednak zásadně nesouhlasím s principem spitzenkandidátů a jednak konkrétně u pana Timmermanse jsem prostě nedokázal uvěřit, že by mohl posunout Evropu dobrým směrem a že by při tom respektoval a podpořil Českou republiku a celý region střední a východní Evropy.
Já na Evropskou radu nejezdím hájit zájmy ANO, ALDE nebo sociální demokracie, se kterou jsme ve vládě, ale v první řadě zájmy ČESKÝCH OBČANŮ a ČESKÉ REPUBLIKY, a ty pro mě byly neslučitelné s panem Timmermansem v pozici předsedy Evropské komise.
V pondělí ráno konečně zazněla i jiná jména. Margrethe Vestagerová, Kristalina Georgievová, Ursula von der Leyenová, Joseph Muscat, Maroš Ševčovič, Andrej Plenkovič.
Já osobně mám velkou důvěru v Margrethe Vestagerovou, myslím, že ona by byla skvělá předsedkyně Komise, ale bohužel jí nedokázali dostatečně podpořit pan premiér Rutte a pan prezident Macron, kteří vyjednávali za evropskou liberální frakci a soustředili se místo toho na svoje vlastní zájmy.
Pan Rutte sice všem premiérům i na posledním setkání premiérů ALDE na můj dotaz říkal, že hlavní cíl je Margrethe Vestager jako šéfka Komise, a že Margrethe je naší jedinou kandidátkou, kterou bude prosazovat, ale ve skutečnosti se rval za Timmermanse a tím taky de facto blokoval Charlese Michela, aby řešil svoji politickou situaci doma. Docela podraz. No co už.
Podobné to bylo s prezidentem Macronem, který prosazoval hlavně francouzskou kandidátku Christine Lagardeovou na post prezidentky Evropské centrální banky, ale tam mi to tak nevadilo, protože my naštěstí NEJSME v eurozóně a hlasovat o ní budou ministři financí eurozóny.
Asi chápete, že to byl celkem masakr. V pondělí kolem poledne bylo jasné, že spitzenkandidát to fakt nebude. Premiéři V4 a já sám jsme jasně říkali, co nám vadí, a myslím, že hlavně díky nám, některým lidoveckým premiérům a italskému premiérovi Giuseppe Contemu, který vystupoval skvěle, to nakonec velké státy vzdaly. V4 má 65 milionů obyvatel, Itálie taky 65 milionů. Těch 130 milionů obyvatel je dohromady víc než čtvrtina populace EU a jejich zástupci vystupovali jednotně.
Já sám jsem vystoupil za celé trvání rady nejmíň 15krát, až si někteří, co čekali na udělení slova, stěžovali u předsedy Tuska 🙈 No jo no. Byl jsem rozčilenej kvůli způsobu, jakým s námi jednali. Socialisté vlastně ani nejednali, prostě ignorovali naše argumenty.
S Timmermansem nesouhlasilo i docela dost dalších premiérů států i velká část lidovecké frakce. Některým z nich ale začali nabízet nejrůznější výměnné obchody ve snaze skupinu oslabit. Po probdělé noci už jsme se nemohli posunout dál, a tak Donald Tusk vyhlásil pauzu do úterý dopoledne.
Mělo se začít v jedenáct, ale hned po příjezdu do Bruselu ráno se znovu rozjela vyjednávání a dopadlo to tak, že jsme začali pracovním obědem ve čtyři odpoledne. Stálo to ale za to, konečně jsme se domluvili. Novou předsedkyní Evropské komise by se mohla stát stávající německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová, pokud jí potvrdí Evropský parlament, předsedou Evropské Rady byl zvolen současný belgický premiér Charles Michel, kandidátkou na prezidentku Evropské centrální banky je Christine Lagardeová a budou o ní hlasovat ještě ministři financí eurozóny, a vysokým představitelem Unie pro zahraniční politiku se stane španělský ministr zahraničních věcí Josep Borell, pokud s tím bude souhlasit předsedkyně Evropské komise a Evropský parlament.
Co se týče harmonogramu, v polovině července by o paní Von der Leyen měl hlasovat Evropský parlament. Evropská rada sice vybírá kandidáta na post předsedy nebo předsedkyně Komise, nakonec ale musí tento kandidát nebo kandidátka dostat podporu od absolutní většiny poslanců.
Evropských poslanců je celkem 751, takže pro musí být 376 z nich. Za Českou republiku jich máme 21. Ale bohužel ani ti nejsou jednotní.
Právě hledání většiny v Parlamentu je hlavní důvod, proč je vyjednávání o postech tak složité. A v Parlamentu nemáme takový vliv jako v Radě, to snad kritici pochopí. Hlavní slovo v Evropském parlamentu mají lidovci (EPP) se 182 poslanci (z toho je Čechů 5), socialisté (S&D) jsou druzí se 153 poslanci (Čech ani jeden). Liberálů (Renew Europe) je 108 (z toho 6 Čechů). Premiéři V4 mají celkem 51 poslanců, polský premiér 27, maďarský premiér 15, já 6 a slovenský premiér 3. Každý z nás patří do jiné frakce, takže to pro nás není v parlamentu vůbec jednoduché, ale na Radě jsme byli jednoznačně tým, který držel spolu a měl velký vliv.
Většina se musí hledat ve třech největších politických skupinách. Politické frakce ovlivňují premiéry a snaží se prosadit své kandidáty, ale naštěstí ne všichni premiéři a prezidenti se řídí instrukcemi svých politických frakcí. Já mezi ně určitě patřím, a taky jsem to na Radě premiérovi Ruttemu jasně řekl, že za Českou republiku tam sedím já a ne ALDE a potažmo on za nás nemůže rozhodovat. Doufám, že Evropský parlament nakonec dojde k závěru, že návrh Evropské rady, pro který jsme hlasovali všichni až na Německo je velmi dobrý.
Taky mě mrzí, že mezi kandidáty nejsou žádná jména ze střední a východní Evropy, měli jsme ve hře dobré kandidáty, pana místopředsedu Komise Maroše Šefčoviče nebo premiéry Pellegriniho a Muscata, ale vlivní sociální demokraté v Evropské radě, je nakonec zařízli. Je to škoda, pan Šefčovič měl ještě v úterý ráno velkou šanci, ale ukázalo se, že pro socialisty byla pomsta za Timmermanse zásadní.
Myslím, že to tolik nevadí. A hlavně pro nás, pro Českou republiku je nejdůležitější mít na místě předsedy Evropské komise, které je ze všech postů nejvlivnější, rozumného kandidáta, který nám nebude házet klacky pod nohy a rozdělovat Evropu, než abychom za každou cenu prosazovali jméno z východní Evropy třeba na vysokého představitele, který nemá tolik pravomocí a nemohl by toho pro nás moc udělat.
Teď si musíme dát dobrý pozor na to, aby se geografická rovnováha vylepšila alespoň při jmenování místopředsedů Komise. Jsem rád, že odcházející předseda Evropské rady Donald Tusk po jednání s Ursulou von der Leyenovou napsal na svůj twitter, že nová kandidátka na předsedkyni Komise je vůči střední a východní Evropě přátelská:
"Great to meet @vonderleyen today, an excellent candidate for Commission President, a friend of Central and Eastern Europe, dedicated to the rule of law, and with a vision to keep the EU united."
Česky je to nějak takhle:
“Moc rád jsem se dnes potkal s paní Leyenovou, skvělou kandidátkou na Předsedkyni komise, přítelkyni střední a východní Evropy oddané zákonu, a s vizí udržet EU jednotnou.”
Trochu problém byla až do konce německá domácí politika. Koaliční SPD tento návrh odmítla… kvůli Von der Leyenové.
Ano, čtete to správně,
Německo mělo problém kvůli německé kandidátce na předsedkyni Komise. Kancléřka Merkelová se původně sociálním demokratům, se kterými má koalici ve vládě snažila vyjít vstříc s Fransem Timmermansem, ačkoliv nikdo z nás úplně nechápal, proč to vlastně dělá. Takže konzervativní kandidátka pro ně samozřejmě byla velký problém. Nakonec se naštěstí dohodli a stačilo, že se kancléřka Merkelová zdržela hlasování. Jinak návrh podpořili všichni.
Jak jsem řekl, mám z toho výsledku radost. Hlavně proto, že se podařilo odmítnout princip spitzenkandidátů. To je jasný úspěch pro ČR. Nechtěli jsme vybírat pouze ze skupiny lídrů kandidátek do Evropského parlamentu, o kterých rozhodují stranické sekretariáty, protože to není stejně spravedlivé vůči občanům všech států, a hlavně ve Smlouvách o EU nic takového není.
Ne Komise, ale Evropská rada je tu od toho, aby udávala politický směr. Kromě toho Frans Timmermans není jen spitzenkandidát, ale taky se opakovaně vymezoval vůči zemím střední a východní Evropy a má velmi silné názory na řešení migrace a multikulturalismus, se kterými většina lidí ve státech V4 nesouhlasí.
Není možné, aby v čele Komise byl člověk, který takto Evropu rozděluje. Schválně koukněte na články, které o něm u nás vyšly. Dávám za chvilku sem na Facebook.
V médiích kvůli tomu slyším, že V4 má jen negativní agendu. Nesmysl. My jako ČR a V4 jsme se snažili konstruktivně zapojit do debaty a navrhovat i jiné kandidáty. Na to, abychom je prosadili, ale už dost silní nejsme, to je realita. Evropská rada, kde sedí 28 hlav států a vlád, je složitá instituce, a hledat v ní konsensus není vůbec lehké.
Každý musí občas ustoupit, protože jinak by se Evropa nikdy nemohla pohnout z místa. Aby bylo tedy možné najít po dlouhých útrapách vyváženou dohodu, a nebyli jsme problémoví, nepožadovali jsme za každou cenu jednu pozici pro člověka z našeho regionu. Mimo to jsme ani na začátku neříkali, že aspoň jedna pozice by měla být rezervována pro náš region. Chtěli jsme hlavně někoho, kdo našemu regionu bude rozumět. A v tom je paní Ursula von der Leyenová mnohem lepší volbou než kterýkoliv spitzenkandidát. Za tím si stojím. Kromě toho ale budeme i dál usilovat, aby náš region byl dostatečně reprezentován ve složení místopředsedů Komise a dalších vlivných úředníků.
Buďme realističtí. Od vstupu ČR do EU před 15 lety vykonávali vrcholné posty pouze dva politici ze zemí střední a východní Evropy, kteří pocházeli navíc oba z Polska. Jerzy Buzek jako předseda Evropského parlamentu v letech 2009-2012 a Donald Tusk jako předseda Evropské rady v letech 2014-2019, zvolený ještě k tomu proti vůli Polska.
Vliv, kterého se V4 podařilo dosáhnout při nominacích na nejvyšší posty v roce 2019, nemá v historii obdoby. V roce 2014 většina jednání ani neprobíhala v Bruselu a všechno bylo dohodnuté v hlavních městech velkých států, hlavně Německa a Francie. Ostatní jen přihlíželi, jak je velké státy válcují. A dneska? V4 má silný hlas a berou nás vážně, i když někteří prskají. Tak to je.
Tehdejší nominace Jean-Claude Junckera jako spitzenkandidáta v roce 2014 byla prosazená na sílu přes výslovný nesouhlas Spojeného království a Maďarska. Států, které tehdy z Jean-Claude Junckera nebyly vůbec nadšené, ale raději nakonec pod tlakem velkých států souhlasily, bylo víc.
Tentokrát to tak nebylo, protože V4 dokázala jasně říct, co chce a dokázali jsme najít kompromis přijatelný pro všechny. Taky jsme to stihli mnohem rychleji. Už na začátku července máme jména na všechny posty. V roce 2014 se o kandidátech na předsedu Evropské rady debatovalo třikrát a Donald Tusk byl zvolený až 30. 8. 2014. Komise si po celé období od roku 2014 do roku 2019 snažila rozšířit pravomoci a místo toho, aby se soustředila na svoji hlavní roli strážce smluv o EU, se neustále snažila posílit svůj politický vliv a využívala k tomu úzký vztah s Evropským parlamentem. Teď se musíme vrátit k původním hodnotám a rolím institucí EU.
Česká republika NIKDY nehrála tak aktivní roli při klíčových vyjednáváních v EU jako teď.
O naší reprezentaci v EU od roku 2004 do nástupu naší vlády bych tady radši nemluvil. Už jmenování prvního českého komisaře připomíná spíš fór. Kandidát Miloš Kužvart přijel do Bruselu na úvodní prezentaci pozdě a bez jasně připraveného programu. Když se pak v Bruselu účastnil tiskové konference, ukázalo se, že ani neumí anglicky. A to nebyl mezi těmi, kdo v minulosti zastupovali náš stát, jediný. Později kandidaturu raději vzdal a prvním českým eurokomisařem pro zdraví a ochranu spotřebitele se tehdy stal Pavel Telička.
Vladimír Špidla a Štefan Füle pak byli ve funkci komisařů za ČR skoro neviditelní a až naše Věra Jourová se dokázala prosadit. Je velmi akční a všímají si toho i zahraniční média. I naše poslankyně Dita Charanzová a Martina Dlabajová sbírají mezinárodní ceny a tento týden získala naše země v nově obsazeném Evropském parlamentu dokonce dva místopředsednické posty. To je náš nejlepší výsledek v historii. Kromě naší Dity Charanzové se místopředsedou stal také Pirát Marcel Kolaja. Mám velkou radost z obou a upřímně jim gratuluju! Pevně věřím, že i Piráti budou v Bruselu hájit zájmy českých občanů a České republiky, tak jako to dělám já.
Někteří lidé z Úřadu vlády v minulosti spíš, než za Českou republiku kopali za velké státy, aby za to získali osobní výhody a uznání pro sebe. Třeba Řád čestné legie. Já se snažím hájit hlavně zájmy České republiky, se všemi znovu mluvit a hledat spojence, kteří s námi mají něco společného a můžeme se vzájemně podpořit. To je moje role, to dělám a dělat to budu, dokud budu mít Vaši důvěru.
Ještě se vrátím k Ditě, naší nové místopředsedkyni Evropského parlamentu. Musím jí pogratulovat, že ji zvolili už v prvním kole. Je vidět, že si v Bruselu udělala skvělé jméno. V Evropském parlamentu sedí 751 poslanců a dostat se do jejich vedení není vůbec samozřejmá věc. Získala hned v prvním kole 395 hlasů, i když by jí ke zvolení stačilo 331. Dita je úplně první Češka, které se podařilo tak vysokou funkci v europarlamentu získat. Jako místopředsedkyně bude zastupovat Prahu i Brusel po celé Evropě a nejen tam.
Uf. Dočetli jste až sem? Díky. Určitě chápete, že tohle, co máme za sebou, bylo pro naši zem strašně důležité, tak jsem se musel rozepsat. Teď zkusím věci, které se děly u nás doma, projet v rychlosti.
Na vládě jsme odsouhlasili návrh zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Psal jsem vám v jednom mém minulém hlášení docela podrobně, že to chystáme, tak kdyžtak koukněte, dávám za chvilku na Facebook.
Jde o to, aby lidi, co na sobě mají víc exekucí komunikovali s jedním exekutorem a nevydělávalo na nich víc exekutorů a právnických kanceláří. Zákon obsahuje hned několik opatření, aby skončilo zbytečné ruinování dlužníků, ale byla zachovaná práva věřitelů.
Minulý týden jsem vám psal o napjaté situaci ve Šluknovském výběžku v Ústeckém kraji, a že to s Adamem Vojtěchem intenzivně řešíme, abychom 55 tisícům lidí dali jistotu, že o ně bude ze zdravotního hlediska postaráno. Dávám k tomu za chvilku odkaz sem na Facebook.
Jenže kraj otálí. Absolutně to nechápu! Lidi mají strach, že nebudou mít dostupnou akutní lůžkovou péči, dovolávají se řešení ze strany jimi volených zástupců kraje a ti, místo uklidňování situace, vydávají nesmyslné tiskové zprávy, že musí počkat na audit, který ale bude hotový až na konci srpna? To mají lidé tak dlouho čekat? Nehoráznost. Doufám, že si obyvatelé Šluknovska před krajskými volbami vzpomenou, že jsme našli řešení a Krajská zdravotní a kraj nechtějí akceptovat návrh záchrany rumburské nemocnice.
Považuju to za neskutečnou nezodpovědnost. Očekával jsem mnohem aktivnější přístup kraje. Ministr Adam Vojtěch už poslal dopis na pana hejtmana Oldřicha Bubeníčka s výzvou, aby situaci neprodleně řešil, a já se ho budu taky ptát. Je potřeba, aby se kraj rozhodl maximálně v řádu dnů. Budu na to tlačit a věřím, že příští týden vám přinesu lepší zprávy.
Teď ale věc, z které mám hroznou radost. Pan prezident podepsal novelu zákona, díky které vznikne NÁRODNÍ SPORTOVNÍ AGENTURA. Slíbili jsme ji v našem programovém prohlášení. Rok jsme za ni bojovali v parlamentu a senátu a teď už je to definitivní. Náš nejdůležitější slib v oblasti sportu je splněný. Chtěl bych poděkovat všem poslancům, kteří naši novelu podpořili, i těm opozičním. A hlavně chci poděkovat Milanu Hniličkovi, který s novelou přišel a celou dobu ji tlačil. Sport dostal konečně šanci na systematický rozvoj. Už několik vlád před námi o tom mluvilo, ale až my jsme to dotáhli do konce. Je to skvělá zpráva hlavně pro malé sportovní kluby, které doteď bojovaly s hroznou byrokracií, když žádaly o podporu. Naše agentura administrativu zjednoduší a podporu státu zprůhlední.
Dál tady mám zprávu od ministra dopravy Vladimíra Kremlíka. My totiž dálnici D1 nejen modernizujeme, ale zavádíme spoustu opatření, aby doprava na ní zůstala plynulá, řidiči se dokázali včas vyhnout zácpám a silničáře už nikdy v zimě nepřekvapil sníh 😬 Jsou to samé užitečné informace, tak určitě koukněte, za chvilku o tom dám sem na Facebook příspěvek.
A taky má spoustu informací Alena Schillerová, určitě sledujte její Facebook, pokud ji ještě nemáte zalajkovanou. Tenhle týden tam má třeba zákon o digitální dani, kterou ocenil i časopis Bloomberg.
Nepolevujeme ani v boji se suchem. Ministr Richard Brabec vyhlásil na jižní Moravě další dotační program pro obce na propojování vodovodů nebo výstavbu přivaděčů, které dovedou pitnou vodu k lidem. Na to půjde půl miliardy korun z prostředků Státního fondu životního prostředí. Další 2 miliardy pro obce půjdou na výstavbu čističek, aby naše povrchová i podzemní voda byly čistší a nedostavály se tam třeba splašky z prosakujících septiků.
Richard Brabec se taky podíval na projekty, které jdou příkladem v hospodaření s vodou. Třeba LIKO-S, kde mají první živou průmyslovou halu na světě. Chová se jako les a odparem vody ze zelených fasád a střech snižuje okolní teplotu až o 10 stupňů níž. Zelenou střechu by u nás měla mít každá nová průmyslová budova. Třeba v Německu je to už běžný standard. Ministr zajel taky za panem Petrem Maradou do Šardic, který za obrovské podpory paní starostky Blaženy Galiové a díky prostředkům z Ministerstva životního prostředí vrací vodu do krajiny. Vytváří různé biopásy a krajinné prvky, kterými dělí velké zemědělské lány, svádí vodu z polí do mokřadu a díky tomu chrání půdu před erozí a ochlazuje okolní krajinu.
Ve čtvrtek jsme byli s panem vicepremiérem Hamáčkem u pana prezidenta. Ten kvůli nám přerušil dovolenou, za což jsem mu byl vděčný. Probrali jsme žádost o odvolání ministra kultury za ČSSD, pana Antonína Staňka i jmenování pana Michala Šmardy. Pan prezident se zatím nevyjádřil, ale udělám všechny možné kroky k vyřešení problému a věřím, že do jednání vedení ČSSD se celý problém vyřeší.
Já vím, já vím. Napsal jsem toho zase strašně moc. Tak ještě poslední věc. Do Prahy přiletěl premiér Malty pan Joseph Muscat. Jednali jsme o výsledcích Evropské rady, migraci, vnitřním trhu rozpočtu EU a spoustě jiných věcí. Měli jsme skvělou večeři s jeho a mojí paní a s jejich dvojčaty, které se jmenují Étoile neboli Hvězda a Soleil neboli Slunce. Zajímavá a krásná jména. Michelle Muscatová v rámci charity uplavala v moři 14 kilometrů za 4 až 5 hodin, tak jsme do detailu probírali i žraloky. Joseph je skvělý rétor, na Maltě chodí lidi na jeho politické mítinky jako na fotbal. Řeknete si, že Malta je malinká, ale Josephův hlas měl teď v Bruselu stejnou váhu jako můj nebo Německa a Francie. Fotky z našeho setkání jste asi viděli, takže můžu skončit.
Zdravím vás z Francie, mějte se fajn.
