Již tuto středu by mělo v Poslanecké sněmovně proběhnout třetí čtení k novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která obsahuje nová pravidla pro stanovování úhrad zdravotních pomůcek, jako jsou invalidní vozíky, brýle, sluchadla, inkontinenční pleny, stomické sáčky, berle atd.
Tato novela je tak trochu vynucena nálezem Ústavního soudu z roku 2017. Soudci tehdy zrušili systém, který ovládaly zdravotní pojišťovny, neboť jej označili za netransparentní a nepředvídatelný pro pacienty. Účinky rozhodnutí soudu nastanou na konci roku 2018.
Skutečnost, že je třeba připravit komplexní změnu celého systému úhradové regulace zdravotnických prostředků, ta byla známa již od roku 2013, ale páni ministři Němeček a Ludvík nepovažovali tuto oblast za prioritní i přes několik výzev sněmovního zdravotního výboru. Před Ústavním soudem ministerstvo dokonce velmi překvapivě tvrdilo, že zákon i praxe pojišťoven jsou v pořádku, přestože o několik let dříve totéž ministerstvo hodnotilo tehdejší stav jako neúnosný a na hranici ústavnosti. Po nástupu ministra Vojtěcha již nebylo pochyb, že tato novela musí mít maximální prioritu, a i tak není jisté, zda se vše stihne.
Když jsme byli jako členové sněmovního zdravotního výboru v lednu 2018 seznámeni s tezemi nové koncepce, začalo to konečně vypadat, že ministerstvo ví, co chce, a jím zřízená pracovní skupina složená ze zástupců všech dotčených institucí včetně odborných společností, zdravotních pojišťoven, a hlavně pacientských organizací je schopna vytvořit smysluplný a funkční materiál.
Mám tedy velkou radost, že se podařilo expertnímu týmu uchopit problematiku, na které si mnoho lidí vylámalo zuby, za správný konec. O kvalitě novely svědčí i to, že jí velmi aktivně podporuje Pacientská rada, Česká lékařská společnost, Svaz zdravotních pojišťoven nebo Všeobecná zdravotní pojišťovna. Zástupci průmyslu sice neslaví, avšak oproti předchozím pokusům o systémovou změnu, tentokrát uznávají, že nová pravidla jsou transparentní a dá se s nimi žít. Ostatně i skutečnost, že mnou zmíněný zdravotní výbor odsouhlasil návrh jednomyslně, potvrzuje fakt, že zákonodárci napříč politickým spektrem nehodlají připustit stav, jenž reálně pacientům hrozí již od 1. ledna 2019. V takovém případě by si pacienti museli doplácet 25 % z ceny prakticky u všech pomůcek. To je opravdu nepřijatelné.
Přestože novela sklízí prakticky jen chválu od fundovaných odborníků, obsahuje její původní znění plánovanou 2% spoluúčast u inkontinenčních pomůcek pro pacienty, kteří jsou klienty domovů důchodců a podobných zařízení sociálních služeb. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky velmi zranitelnou skupinu seniorů, která je již zatížena nemalými doplatky za léky, načetl jsem pozměňující návrh, jenž má těmto pacientům ulevit. Úhradový limit zůstává zachován, a tak by se tato změna neměla negativně dotknout ani systému zdravotního pojištění. Jsem moc rád, že můj pozměňující návrh podpořil nejen zpravodaj daného sněmovního tisku, ale i většina kolegů ze zdravotního výboru. Velké podpoře včetně souhlasného stanoviska Ministerstva zdravotnictví se pak těší i pozměňující návrh kolegyně Hany Aulické Jírovcové (taktéž z KSČM), který umožní za určitých podmínek plnou úhradu nových inovativních zdravotnických prostředků, které dnes ještě nejsou na trhu v České republice, a tudíž s jejich úhradou předkládaná novela zatím nepočítala.
Jsem přesvědčen, že přijetí sněmovního tisku 199 včetně drobných pozměňujících návrhů komunistických poslanců výrazně přispěje k udržení či dokonce k dalšímu zlepšení zdravotní péče o ty naše spoluobčany, kteří se bohužel neobejdou bez pravidelného používání zdravotních pomůcek a zároveň mají hluboko do kapsy. Taktéž věřím, že i senátoři upřednostní konstruktivní a rozumný přístup před politikařením za každou cenu. V tomto případě by to skutečně nebylo na místě, bez ohledu na fakt, zda daný zákonodárce patří do vládního či opozičního tábora.
Bc. Daniel Pawlas, poslanec KSČM
