Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych představil svůj pozměňovací návrh. Mám ho rozdělený do třech částí. V první části se týká inkontinence, kdy předložená novela zákona č. 48/1997 Sb., počítá se spoluúčastí pojištěnců ve výši dvou procent v případě zdravotnických prostředků určených pro pacienty s inkontinencí třetího stupně, což jsou typicky klienti domovů sociální péče.
Až dosud tito pojištěnci na předmětné zdravotnické prostředky nedopláceli. Ze statistik je patrné, že nejvíce inkontinencí postiženou skupinou jsou právě ženy ve věkovém rozmezí 75. let a výše. A tato skupina patří zároveň i mezi skupiny obyvatel nejvíce postižených chudobou. Druhou nejpostiženější skupinou jsou muži ve vysokém seniorském věku a lidé postiženi jakoukoliv formou mozkové dysfunkce, ať už způsobené úrazem, akutním onemocněním či vrozenou vadou. Vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje v zákoně obecný ochranný limit na výši doplatků uhrazených za zdravotnické prostředky by jakákoliv částka nové spoluúčasti mohla být neúměrně zatěžující pro tuto sociální skupinu pacientů.
Navrhované opatření se pak výrazně dotkne zejména klientů pobytových sociálních služeb, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením, kteří mají velmi limitovaný příjem definovaný zákonem č. 108/2006 Sb., na úroveň patnácti procent starobního důchodu, ze kterého musí hradit např. i nemalé doplatky na léky, z nichž jde (?) zdaleka ne všechny jsou opatřeny ochranným finančním limitem. S ohledem na výše uvedené upozorňuji, že v ČR je i 160 tis. osob s demencí. Tyto osoby převážně trpí těžkou formou inkontinence a jsou odkázány na pomoc rodiny, a to jak fyzickou, tak i finanční. Nebo jsou umístěny ve specializovaných centrech. Pečující osoby, u nichž vždy musí využívat i jiné nemalé finanční zdroje, než je příspěvek na péči, na zajištění péče a případná jejich nová finanční partifikace na každodenní inkontinenci k pomůcce, může mít pro ně natolik zásadně zatěžující dopad, že nebudou již objektivně schopni všechny finanční potřeby o péči o své blízké splnit, ač na první pohled se to zdá marginální částka dvě procenta, tak pro tyto lidi to je zásadní, přitom, že jim zůstala jenom patnáct procent z jejich starobního důchodu.
Je nutné zdůraznit a vždy mít při stanovování těchto opatření na paměti, že inkontinenční pomůcky využívají v drtivé většině osoby s tím úplně nejtěžším postižením, z nichž prakticky absolutně mizivá část má jakýkoliv jiný příjem, než důchod. Nejsou absolutně jakkoliv výdělečně činnými schopni a ve většině případů jsou zcela nemajetní. Značná část z nich má navíc bohužel i velmi disharmonické rodinné vazby, a proto nelze ani spoléhat na jakoukoliv úhradu doplatku jejich rodinou.
V části b) svého pozměňovacího návrhu se skloním a navrhuji a jeho cílem je, aby se napravila historická nespravedlnost, která byla zakotvena již v rámci číselníku zdravotních pojišťoven, kdy ekvivalentní zdravotnické prostředky měly nižší úhradu, a to čistě jen z důvodu jejich dřívější registrace, což si myslím je naprosto absurdní. S ohledem na faktickou nemožnost navýšení cen v rámci dotčených číselníků v průběhu řady let je nyní nezbytné, aby systém nepokračoval diskriminací jedné skupiny ekvivalentních zdravotnických prostředků oproti skupině druhé. Vzhledem k tomu, že i nový systém je evolučně nastaven dle analýz a výkaznictví zdravotních pojišťoven pokračuje bohužel ve výše uvedených případech dosavadní stav.
U dvou úhradových skupin zdravotnických prostředků jsou tak výše úhrady nedostatečné. Navrhuji navýšení úhradových limitů hydropolymerů, polyuretanů a pěn z 0,96 Kč na 1,74 za centimetr u gelů. Resp. 2,17 za centimetr u gelů s okrajem přesně kopíruje nastavení úhradových limitů u srovnatelných výrobků se silikonem. A v části c) svého pozměňujícího návrhu je nutné uvést, že tato změna vychází z prostého faktu, že příslušná podkategorie úhradové skupiny, která se nazývá obinadla a náplasti avšak tyto zdravotnické prostředky, které jsou podmnožinami této podkategorie reprezentují pouze obinadla. Náplasti by tak oproti současnému stavu nebyly hrazeny vůbec. Náplasti jsou důležité zdravotnické prostředky, které v současné době zdravotním pojišťovnám nezatěžují zásadní rozpočet, přičemž ale přínos pro pacienty je zásadní. Tato úhradová skupina nebyla ani předmětem diskusí o vyřazení z úhrad mezi ministerstvem, zdravotními pojišťovnami a zástupci dodavatelů. Takže si myslím, že by bylo správné, aby se i náplasti proplácely a myslím si, že je to prostředek, který využíváme všichni skoro každodenně.
Já se potom přihlásím v podrobné rozpravě ke svému pozměňovacímu návrhu. Děkuji za pozornost.
